Selena Enail Smithová stála v čele Příčné ulice 9 hogwartských let. Profesorka původem z Mrzimoru se pro Denní věštec rozpovídala nejen o Příčné, ale také o svém působení v Sedmiboji, žlutém hábitu či plánech do budoucna. Pokud se chcete o madam Seleně dozvědět něco nového, tento rozhovor vám toho odkryje spoustu!
Selena Enail Smithová: Dobrý večer, slečno, tak jsem tu. – usměje se –
Denní věštec: Krásný večer i Vám, madam, a děkuji, že jste s rozhovorem souhlasila a jste tu. Začněme něčím lehčím. Jak se dneska máte? – usměje se na madam Selenu a upraví si stoh papírů v rukou –
Selena Enail Smithová : Inu… trošku unaveně, ale jinak žiji. Tedy aspoň to tak vypadá. Snad jste na tom Vy lépe než já. – usměje se –
Denní věštec: Tak doufám, že si co nejdřív odpočinete. – uculí se na madam – Dlouhé roky jste byla šéfkou naší Příčné ulice. Povězte mi, jak jste se k tomu postu vůbec dostala? Snila jste o podobné práci dlouho, nebo jste ji získala vlastně úplně náhodou? A jaké pro Vás byly začátky ve funkci?
Selena Enail Smithová : To já také, ale zatím se to nijak nedaří. Jak jsem se k tomu dostala? Normálně přes konkurz. – směje se – Zkusila jsem zaslat žádost na zveřejněný inzerát a ono to přeci jen vyšlo. Když to vezmu od začátku, tak jsem si nikdy nepředstavovala, že bych mohla někdy tento post získat. Navíc ještě jako studentka jsem k navrhování moc netíhla a nešlo mi to. To jsem se naučila až časem, chytla jsem se toho a tak nějak mi to zůstalo. Občas jsem zkusila i něco poslat do brigády. Po zfialovění to bylo obnovení Skrývanky a pak jsem skončila na Příčné ulici … Začátky jsou vždycky těžké, než se člověk rozkouká a zvykne si. Naštěstí to brzy přešlo a přišla vlna nadšení. A pak po čase člověk zajede do takové té rutiny.
Denní věštec: Jak dlouho jste Příčnou vlastně vedla a v jakém jste ji přebírala stavu? Co Vás na té práci nejvíc lákalo a co Vás na ní postupně nejvíc začalo bavit?
Selena Enail Smithová : Uff… někdy před Létem 2013, asi cca 9 hog let? Na Příčné v té době byly myslím problémy s kolekcemi – ohlášené kolekce nebyly v prodeji atd.
Chtěla jsem si vyzkoušet něco nového a popravdě, za tu dobu, kdy jsem amatérsky navrhovala, jsem si tak nějak přála práci na Příčné ulici.
Inu, nejvíce mne bavilo vymýšlení… a to hlavně různých speciálních lektvarů a „akcí“.
Denní věštec: Když se zpětně podíváte na své působení na postu, co Vám to všechno dalo a vzalo? Udělala byste dnes třeba něco jinak? A co si naopak myslíte, že se Vám nejvíc povedlo, na co jste nejvíc hrdá? – uculí se na slečnu a lokne si čaje –
Selena Enail Smithová : Dalo mi to nové zkušenosti, trošku jsem si vylepšila navrhování a zjistila jsem, že mě nejvíce baví dělat různé maličkosti a figurky. A co mi to vzalo? Část nervů a někdy i dost času. Ale takhle to je snad u každé práce. – směje se –
Když se podívám zpět, tak určitě by se něco dalo změnit a vylepšit. Nikdy nic není bez chyby, ale jak se říká – chybami se člověk učí a všechno se děje z určitého důvodu.
Jsem hrdá na ty různé ptákovinky – kurník, Halloween, lektvar na dětský den či na lektvar z fénixova popela a určitě ještě na další, ale paměť mi už vynechává.
Denní věštec: Nojo, škoda všech těch nervů. – směje se – Na našem hradě se však pohybujete už od roku 2007 a vedení Příčné nebylo zdaleka to jediné, co jste zde zažila. Povězte mi, jaké bylo Vaše studium? Byla jste studentkou Mrzimoru. Chtěla jste do té koleje od začátku, nebo jste výběr nechala na klobouku? A byla jste nakonec spokojená? Bavilo Vás studium na hradě?
