Mudlovský svět je pro kouzelníky mnohdy dobrodružnější, než by byli ochotní připustit.
Na jednom z neoficiálních (a nevyhlášených) výjezdních seminářů se toho přihodilo spousty. Ono také výlet do světa a následné pobíhání mezi mudly může býti již samo o sobě velmi napínavé.
Situace může být ještě o to napínavější, když osudem zamíchá i „neškodná“ mudlovská zvěř. A tak se stalo, když se nejmenovaní účastníci nejmenovaného neschváleného výjezdu rozhodli prozkoumat mudlovskou Zoo v jednom z větších měst kraje Moravskoslezského.
Pomineme-li jejich hlasitý údiv nad maskovanými fénixy, počínali si mezi mudly velice obratně. Jestli navštěvovali předměty jako Dějiny mudlovské společnosti, Studium mudlů, Mudlovská antropologie nebo brali soukromé hodiny, nevíme. I přes toto téměř dokonalé maskování však byli odhaleni!
První, kdo byl schopen je bezpečně rozeznat mezi davy mudlů, byl…osel. A nebyla to náhoda, když onen dotyčný lichokopytník na heslo pěkně sypal galeony. (Ono heslo však dešifrováno nebylo.)
Další pozdvižení způsobili mezi příslušníky rodu Capra aegagrus hircus. Na nejmenovanou slečnu čarodějku se zkrátka kozy lepily jako divé, neboť nepochybně poznaly, že se jí v kapsách neustále objevují nové a nové mlsky! Dotyčná slečna se pak musela z výběhu ven přemístit, čímž značně riskovala.
Na lavičkách občerstvení, kam si unavení výletníci na čas sedli, zaútočila vzteklá vosa. Notně navztekala všechny zúčastněné a navíc neomylně poznala, že p. profesor (ve vlastním zájmu vám neřeknu který, protože by mě proměnil v bůhvíco) před ní se zoufalým křikem prchne, uvolní jí tak místo na sezení, a ještě vytrousí nějaká ta cukrátka.
To nejhorší však mělo teprve přijít. Téměř na konci prohlídky Zoo parku dotyčná červená slečna postřehla, že ji chybí hůlka! Nic horšího se snad kouzelníkovi ani nemůže stát. Okamžitě se začalo pátrat, spekulovat, podezřívat a snad i maličko zoufat. Část výpravy se vrátila ve svých stopách zpět a část prohledávala „nevinné“ tváře kolemjdoucích mudlů a snažili se postřehnout cokoli nemudlovského. V poslední chvíli byl viník dopaden, jen těsně před tím, než stihl zahladit stopy. Hůlku ukradl místní divoký králík, který ji chtěl použít coby brusku na zuby. Dříve, než si hůlku stihl odvléci do své nory, byl odzbrojen a zahnán do kouta, kde se definitivně vzdal. Načež padl návrh na jeho vyslýchání, aby se zjistilo, zda za tím nestojí někdo třetí.
I když tato výprava dopadla dobře, apeluje Ministerstvo kouzel na každého, kdo by se vydával na vlastní pěst (ať už mezi mudly nebo mezi jejich zvířenu), a nabádá k nejvyšší opatrnosti. Hůlku můžete ztratit, ani nevíte jak.