Velká síň zažila vpád opravdu nečekaného návštěvníka. Studentka Havraspáru Madidess Leevian přivolala do hradu slona afrického!
Slečna Leevian si podle očitých svědků slona přála. Zřejmě natolik usilovně, že se ve Velké síni opravdu objevil.
Způsobil velký poprask! Rozšlápl stůl Havraspáru a Zmijozelu, rozbil židli pana ředitele, pokropil vodou všechny Nebelvírské.
Nakonec se mi povedlo upoutat jeho pozornost tím, že jsem na něj mávala mrkví. Zatímco jsem zabavovala slona (ano, došlo i na drbání břicha), řešila se otázka jak slona navrátit zpět do jeho domova v Africe. Bohužel přání, aby zmizel nezabralo, a tak se musel najít jiný způsob.
Zatímco slon usnul, přišel p. Veldrin Midgard s velice hrozivým nápadem. Spícího slona přenesl z Velké síně přímo k jeho lesnické boudě a zval všechny přítomné na grilovačku!
To vyvolává otázku, jak je možné, že se na našem hradě klidně uvažuje o snězení návštěvníka, který sem byl přenesen omylem! Co se potom stane, až se k nám jednou přenese jednorožec či drak? Nemají se snad tato zvířata vyhýbat Bradavickému hradu, jestliže jim tu hrozí riziko snězení? To aby se drak bál víc nás než my jeho. Navíc tu zůstává otázka nad podivnými stravovacími návyky obyvatelů hradu….
Díky bohu se sloníkovi povedlo na poslední chvíli utéct a dostat se šťastně až do Afriky. Tím ale celá aféra neskončila!
Brzy po jeho odchodu se stoly ve Velké síni zaplnily jídlem a podávala se sloní kýta!
Ve Velké síni se našlo hned několik lidí, kteří už si na kýtu brousili nože! Sloní kýta se ale nakonec nepodávala, protože byla odeslána sirotkům, přestože madam Angela plakala hlady.
Je tedy správné slona sníst, i když šlo možná o jiného příslušníka druhu, nebo si na něm vesele pochutnat? A jak je možné, že obrana hradu povolila a přenesla (!!!!) sem slona? Nemáme se obávat vpádu jiných (ne)kouzelných bytostí?