Selena Enail Smithová : Ano… klobouk mne zařadil do Mrzimoru… i když já osobně jsem chtěla spíše do Zmijozelu. Ale nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo, a popravdě si nemůžu na nic stěžovat. Byla jsem tam spokojená. Studentka jsem byla asi průměrná, své jsem si odchodila a byly časy, kdy mne učení i bavilo. – směje se – Nejvíce mne bavilo získávání kolejních odměn, a tak jsem se snažila a jeden rok jsem si, myslím, střihla i přes 20 předmětů. To bylo kdysi a když si představím, že bych se předávkovala lektvarem mládí a stala se opět studentkou, tak mne jímá hrůza.
Denní věštec: Takže jste byla vlastně taková žlutá hrotička! – směje se – A co Vás bavilo víc, být fialová, nebo žlutá? – pozorně poslouchá odpověď –
Selena Enail Smithová : Jak kdy, opravdu jen když byla chuť.
Ono obojí má své plusy, aspoň pro mě. Sbírání bodů a hrocení soutěží mne neskutečně bavilo a užívala jsem si ten pracovní šum v koleji a pohodu. Na fialové se mi líbilo, že už jsem nemusela zas tak hrotit peníze a bez problémů jsem si vydělávala. Navíc vypisování soutěží a seminářů se stalo mojí vášní. To na fialové miluju. A nyní, když už mám čas, to snad zase v tomto směru rozjedu.
Denní věštec: Vaše soutěže i semináře jsou taky opravdu skvělé. – přikyvuje – V minulých letech jste vyučovala několik různých předmětů. Zajímalo by mě, který je Váš nejoblíbenější a proč? A jelikož jste na to před chvílí sama narazila, tak se zeptám, jaké máte plány do následujících let? Chystáte se opět učit?
Selena Enail Smithová : V rámci výuky jsem začínala s Naukou o fobiích a k tomu strachu a temnějšímu světu jsem tíhla i v rámci dalších předmětů. Takže když běhá mráz po zádech… je to pro mě. Ale nejoblíbenější předmět mám asi Strašidlologii.
K učení bych se ráda vrátila po letních prázdninách. Nyní si chci užít trošku volna a budu se soustředit pouze na soutěže a semináře.
Denní věštec: Tak to se máme určitě na co těšit! – usměje se – Plánujete nějaké novinky v oblasti výuky po letních prázdninách? Nechystáte třeba další předmět? – vyzvídá –
Selena Enail Smithová : No doufám, že to bude stát za to.
Ano, ráda bych něco nového. V hlavě už něco mám a popravdě již delší dobu mám i něco rozepsaného, ale doposud nebyla síla a chuť, tak snad se to po odpočinku změní.
Denní věštec: A nebyla byste ochotná našim čtenářům alespoň naznačit, o jakou novinku by se mělo jednat? – rozzáří se –
Selena Enail Smithová : Raději ne, nechci to zakřiknout. Ještě by se na mě pak lepila smůla a já to zase nedokončila. – zatváří se tajemně –
Denní věštec: Dobře. – trochu zklamaně se na chvíli zakouká do svých papírů – Pokud se nepletu, zažila jste Sedmiboj z pozice účastníka a soutěž B4 z pozice hodnotitele. Jak se Vám obě soutěže líbily a jak celkově na podobné hradní aktivity nahlížíte? Zopakovala byste si svou účast v podobném hradním klání, nebo toho spíš litujete?
Selena Enail Smithová : – s úlevou si oddychne –
Sedmiboj již nikdy více! – rozesměje se – Byla to zajímavá zkušenost, ale pak jsem občas i litovala, že jsem do toho šla. Navíc když jsem si zkoušela jen tak poslední Sedmiboj, tak jsem zjistila, že bych to již nedala, ani kdyby při mně stál sám Merlin.
Když přejdu na B4, hodnocení mne bavilo, ale samozřejmě se člověk nezavděčí všem.
