Rychlovýprava do Zapovězeného lesa

Aktuální reportáž Alanise Olien Harlin, studentky 1. ročníku Mrzimoru

Píše se 30.6., cca 11 hodin ráno, když v tom vtrhne pan Veldrin do Velké síně a zběsile se ptá, zda-li by s ním někdo nešel na výpravu do lesa… Podmínkou byla pouze lucerna v ruce. Přihlásilo se 9 lidí a proto pan Veldrin vybíral losem (sám ale prohlásil: „Losování nebylo notářsky potvrzeno a je možné jeho zfalšování.“ – omlouvám se, jestli to není doslova,ale kdo si to má pamatovat ;).)

Nakonec byla vybrána tato děvčata: Alanise Olien Harlin, Bailla Peerlessová, Bilkis Blight, Ginevra de Naga, Izabell Artemis a Mariana Kohoutová.

Když jsme vstoupily do lesa, pan Veldrin nám ujasnil pravidla výpravy a poté nám sdělil, jaký je cíl naší výpravy. Nasbírat bylinky potřebné pro přípravu lektvaru, aby se pan profesor Werewolf nepřeměnil. (Pokud někdo nechápe, zjistěte si v kartotéce osob, jakou zvláštnůstkou pan Werewolf oplývá, pozn. red. – Sophia G. G.)

Museli jsme ale projít přes sídlo zmutovaných rusalek, které nesnášejí nic ženského pohlaví. Hned po pár krocích jsme došli na rozcestí. Levá cesta, lemovaná lebkami, pravá cesta, vypadající celkem klidně. No, hádejte, kterou jsme se vydali. Samozřejmě, že tou levou.

Zničehonic se začaly ozývat podivné skřeky. Někteří mohli zahlédnout dvě červené oči svítící po levé straně cesty. Pan Veldrin nám nakázal, abychom utíkaly, tak jsme ho poslechly. Po celou dobu našeho běhu jsme za námi viděly záblesky kouzel, slyšely výbuchy a skřeky. Až po chvíli jsme uříceně skončily na lesní mýtince. Byly jsme samy, pan Veldrin zůstal někde vzadu.

Nebyl čas na něj myslet, protože se nám v tu chvíli postarala o zábavu záhadná stařenka (že by jedna zmutovaná divoženka? :D). Najednou se tam objevila, zničeho nic, sedíc na placatém kameni ve stínu stromů. Představila se nám jako Mun… – jméno jsem nějak zapomněla, bohužel:(, alias baba Jaga. Po chvíli vyptávání se babka najednou zvedla, vytasila nůž a začala se po nás sápat. Byly jsme strašně vystrašené (nebo alespoň já :D), ale většinou jsme zvládly zachovat chladnou hlavu a babku jsme se snažily různými kouzly odzbrojit nebo jí aspoň ublížit. Když se na mě babka s šíleným výrazem vrhla, Bilk jí pohotově podkopla nohy, Bailla mě srazila k zemi a nakonec jsme všechny čtyři zůstaly na jedné hromadě. Babčin nůž sebrala Gin (teda myslím :D) a když se nám podařilo vzdálit se, hodila jej po babce, a trefila její nohu. Babka potom s nadávkami zmizela.

Konečně se k nám vrátil pan Veldrin. Vypadal prostě jako po boji.. Oděv potrhaný, pošpiněný, sem tam flek od krve a na kalhotech dokonce kousek tkáně (fuj)!! Gin mu pohotově spravila a vyčistila oděv a potom jsme mu řekly o babce. Zdá se, že nám to nechce věřit, asi si myslí, že si z něj utahujeme…Zmutované rusalky jsme prý přeběhly tak rychle, že jsme je ani nestihly spatřit a že ani ony nám nestihly nic udělat.

Potom nám zavolal létající koberec (s lednicí!). Cestou jsme viděli trosky ztroskotaného vzdušného korábu. Když jsme dorazili na potřebné místo, natrhali jsme bylinky (a Gin našla i ponožku 😀 – kdoví po kom, třeba tam pan Veldrin chodí častěji O:- )) a potom nás pan Veldrin přemístil zpátky na hradní louky, kde skončila naše výprava. Naštěstí se nám nic nestalo, kromě mého monoklu a Baillina podvrtnutého kotníku :).