Jak každý obyvatel hradu ví, Ďáblova jáma se nachází ve stejnojmenné malé špinavé chaloupce uprostřed Prasinek, konkrétně v těsném sousedství Agentury Žluté tlapy, hostince U Tří košťat a Paštičkovy čarokreslírny. Uvnitř najdeme síň plnou spletitých šlahounů a kořenů, protkanou mnoha pavučinami. Chaloupku hlídá ošklivá hrbatá babizna s bradavicí na nose. Když místo takto popíši, nezdá se, že by tam kdokoliv dobrovolně chodil. Přesto se denně dovnitř valí davy studentů i zaměstnanců z naší školy. Nakolik je ale Ďáblova jáma vhodným rozptýlením pro nezletilé kouzelníky?
Do Jámy se chodilo, chodí a chodit bude, to je jisté. Důvod je zřejmý a společný pro mudly i kouzelníky – nikdo nevynechá šanci získat něco zadarmo a poměrně snadno. Když se potom přidá ještě fakt, že věci získatelné v Jámě jsou poměrně vzácné a nedají se jen tak někde koupit, neodolají ani osoby, co jsou obvykle proti riskování.
Každá návštěva v Jámě s sebou nese jedno riziko. Kdo neuhodne, jaké heslo se po něm chce, spadne mezi ostatní do jejích útrob. Odtamtud se dá dnes dostat poměrně lehce, radní Prasinek totiž nechali cestu ven pořádně prosekat, ovšem byly doby, kdy nešťastník ležel mezi trním několik hodin, než se k němu dostala pomoc zvenčí. Přestože se moc často nestává, aby si někdo při pádu mezi rostliny ublížil, docela se divím, že se ještě neobjevily stížnosti ze strany rodičů, že mají jejich ratolesti vůbec možnost dostat se dovnitř. Místo toho, aby dělaly to, proč jsou na škole, totiž pilně studovaly, se zbytečně rozptylují při nebezpečných honech za fazolkami a léčivými bylinkami, které pak ještě ke všemu prodávají na černém trhu hned za dveřmi Ošetřovny.
Oblíbenosti Jámy také zajisté svědčí fakt, že se nachází v blízkosti těch nejčastěji navštěvovaných budov v Prasinkách. Mnoho studentů by si ještě rádo rozmyslelo výpravu za fazolkami a hrstkou svrčků, kdyby se museli plahočit dlouhou cestou vedoucí dejme tomu na okraj Zapovězeného lesa. Takhle se ale snad každý ležákem posilněný zákazník od Tří košťat zastaví na kus řeči s ďáblem. Vím, jak je taková odbočka lákavá, ani mne většinou nemine, ale když vidím čerstvé prváky, jak lezou dovnitř, říkám si, že by si na takové zábavy možná mohli ještě pár let počkat. Anebo by snad měli s ďáblem hrát takto „odmala“, aby je život naučil?
Vzhledem k tomu, že Ministerstvo a rodičovská obec jsou čím dál všímavější, nedivila bych se, kdyby brzy proti této zábavě zasáhli, jakkoliv bude takový zákrok nepopulární. Každopádně doporučuji všem při dýcháncích v Jámě pořádnou dávku opatrnosti a přeji jim hodně štěstí při hře.
Adanedhel Bloom, Zmijozel