Olivie Henrieta Větroplachá je modrou studentkou druhého ročníku. Co se o sobě nebála prozradit všem čtenářům Denního věštce? Je něco, co si naopak nechala pro sebe? Ovládne jednou hradní novinařinu? Čtěte níže a vše se dozvíte!
Denní věštec: Vítejte u dnešního rozhovoru. No a protože naše čtenáře nezajímá nějaké pindání kolem, skočíme hned na první otázku! Z jaké rodiny pocházíte? Mudlovská, kouzelnická a nebo smíšená?
Olivie Henrieta Větroplachá: Žádné otálení, koukám. – směje se – Já jsem z čistě kouzelnické rodiny. Tatínek se zajímal vždy o přírodní magii. Jeho kouzelnické kořeny snad sahají až ke Keltům. Kdo ví, zdali je to pravda, alespoň on to tak tvrdí. – usměje se – A maminka je na trochu pragmatičtější kouzlení – lekvary a tak.
Denní věštec: Zajímavá rodinka! – zasměje se – A z dcery jim vyrůstá skvělá redaktorka! Mají z toho radost?
Olivie Henrieta Větroplachá: To doufám! Rodiče mě vždy podporovali a vedli ke čtení. A od čtení k tomu psaní není daleko. – směje se –
Denní věštec: Tak koho rodiče nevedli ke knihám, že? – zasměje se –
Aktuálně Vás můžeme potkávat jako studentku druhého ročníku v Havraspáru. Když jste přicházela na náš hrad, již jste tu měla nějaké přátele či rodinné známé? Nebo jste šla do neznáma? – usměje se –
Olivie Henrieta Větroplachá: Nene, jsem průzkumnice a šla jsem do neznáma. Nicméně něco jsem zaslechla a vlastně nebylo tak těžké mě sem nalákat ke studiu.
Denní věštec: A Havraspár byl Vaší prioritní kolejí? Či jste nechávala rozhodnutí přímo na klobouku?
Olivie Henrieta Větroplachá: Nebudu zapírat. Havraspár byl můj sen. – usměje se – Ač si myslím, že v každé koleji se najde spousta milých lidí a každá kolej má něco do sebe, tak mě se havrani tak rychle ujali, že si mě hned získali!
Denní věštec: – usměje se – To jsme rádi, že jste tam tak spokojená. Mě třeba zaujaly Vaše loňské studijní výsledky! Dokončených sedm předmětů a přes 2 000 bodů, což vedlo ke třetímu místu v koleji. Velkou zajímavostí je ale i to, že před Vámi byly další dvě prvačky Havraspáru. Vy jste se takto vyhecovaly mezi sebou? Či jste prostě všichni zkoušeli jet na sebe a uvidíte, jak to dopadne? – usměje se –
Olivie Henrieta Větroplachá: My jsme s Myker a Miuš velké kamarádky. Seznámily jsme se už v létě před začátkem školního roku a myslím, že toho máme spoustu společného. Nejen tu modrou barvu jména. – zasměje se – A určitě se podporujeme, ale žádné hecování neprobíhalo. Spíš si myslím, že jsme byly všechny dost motivované co nejvíce pomoct koleji a snažily se napomoct obhájit vítězství v soutěži o školní pohár. – usměje se –
Denní věštec: To je pak škoda, že do toho nešla celá kolej s Vámi, když jste byly tak úspěšné prvačky. – zasměje se –
A Váš výčet předmětů je velice zajímavý! Kombinace První pomoci, Numerologie a Šéfredaktorského minima mě tak zaujala nejvíce! – zasměje se – Podle čeho jste si předměty vybírala?
Olivie Henrieta Větroplachá: Já myslím, že se snažili všichni. A kdo ví, jak to dopadne letos. – usměje se – Boj to bude určitě zajímavý!
