Vážení čtenáři,
po delší době se Vám opět hlásím s vysoce aktuálním článkem. K jeho napsání mě donutila jedna jediná věc… Objev ovčího stáda.
Předvčerejší den (čtvrtek 4. 6.) byl pro některé studenty na hradě značně stresující, jelikož měli poslední příležitost odevzdat písemnou část (tzv. conscientium) svých zkoušek OVCE, jež se pravidelně skládají na konci sedmého ročníku. Nebylo divu, že jsme ve Velké síni večer mohli potkat (respektive vyhrabat z hald pergamenů) nervózní studenty s okousanými nehty a vyrvanými vlasy odpočítávající hodiny (ještě bylo spoustu času), minuty (už by to chtělo přidat) a sekundy (vkládej, admine, vkládej!) zbývající do půlnoci.
Ke zkouškám dospělosti byli přihlášeni tito studenti: Alisma Bailly Fisto (Havraspár), Betelgeuse Orionis (Nebelvír), Filius Orionis (Nebelvír), Gilnien Fólear (Mrzimor), Kate Resea (Nebelvír), Oresta Vianueva (Mrzimor) a Queti Sylie (Havraspár).
Na tom by nebylo koneckonců nic zvláštního; tito se měli stát již čtvrtou várkou absolventů školy a ačkoli se jedná o dosud největší množství studentů skládající OVCE v jednom roce, neměl tento počet školu zaskočit.
Sotva však hodiny na severní věži odbily půlnoc, stalo se něco nečekaného. Z třetího patra, kde mají kabinety nejstarší (služebně nejstarší – samozřejmě) profesoři, se začaly ozývat podivné zvuky. Jelikož již byla Velká síň téměř vylidněná a víčka těch, kteří tam zůstali, dávno obtěžkal luzný sen, nikdo jim nepřikládal skoro žádnou váhu. Jediný já jsem rychle sebral brk a kalamář s inkoustem a vydal se vypátrat zdroj tajemného rachotu. Po cestě získávaly zvuky stále jasnější a jasnější podobu a když mě nohy donesly před dveře kabinetu madam Anseioly, dokázal jsem rozpoznat cinkání a bečení. Dlouho jsem neváhal a zaklepal. Nic se nestalo. Po několika sekundách jsem se rozhodl otevřít dveře a…
A vyvalilo se na mě stádo oveček, z nichž každá měla na krku zvon s vyrytými iniciálami ARR. Byly přehledně označkovány, takže jsem mohl velice snadno poznat, že o nohy se mi otřela „LSP-ABF“ (teď abych nechával hábit znovu čistit – tak moc byla ovce Alismy Bailly Fisto chundelatá!)… Ale co bylo podivnější, jejich pastýřka nerušeně oddechovala na svém lůžku; evidentně nepovažovala za nutné se kvůli takovým tvorům vzbudit…
Další čtvrthodinu jsem strávil naháněním ovcí zpátky do kabinetu (co by mi asi řekla Kate, či jiná ze slečen, když by zjistila, že kvůli mé zvědavosti nemohla být její ovce posouzena a ona musí tvrdnout v sedmém ročníku další rok?) a pak jsem se vydal do svých kolejních ložnic zahloubaný v myšlenkách, proč se stala pastýřkou výrazně největšího počtů ovcí madam Anseiola…
Abych se přiznal, nejprve mě napadla černá magie, přeci jen jediný, kdo se ubránil skládání OVCÍ u madam Anseioly (nepočítaje mě a Betelgeuse, kteří jsme o zkouškách byli rozhodnutí již dávno), byla Oresta Vianueva, jež se v OPČM, jak dokazuje její práce, vyzná… Nicméně tuto myšlenku jsem ihned zavrhl, přeci jen – zakladatelka školy… Kdo ví.
Třeba nakonec bude pravda v tom, že si studenti pro vypsání zkoušek volí často profesory, na které jsou zvyklí a o nichž vědí, že pokud je o vypsání zkoušek požádají, budou se na ně moci v tomto ohledu spolehnout.
Přeji madam Rawenclav mnoho radosti z oveček, které jí studentky odevzdaly; oněm studentkám zase mnoho radosti z obdrženého hodnocení. A všem ostatním pastýřům a ovčákům samozřejmě také! 🙂
Pro Denní věštec
Filius Orionis