Laboratoř se v posledních nemnoha měsících stala novou oblíbenou destinací pro všechny, co chtějí využít svůj volný čas mezi studiem něčím produktivním. Co ale zajímalo mne, bylo, kdo nejčastěji vybuchuje a přispívá k tomu, že na hradě vládne poněkud zamlženě zakouřená atmosféra. Po několika letmých pozorováních jsem usoudila, že nejvíc úrazů z přípravy lektvarů má na svém kontě kolej Zmijozel! Podívejme se spolu na to, proč.
Podle mého názoru mají na tuto skutečnost vliv tři hlavní faktory.
První – máme v koleji rekordmany, kteří už dávno předávno získali všechny magíky ohledně alchymistického umění a nyní se už jen neškodně baví a experimentují.
Druhý – protože jsme kolej těch, co jsou za každé situace hrozně dárk a ívl, jsou začouzené obličeje a podivné účesy, které vytvoří jen výbuch, mezi zmijozelskou mládeží velmi žádané. (Éra, kdy letěly kaňky od Čmouda, je najednou tatam!)
Třetí – nedávno se nám stala nemilá věc, vyhaslo nám v jinak pečlivě udržovaném krbu. Já osobně tuto událost připisuji tomu, že si do plamenů ulevil Ferdinand… je to zákeřné, mít takového kolejního mazlíčka, navíc když pan kolejní stále trvá na tom, že se mu žádné vodítko a bouda pořizovat nebudou. Poté, co se oběhaly první záležitosti ke znovuzískání tepla, bylo třeba umíchat ještě jeden speciální lektvar a při jeho výrobě vzal zasvé jistě nejeden pěstěný účes.
Musím uznat, že výkřiky, ať už jsou od kohokoliv, krásně oživují zatuchlé chodby a tiché síně našeho hradu. Ráda se do nich zaposlouchávám, když si užívám svůj ranní, polední a večerní pomerančový džus.
Já sama jsem ještě nikdy nevybuchla, ovšem jak se tak dívám na rozzářená očka v černých obličejích mých spolužáků, asi se do Laboratoře velmi brzy zavřu také.