A k předmětům… – zasměje se – Tak První pomoc byla taková srdcovka. V mudlovském světě trochu fušuju do zdravotnictví, jak jistě někteří vědí. – směje se – Tak proto. A první pomoc je mimochodem důležitá pro všechny, mělo by to být povinné! – směje se – Numerologie mě lákala už dlouho, tak jsem využila možnosti se o ní více dozvědět tady. A Šéfredaktorské minimum snad nepotřebuje komentář. – směje se – Psaní zbožňuju a madam Niane je úžasná profesorka! Děkuji za ni! Co se týče dalších předmětů, tak jsem zkoušela, co mě bude bavit. – usměje se –
Denní věštec: – zapisuje si, že je slečna zvídavější než průměrná opička – No ano, pohár se uvidí. – zasměje se –
A teď přejdeme k Vašemu redaktorování. Vzpomenete si ještě, kdy jste začala s psaním pro Denní věštec?
Olivie Henrieta Větroplachá: Jistěže. – usměje se – Já vlastně do Denního věštce chtěla proniknout spíše jako korektor a pomocná ruka. Trochu jsem si v tom psaní nevěřila. Předtím jsem v žádném kouzelnickém tisku nic nepublikovala. Ale takové místo v Denním věštci nebylo. A tak jsem se nechala přesvědčit a zkusila odhodit stud a nejistotu a psát. A tak jsem tam, kde jsem. – směje se –
Denní věštec: No stala jste se jednou z nejoblíbenějších redaktorek, mi tak připadá. – směje se – A co Corvinus Declaratio? Psát do něj Vás neláká? Či už na něj nezbývá čas skrze studium, mudly a DV? – usměje se –
Olivie Henrieta Větroplachá: Corvinus Declaratio. Krásný časopis, viďte? – usmívá se – Tam jsem napsala dva články do tuším prvního vydání loňského školního roku a pak nezbýval čas. Mudlové jsou holt mudlové… nemají pochopení. Ale upřímně, redaktořina a práce pro časopis mi koluje v žilách, a tak jsem ke konci roku nezaváhala a kývla na nabídku právě té pomocné ruky, co v Denním věštci nebyla k dispozici. Takže v CD se snažím pracovat pro většinu lidí neviditelně. – směje se –
Denní věštec: Dobrých korektorů není nikdy dost! – usměje se –
A máte někde v pozadí své mysli nenápadné plány na vyšší posty v redakcích? Třeba převzít jednoho dne Corvina? Či se stát rovnou šéfredaktorkou DV? – nenápadně mrkne –
Olivie Henrieta Větroplachá: – směje se – Nevylučuji tu možnost. Ale to je hudba vzdálené budoucnosti. Zatím mi to vyhovuje takto a s každým novým článkem a vydáním se toho spoustu učím. Sama na sobě cítím, že i takto se mám pořád kam posouvat, takže teď se na šéfredaktořinu rozhodně necítím. Ale nepopírám, časem, až budu zase trochu zkušenější a připravená se posunout dál, bych si to ráda vyzkoušela. – začervená se –
Denní věštec: Tak to byste si měla zapsat Lektvary, abyste mohla nenápadně odstranit konkurenci! – směje se –
Myslím, že tím bychom mohli ukončit tento rozhovor, tak Vás poprosím, zda chcete něco vzkázat našim čtenářům, či třeba nějakou perlou uzavřít dnešní rozhovor?
Olivie Henrieta Větroplachá: Žádné lekvary! Rozhodně ne k tomuto účelu. – směje se – Jak říkám, na šéfredaktořinu mám ještě času dost. – směje se –
Chtěla bych Vám poděkovat za krásně strávený čas. Kolegy ze všech hradních časopisů zdravím a přeji spoustu inspirace. A všem čtenárům bych ráda vzkázala, ať dál hodně čtou. Knihy i ty naše milé časopisy. Jistě se už toho spousta nového a zajímavého chystá a každý v časopise ocení jakoukoliv odezvu. Takže se těším na další články a čísla! Doufám, že i vy, pane Olivere! – směje se –
Denní věštec: Já vyhlížím každý den nové články! Děkuji za milý rozhovor a hodně štěstí ve všech směrech! – usměje se a mrkne na slečnu Olivku –
Tak co, dozvěděli jste se něco nového? Já třeba ano a jsem moc rád, že se mnou slečna rozhovor udělala!
Pro Denní věštec
Oliver McCollin