Ano, je to tak! Dne 12. 9. při příležitosti řeckého večírku se havránci vydali pozdravit řecké bohy na horu Olymp.
Studentka Madidess Leevian přišla s tím, že by se nováčci v havraspárské koleji měli pořádně přivítat a že zkrátka a dobře nějaká party v den rozřazování nestačí! To se lehko řekne, ale kdo bude vymýšlet program, soutěže a podobné věci? Nezbývalo jí nic jiného, než se tohoto úkolu zhostit sama a myslím, že výsledek opravdu stál za to. Večírek se konal ve stylu Řecka. Madidess nás během večírku seznámila s řeckou mytologii i historií, nováčkům blíže představila vedení koleje a nakonec rozdala papír s otázkami, že prý ten, kdo ho bude mít první, dostane nějakou cenu, stejně tak jako ten, který se umístí na druhém a třetím místě. Ráda bych se pochlubila, že jsem byla první, ale to by bylo nezdvořilé.
Ale teď bych vám měla povyprávět o tom, co se stalo, když se vyhlásila první tři místa. Věřte nebo ne, ale uprostřed místnosti se znenadání objevil mužík menší postavy a v ruce držel jakousi krabičku s čudlíkem. Zmáčknul jej a najednou, jako by z nebe spadl portál fialové barvy. Nejdříve jsme si nebyli jistí, ale když nám Madidess vysvětlila, že se jedná o výpravu na Olymp, kterou nám poskytla C. A. Part, všichni jsme naskákali do portálu a těšili jsme se, že uvidíme řecké bohy, protože, řekněme si to na rovinu, to se jen tak kdy nestává! Ale cesta nebyla zdaleka tak lehká, jak jsme si malovali. Nejdříve jsme skončili na severním pólu, ještě teď mám husí kůži z té neuvěřitelné zimy. Poté jsme se naopak objevili uprostřed pouště, kterou obýval nějaký domorodý kmen černochů. Ti nás nejdříve chtěli zapíchnout a poté upéct k večeři. Madidess ale byla fikaná a tak jim poskytla svou šálu a čepici. Černoši se nejspíše (na rozdíl od nás) v tom vedru třepali zimou, a tak nás za tento vzácný dar, nechali na pokoji. Do třetího portálu jsme vstupovali s nedůvěrou, ale pod Olymp jsme se přece jenom dopravili. Avšak tohle není dobrý konec, jak si všichni myslíte!
Ten portál musel být prostě nějaký pokažený, jelikož nás dopravil na jakousi úzkou římsu, kde podkluzovaly nohy a kde, kdyby někdo spadl, nejspíše by to nepřežil. Také tu bylo pár pokusů o sebevraždu. Kolik lidí jsme museli tahat zpátky na římsu, ale všichni to přežili. Pak už jsme si oblékli lezecké obleky a vydali se vzhůru do oblak, respektive na Olymp. Lezli jsme a lezli, až jsme ulezli hodně velký kus. V tu ránu na nás Zeus poslal lavinu, které se na nás řítila rychlostí těžko představitelnou. Starší studentky zkoušely různá kouzla a zaklínadla, ale nic na tu mrchu lavinu neplatilo. Řítila se rovnou na Madidess, která jí však elegantně uhnula. Velký balvan se kutálel dál až někam, kde se rozbil na malé kamínky a prach. Musím se přiznat, že jsem se na maličkou chviličku loučila s životem, ještě že to tak dobře dopadlo. Na paloučku, kam jsme dolezli, jsme si dali svačinku a něco k pití. Domácí skřítci nám ukuchtili opravdu chutné jídlo, a tak si nikdo, až na mě nestěžoval. Mezitím, co jsme jedli, pár lidí, vlastně většina skupiny, se odbelhala na záchod, respektive řečeno, my jsme si to mysleli. Pravda byla taková, že je velký, avšak roztomilý Yetti unesl a zavřel do své jeskyně, kde je hostil zmrzlinou. My – já a Madd, jsme v poklidu seděli na paloučku. Ano, bylo nám divné, že tam jsou tak dlouho a že si slečna Lilien Emity Meissed nevzala svého hodně oblíbeného medvídka, ale já osobně jsem to nechala být. Madidess však nedokáže chvilku posedět a tak šla, jak se říká, po stopách. Své detektivní schopnosti ukázala v tom nejlepším světle ve chvíli, kdy zbytek skupinky našla.
Poté jsem se musela přemístit do kolejní místnosti z osobních důvodů. Jediné, co vím, je to, že Yetti měl ve své jeskyni schody vedoucí přímo k chrámu řeckých bohů. Havránci tedy po těch schodech vyšli a coby dup byli nahoře. Dokonce vím, že tam nahoře, na Olympu došlo také k nějaké hádce mezi řeckými bohy a pak? Pak už jsem se tam pomocí kouzla objevila také. Právě včas, když se rozdávaly autogramy. Doteď mám na zadku Afroditin a Athénin podpis a sem na něj patřičně pyšná, jelikož podpis od boha a ještě k tomu všemu na cenném pozadí Emanuely Kvákavé? To se opravdu nevidí často!