Dále, do hradu dále

Každý z nás má v běžném životě nějaké rituály; určitý zajetý systém; pořadí, ve kterém vykonává nejrůznější úkony. V dnešním nevšedním dni jsem se rozhodl představit vám svůj tradiční vstup do hradu.

Začínám samozřejmě ohlášením u hlavní brány. Hned po vyřízení nezbytných formalit slyším houkání ze sovince a samozřejmě tam ihned spěchám. Projdu novou poštu, odpovím na „hořící“ dopisy a zbytek odročím na později.

Mou pozornost náhle upoutá hlahol kolegů ve sborovně; zajdu se tedy podívat tam a vyslechnu aktuální rozpravu, k níž nemám co říci. Na těchto místech si však připomenu i diskuzi minulou, ke které co říci mám a která tu čeká na mé vyjádření od mé předchozí návštěvy… Nechtěl jsem tehdy reagovat s horkou hlavou… Bude to teď lepší? Připomínám si některá velká moudra, jež zazněla, žene se mi krev do hlavy a říkám si, že kdyby hloupost nadnášela, tak si někteří kolegové poletují minimálně na úrovni Astronomické věže.
Ne, reagovat nebudu ani dnes, ani nikdy; pointu příspěvku by odhalilo jen pár jedinců, kterým je navíc jasná už teď; jinak je to marné…
S radostí za sborovnou zabouchávám dveře a mířím dále.

Ředitelna – nově se nemaže ani nemrazí nikdo; vlastně nikde není žádný nový příspěvek… Ale pro jistotu zkontroluji, jestli se někde neobjevila nová odpověď… Nikde; nevadí, pokračuji v cestě.

Automaticky zahnu do chodby seminářů a zkontroluji, že se žádný nový opravdu neobjevil (proč jsem tam chodil, když v tomto termínu mám již stejně tři?)… Prostředí učeben na mě však působí velice příjemně, pro jistotu zajdu i do učeben řádné výuky. Předměty, které jsem nestihl vystudovat, mám sice již přečtené už od pondělí, ovšem velice mě zajímá, zda se objevily výklady v předmětech, kde scházely… Všude ticho – (nepočítáme-li Učebnu v Severní věži, odkud kolegyně Lavender kouluje osazenstvo Velké síně) – OPČM nic, Zvěromagie nic (a to se kolega v neděli radoval, že má výklady hotové, chacha), jinde profesor pouze čte z mudlovské knihy a vydává toto za vlastní myšlenky; támhle zase celou hodinu vede studentka předčítající svůj domácí úkol… Pfff, a to mají tito profesoři stejnou (respektive ještě vyšší) výplatu než já, hrůza pomyslet…

Ano, výplata, stav konta… Dneska jsem nebyl na brigádě, honem do Prasinek posbírat pár červů. Jeden červ, druhý červ… A je to specializace, hurá! Nu, když už jsem v Prasinkách, musím samozřejmě zkontrolovat vývěsku U Chytráka… žabky, žabky, kebuláčci… To se mě netýká. Nic pro mě.
Tak ještě zalétat na plochu a zkontrolovat nové rekordy… Na vývěsce nejlepších mě do očí uhodí jméno pana Kouheie, když tu si uvědomím, že ten je rozmrazený již minimálně odvčera a že ten mě tedy vůbec udivovat nemá… Jinak nového nic, můžu dál.

Nu, tak ještě mrknu na Příčnou; ne sice, že bych tam čekal nějakou novinku, ovšem kdo ví… U Malkinové nic, u TaT rovněž nic; uf, aspoň že tak; nová kolekce poté, co jsem včera vše rozfofroval na dárky, by mě věru nepotěšila. Ve Vetešnictví také nic zajímavého, i když tam už jsem pěkně dlouho na žádnou žabku či masku nenarazil… A ještě se stavím u Gringottových zkontrolovat kolejní trezory… Vida, vida, Nebelvíru přibylo něco kolem tří galeonů… A v myšlenkách, kdo je tam poslal a za jakým účelem, odcházím zpět do školy.

Co tam? Přeci zkontrolovat nové soutěže… Ano, pár nových tam je… A dokonce jedna šifrovací, do té se musím hned po skončení obchůzky pustit…

Nu, když už jsem v sálu soutěží, mrknu ještě do sálů statistik, to jen tak ze setrvačnosti, rozumíte… Samozřejmě mě nejvíc zajímá bodování; musím přeci zkontrolovat, jestli se nějací flákači nově nedostali pod hranici -20 bodů…
Při tomto zkoumání zjistím, že je celkově všech studentů nějak více a zkoumám, kdo nový se krom pana Kouheie rozmrazil… Ano, slečna Hermika, jistě; stačilo se jen koutkem oka mrknout do mamonářů…
A pan Gotius již -43 bodů? Ten má tuším již pouze Elfy… Že by kolega opravoval? A kdo mohl ještě asi tak další? To budu muset zajít prověřit… Při té příležitosti aktualizuji svou letošní statistiku v počtu udílení bonusových bodů, kterou mám přehledně tříděnou dle profesorů a kolejí… Jistě, je nepřesná, ale tahle práce mě baví; navíc jsou některé její hodnoty velice zajímavé…

Nu, úkoly k opravení žádné, ani žádný seminář… Co dělat? Ještě skočím zkontrolovat, jestli se někdo nový neodhlásil z mých předmětů… Nikdo… A co kolejní správcové obrazárny Nebelvíru a Mrzimoru; už byli jmenováni? Ještě ne, samozřejmě… Nu, je mi těch kolejí líto, ale co nadělám…

A teď konečně můžu v klidu vejít do redakce Denního věštce, zkontrolovat nové komentáře (žádné), nové články (žádné)… A jít tedy něco napsat. Mimochodem; až do této fáze mi můj rituál zabral něco přes čtyři minuty. Vlastně nechápu lidi, kteří se diví, kde beru čas na to, abych měl alespoň jakýs takýs přehled o tom, co se děje na hradě…