A je tu druhá část rozhovoru s madam Chloé Lois Vaughan. Jak jsem slíbila v této části vás čeká něco málo ze soukromí naší milé slečny návrhářky a jeden malý bonus…
Jaké je vaše největší přání, pokud jde o vaši práci? Čeho byste si přála dosáhnout?
Čeho? Tak určitě úspěchu. Musím splnit určité požadavky a přání. Přiznávám se, že začínám být trochu nervní z toho, jak kolem mě všichni krouží jak hladoví hrabáci. Ještě bych chtěla dosáhnout toho, aby mi bohatí kupci posílali dárkové koše a slevové poukázky. Nu, a taky větší prémie ušklíbne se.
Ve svých zájmech máte mimo jiné uvedený okultismus. Provozujete okultní praktiky aktivně, případně jaké to jsou?
Ó, okultismus. Ten beru smrtelně vážně. Je to můj největší koníček (hned po zalívání kaktusů) a považuji se za seriózní okultistku. Nedávno jsem si dokonce pořídila, hm, báby loňskou svíčku. Ne, moment – jak se to jenom jmenovala? Aha, už vím, babylonská svíčka. Ta je dost vzácná. Také mám nové mysteriózní záclonky, které vytvářejí… – dramaticky se odmlčí – mystickou atmosféru. Ještě se musím zmínit o své nové věštecké kouli vajíčkového tvaru (ta je teď módní) a chlupatém lapači škrken (chlupy jsou trendy!). K tomu všemu ještě pracuji na své knize proroctví, které se zaručeně stanou hitem (ty knihy teď taky frčí).
Ehm, opravdu nechtějte vědět, co všechno provádím. -vyhýbavě se ošije-
A pověděla byste našim čtenářům něco málo o své rodině?
Do moji rodiny patří moje šavlozubá kočka, moje Víla Smrtnička a tamhle v koutě ještě ten zírající přízrak zamordované panenky. Do své rodiny počítám i celou armádu plastových plameňáků a porcelánových sošek trpaslíků, které mám na zahrádce. A přibližně stovku roztodivných kaktusů. No, a když jsem byla malá, měla jsem ještě antidepresivní měděnou rybičku, ale ta bohužel spáchala sebevraždu (utopila se ve vlastním akvárku) -zasmušile zafňuká a nejednou se zarazí.-
U všech Merlinových ponožek! Málem bych se zapomněla zmínit o svých rodičích. Ty také vlastním. Můj otec je obchodník s kluběnkami, matka je mafiánský boss. Oba žijí v rodném Řecku.
Poslední otázka. Prozradila byste na sebe jakou pikantnost, potažmo zlozvyk?
Ne! Až na několik nepodstatných zlozvyků jako je notorické popíjení a posedávání U Tří košťat, v Děravém kotli nebo U Prasečí hlavy (a v dalších podnicích), dloubání do pohyblivých obrazů hůlkou, posedlost módou a rozhazování galeonů (či strefování se galeony do studentů), jsem naprosto dokonalá a bezchybná -medově se usměje-. Dokonce ani účty platit nemusím.
Děkuji mnohokrát za rozhovor a přeji hodně nápadů a úspěchu při další práci.
Já vám také, bylo to velice příjemné. Nyní mě omluvte. Práce volá. Nashledanou… energicky odkráčí za Rosmertou
Na závěr si přečtěte jednu doplněnou odpověď na přání.
Madam Chloé, jak byste si přála, aby vás studenti oslovovali?
Mehm nespokojeně zamlaská …preferuji „Vaše nejdokonalejší, nejúžasnější, nejstylovější, nejvymódněnější a nejzářivější Jasnosti“, ale spokojím se i se „slečno návrhářko“ nebo „slečno Chloé.“ Přinejhorším se smířím i s „madam Vaughan.“ Jsem sice zatím jenom slečna, poněvadž jsem ještě nenarazila na dost velký a těžký váček galeonů i s majitelem… Ale pokud mě někdo osloví „madam Chloé“, tak mi to jen lichotí. Mám pak pocit, že už vlastním velké a tučné konto. A jeho majitele zatrylkuje vesele.
A to už je opravdu vše :))