Ona nějaká ta hradní aktivitka je potřeba, aby se pozitivně posílila spolupráce v kolejích, navodí to toho správného sportovního ducha, rozproudí krev a tak nějak je na hradě více živo.
Denní věštec: To skutečně nezavděčí, máte pravdu. A souhlasím, hradní soutěže jsou určitě důležité. – usměje se – Vraťme se ještě na chvíli k Příčné. Strávila jste tam spoustu času a mě zajímá, děje se tam něco hodně zajímavého za zavřenými dveřmi, když u toho my nakupující nejsme? Práskněte nám něco na tamější prodejce! A který obchod je Váš nejoblíbenější?
Selena Enail Smithová : Prásknout Vám tajemství Příčné ulice a co se tam děje? No to přeci nemůžu.
Můžu tak maximálně říci, že jsem dost často štvala skřítky, co tam pracují, a oni mi pak schválně nasadili do kanceláře škrkny. To se stávalo opravdu často. Museli mne někdy proklínat a pak to takhle dopadalo. Nyní musí skákat radostí až ke stropu. – směje se – Nejoblíbenější? Hmm, dřív bych řekla asi Madam Malkinová, ale postupem času jsem si nejvíce oblíbila sezónní obchody, hlavně U Veselé dýně.
Denní věštec: Takže jste byla náročná šéfová? – směje se – Čím si Vás získaly zrovna sezónní obchody?
Selena Enail Smithová : Někdy ano, ale podobně to mám i v rámci mudlovského krytí. Svým jedinečným zbožím a tím, že když jsem si něco nestihla koupit, což je normální, musela jsem čekat další rok. Pak se udělalo ale zase něco nového a další rok čekání. Někoho by to mohlo otravovat, ale mne osobně se právě tohle líbí.
Denní věštec: To chápu, jedinečnost sezónních obchodů se mi také moc líbí. – usměje se – Příčnou ulici jste vedla skutečně dlouho. Jaký pro Vás odchod byl? Bylo těžké to vše opustit, nebo jste si spíš oddechla? Přemýšlela jste nad odchodem dlouho? A jak svůj odchod vnímáte teď, po téměř měsíci od předání Příčné ulice slečně Kate?
Selena Enail Smithová : Hmm… bylo to vlastně dosti osvobozující a já si začala uvědomovat, jak moc to volno již potřebuji. A popravdě to bylo až překvapivě lehké, bylo to pomalu jak lusknutí prsty.
Myšlenky v rámci odchodu jsem měla v hlavě již dlouho, či se mi vkrádaly do hlavy.
Odchod vnímám pozitivně a jelikož jsem to volno opravdu potřebovala, tak jsem se od Příčné ulice dokázala celkem rychle oprostit a nejsem tu již v takovém stresu. Vše tu tedy zase vnímám o něco pozitivněji. – oddychne si –
Denní věštec: Tak to jsem skutečně ráda, pokud Vám odchod pomohl. Na závěr bych se ráda zeptala, jestli je tady na hradě něco, co byste ještě ráda dokázala? Máte toho za sebou skutečně hodně a mě by zajímalo, jestli máte ještě nějaký hradní nesplněný sen, zkrátka něco, co byste ráda zkusila.
Selena Enail Smithová : Nejsem příliš náročný člověk a nejsem zvyklá si stanovovat něco, za čím se chci honit. Spíše nechávám vše pomalu plout a občas zkouším štěstí. Někdy to vyjde, jindy zase ne, ale život je už takový.
Denní věštec: To je moudrý přístup. Madam, mockrát děkuji za rozhovor, ráda jsem si s Vámi popovídala. Mějte se krásně a přeji do následujícího roku hodně toho potřebného odpočinku a sil! – usměje se – Pokud byste chtěla našim čtenářům něco vzkázat, tak teď je na to vhodná chvíle.
Selena Enail Smithová : Nemáte zač a děkuji. I Vy si šetřete sílu, započal nový školní rok a s ním i nová honba za body.
Nestresujte se, nebo se z toho zblázníte. Snažte se si užívat i těch nejmenších maličkostí, jelikož na všem záleží. – usměje se –
Pro Denní věštec
Arietty Liella Minette
Moc příjemný rozhovor, který se krásně četl! Jako čtenář za něj vážně děkuju 🙂