Sedm dní s housenkou

Lili Smeaglová vypráví:
Jednou, když jsem takhle šla okrajem lesa okolo Prasinek, jsem si všimla něčeho na zemi – byla to housenka.

Byla krásná, světlo se v ní odráželo, proto jsem ji nazvala PERLUCIDA (průhledná). Nikdy jsem ji neviděla a ani nikde o ní nečetla, proto myslím, že je to nový živočišný druh. Kdybych jí mohla dát vědecký název, jmenovala by se takto: STROMOVKA DÉMANTOVÁ (Dendrelaphisa demantus)

1. DEN

Od začátku jsme si rozuměly. A potom, když jsem ji vzala do ruky, byla drobounká a šimrala mě. Když lezla po mé ruce, vydávala podivuhodné zvuky. Dala jsem jí kromě dřeva také trochu listů, aby se cítila jako doma v lese. V osm hodin usnula, a tak jsem si po dlouhém a vyčerpávajícím dnu mohla konečně klidně a bezstarostně lehnout na postel.

2. DEN

Když jsem se druhý den probudila, Perla (tak jsem jí říkala zkráceně) už byla dávno vzhůru a byla obklopená mými kamarádkami, které ji hladily. Poté jsem ji vzala do Šafářovy Chýše, kde jsem jí chtěla ukázat kluběnky, nicméně Perlu to nebavilo. A navíc kluběnky spaly. Opatrně jsem ji vzala a odešla s ní do Velké síně na snídani. Potom jsme se šly kouknout na Příčnou na sovy, Perlu to zrovna třikrát nebavilo a ještě k tomu sovy spaly. Proto jsem se rozhodla jít na hodinu Tajemství cizích řečí a Perla se paní učitelce hodila jako názorná ukázka řeči housenek, ale řekla nám, že tento jazyk se budeme učit možná až ve vyšších ročnících. Zhruba v pět hodin jsem poznala, že už je Perla doopravdy unavená, proto jsem ji odnesla do ložnice, kde po chvíli usnula. Já jsem se ještě šla navečeřet a potom po vzoru Perly šla také spát.

3. DEN

Probudila jsem se později, než jsem měla v plánu, koukla jsem se na terárko a – housenka v něm nebyla, byla jsem překvapená, rychle jsem se oblékla a obula a začala ji hledat po celé ložnici. Nikde jsem ji nemohla najít, až když přišla Amanda (moje patronka), že ji půjčila mé sestře Sophii, oddychla jsem si, že se Perla neztratila. Trochu jsem z legrace nadávala Sophii, že se mě nezeptala a ta se mi snažila omluvit a řekla, že už to nikdy neudělá. Po chvíli jsem slyšela něco pískat, Sophie mi řekla, že je to střizlíček zářivý, kterého si vybrala k narozeninám. Vydali jsme se spolu na procházku a Sophie ho vypustila ven, měla jsem strach, aby Perlu nespapal, ale Sophia mě uklidnila, že se ho nemusím bát. Po dlouhé vycházce jsem Perlu dala do terárka a ona hned usnula, nechápala jsem proč, až poté co jsem se koukla na hodiny, jsem si všimla, že už je půl desáté večer. Rychle jsem se převlíkla do pyžama a šla spát.

4. DEN

Už jsem se začala bát neděle, kdy jsem měla odevzdat spoustu úkolů, potřebovala jsem si je napsat, a proto jsem jí dala to nejlepší dřevo, aby se měla čím zabavit, zatímco já budu pracovat. Perla byla spokojená a já na chvíli taky. Než snědla dřevo, byl čas k obědu, proto jsem ji zavřela a nechala odpočívat, zatímco já jsem si šla sníst oběd. Poté jsme šly k jezeru a trochu jsem Perlu namočila, ohromně se jí to líbilo, a tak jsem ji držela ve vodě a ona se nejen koupala, ale ještě k tomu vodu pila. Vydržela by u jezera snad hodiny, ale zatáhlo se a začalo pršet, proto jsem ji vzala a odešla jsem s ní do koupelny, a napustila jí trochu vody do umyvadla, aby se nemohla utopit, ale zároveň si mohla trochu „zaplavat“. Když se dočvachtala, bylo už pozdě, a proto jsem ji dala do terárka a skoro zároveň jsme usnuly.

5. DEN

Už jsem nemohla vydržet, co zase spolu vyvedeme, bylo mi divné, že ještě neleze, proto jsem se do terárka koukla a – ona byla zakuklená. Dnes jsme tím pádem nemohli nic prožít – a to, co jsem dělala já, není podstatné.

6. DEN

Perla je pořád zakuklená
.

7. DEN

Myslela jsem si, že Perla bude ještě zakuklená, ale nebyla. Místo ní tam poletoval malý motýl, bylo mi hned jasné, že to musí být Perla. Jakmile jsem otevřela terárko, hned se mi usadila na vlasech. S touto parádou jsem přišla až k Prasinkám, kde žila, než jsem ji odtamtud sebrala, a pustila jsem ji na svobodu. Později jsem se dozvěděla, že z housenky se stane motýl jen při dobré péči, byla jsem na sebe pyšná! 🙂