S naším ohnivým brkem jsme se vydali vypátrat, jak tráví jednotliví členové profesorského sboru školy Čar a kouzel Hogwarts.czechzone poslední večer letošního kalendářního roku.
Na první pohled jsme na nic skandálního nikde nenarazili. Většina profesorů se chystá na velkou hyper super mega párty konanou ve sborovně, která se zdá být i letos (ostatně jako každý rok) tak nudná, že nebude pro náš plátek zajímavá ani v nejmenším.
Někteří zaměstnanci však plánují vyrazit za kulturou (ty si vzala na starost kolegyně Fabulantová), jiní zase hodlají výt na měsíc (od těch se snažíme být co nejdále oba). Na mě tedy zbyla hrstka profesorů, kteří se odmítli zúčastnit některé z výše uvedených akcí. Rozhodl jsem se, že blíže prozkoumám plány toho, který vypadá, že se na osudný večer těší nejvíce.
Pan Sandrik Vrizas, bývalý nebelvírský kolejní ředitel a inspektor výuky, vypadá již od vánočních svátků velice spokojeně. Pátrali jsme po tom, co může být příčinou těchto jeho radostných stavů, což nám objasnil svědek, který si nepřál být jmenován, přítomný ve Velké síni, když pan Vrizas rozbaloval svůj dárek od víly Fleutýny.
„Sotva rozbalil svůj balíček a nalezl v něm přírodního kebuláčka, zalily se mu oči slzami. Chvíli ho radostně pusinkoval, načež se sebral a zmizel i se svou novou láskou u sebe v kabinetu.“
Vydali jsme se tedy na průzkum osobně. Pana Vrizase jsme zastihli v jeho pracovně; zrovna seděl na zemi a hrál se svými plyšovými zvířátky jakési divadélko. Vesele si u toho žvatlal a sem tam některé hlavní postavy kouzlem oživil, takže zákeřný zloduch Čičítko se v jednu chvíli nacházel i na hlavě samotného profesora.
Bezesporu nejvíce oblíbeným však byl mezi mnohými hračkami týden starý dárek k Vánocům. Pan profesor Vrizas se od svého kebuláčka nikdy nehnul ani na krok; prakticky neustále jej hladil a čas od času jej i políbil na oslintané čelíčko.
Na názor ohledně tohoto infantilního chování jinak dospělého a seriózního člověka jsme se zeptali odborníka, pana Rudolfuse Šiblého: „V mnohých životních obdobích je běžné, že zaznamenáváme u jinak normálních lidí snahu navrátit se do dětství. Návrat ke starým (případně i novým) hračkám je však ještě jedním z oněch mírnějších případů; setkal jsem se již s pacienty, kteří vyžadovali kojení či vození v kočárku; jedna jinak důstojná dáma dokonce projevila touhu nosit plenky a počůrávat se do nich. Dokud tedy nedospěje tato dá se říci úchylka do takovéhoto extrémního stavu, nemusíte si o pana profesora dělat nejmenší starosti.“
Nesmírně rádi bychom vás ubezpečili, že je stav pana Vrizase upokojující; bohužel však nemůžeme. Dnes večer byl totiž spatřen, jak marně shání láhev kebuláčkovského sektu na půlnoc. O něco více znepokojující je fakt, že podivně pokulhával a dle některých očitých svědků dokonce i zapáchal…
Nenechte si ujít další výstřel z Canonu, který vás zavede do prostředí o dost kulturnějšího.
Žhavé novinky z ohnivého pera.
Pro DV si vystřelil z Canonu: 
– Vidím, že pan B. Ulwar je zdatným kolegou madam Mystifikace Fabulantové :-)) Chudák profesor Sandrik 😀
Teda 🙂 – To bylo, ale zajímavé čtení .)