Už je to tak. Jak rychle klesl ukazatel na teploměru směrem dolů, tak rychle se opačným směrem vyšvihla nemocnost na hradě.
Situace už je opravdu vážná. Studenti drkotají zuby, pobíhají po chodbách a poskakují po Velké síni, jen aby se zahřáli. Tedy ti šťastnější. Ti méně šťastní tráví svůj čas často polomrtví na ošetřovně a to i přesto, že se teple oblékli.
Ošetřovna ovšem není na takovýto nápor studentů připravena, a tak její provoz mírně řečeno kolabuje.
Skřítci nevědí kam dřív skočit.
Postele i přidané palandy a křesílka jsou přeplněné a v prostoru ošetřovny je hlava na hlavě. Tedy student na studentovi…
Všichni kašlou, sténají a kňourají a ani ve chvíli, kdy jsou konečně propuštění s tím, že jsou zdraví jako řípa, nemají jistotu, že se za půl dne nevrátí na ošetřovnu znovu.
Mnozí tam tak v posledních dnech tráví více času než ve své kolejní místnosti, kde je mimochodem stejně zima jako v mrazáku, což vede k nedobrovolnému zanedbávání školních povinností.
V klidu si přečíst v ruchu ošetřovny zápisky z hodiny je nadlidský výkon. Nemluvě o situaci, kdy by chtěl nějaký aktivní student napsat domácí úkol. To je věc dočista nemožná.
A tak studenti úkoly odkládají a odkládají na chvíli, kdy budou natolik zdraví, aby byli schopni alespoň udržet v ruce brk, jenže nemoc na ně zas a znova vytrvale útočí. A věřte, že teď mluvím z vlastní zkušenosti.
Pracovní morálka při takovýchto podmínkách klesá stejně rychle jako teploty a mnozí mají pocit, že už jim co nevidět zamrzne i mozek. Tuto možnost začínám považovat i já sama za velice reálnou, pokud to tak půjde dál…
Člověk se pak musí ptát.
Objednalo vedení školy dříví do zamrzlých školních krbů nebo se rozhodlo šetřit?
A pokud dříví objednalo, kde je?
Ať se zeptáte koho chcete, na tuto otázku vám neodpoví a všichni budou jen tajuplně krčit rameny.
Inu dříví asi taky někde zamrzlo…
Barbara A. Lecter přepadena nemocí.