Bez C. A. PARTA na tábor

Možná si pamatujete, že jsem se nedávno vydala (tak trochu neplánovaně) do Athén. Díky speciálnímu přenášedlu, které se mi podařilo najít v jedné chodbě našeho hradu, nebylo problém navštívit Řecko, aniž bych musela zaplatit galeon C. A. PARTU.
Byla jsem zvědavá, jestli se mi podaří nakouknout i na skautský tábor, jehož účastníci odjeli vstříc nezvyklým zážitkům s naší cestovní agenturou již 18. července.

Tentokrát jsem se na to raději připravila a zvolila i vhodnější oblečení. Oblékla jsem si hnědé oblečení, které je v přírodě nanejvýš praktické. Přes ramena jsem si přehodila Hoot hoot dečku, kdyby bylo chladnější počasí. Základ dobrého vybavení tvoří samozřejmě pevná obuv, namísto letních sandálků jsem si raději obula krabí boty s proužky. Přibalila jsem si pro jistotu i svou hůlku se sovím perem a strčila jsem si ji za opasek. Člověk – tedy kouzelník – nikdy neví. Tak teď jen najít přenášedlo. Á, tady je…

Stačí se jen dotknout a už mě to přenáší na zvolené místo. Ale kde to jsem? Zaneslo mě to na nějakou mýtinu kousek od lesa. Slunko zrovna zapadá. Páni, to jsem cestovala tak dlouho?

Už vidím přicházet Wronku Zabloudilovou a Hazel Jane Morion. Vítají se se mnou a ukazují mi tábořiště. Jsem tu sice správně, ale něco mi tu nesedí. Čekala jsem chatky, nějaké zázemí. Ale je tu jen ohniště, u kterého zrovna sedí slečna Sally-Ann Olson a cosi míchá v kotlíku. Od holek se dovídám, že vaří večeři. Z lokálních zdrojů, jak mi vysvětluje slečna. Hned mě zvou k jídlu. No, tedy k jídlu. Ostružinová polévka, pravda, moc nenasytí. Chtěla jsem se vrátit zpátky na hrad, ale děvčata mě přemluvila, ať počkám do rána, že si můžu vyzkoušet kouzlení s pradávným kyjem.

Až vám bude někdo z C. A. PARTU tvrdit, že budete spát ve srubu, nevěřte mu ani nos mezi očima. Spí na zemi ve spacím pytli! Že nevíte, co to je? No, jistě, kde byste k této zkušenosti přišli?! Řeknu vám, že k postelím se závěsy na našem hradě se to nedá vůbec přirovnat. Je to dlouhatánský vak, do kterého se vsoukáte, zapnete se až po uši a v tomto těsném prostředí napjatě vyhlížíte spánek. Nic pro mě a mou klaustrofobii. Jediné, co jsem bez následků na svém duševním zdraví dokázala, bylo položit se na pytel. Ještě, že jsem si vzala Hoot hoot dečku, mohla jsem se jí alespoň přikrýt.

V noci mě nemilosrdně vzbudili. Prý že na každém pořádném táboře musí být stezka odvahy. Ach jo, to musí potkat zrovna mě? Trasa vedla přes les. Srdce jsem měla až v krku. Ani jsem nemusela potkat žádné strašidlo. Trošku jsem švindlovala a hůlkou jsem si vyčarovala *Lumos*. Jen malinké, přísahám. Vy se mi smějete? Že jsem strašpytel? Už jste byli někdy v noci v lese? Že ne?! Tak to vám musím ukázat, jaká je tam tma. Jen tma a světlušky.

Ráno jsem se probudila celá polámaná a vzpomínala na svou měkkou postýlku. A hned i na bohaté snídaně ve Velké síni, protože slečna Sally-Ann opět uvařila ostružinovou polévku. Hazel říkala, že o ostružiny letos není nouze. Zřejmě dobrý rok. – ušklíbne se – S kručícím žaludkem jsme se pustily do trénování kouzel s pradávným kyjem. To je on.

Už se nedivím, proč prakouzelníci dokázali vyčarovat jen oheň. Vždyť je to kus opracovaného klacku! Tahle palice je příšerně nemotorná a v ruce vůbec nesedí. Účinnější je spíš na obranu umlácením než na kouzlení. Výborně s ním jde *Bombardo*, s kterým se mi podařilo rozmetat táborové ohniště široko daleko. Nejvyšší čas vrátit se zpátky na hrad.

*

Snad jsem vás tímto článkem neodradila od koupě zájezdu. Ač to tak možná nevypadá, na výletě se mi moc líbilo. Byl to neobvyklý zážitek. – zasní se – Pokud se vám naskytne příležitost, určitě na něj také vyrazte. Pokud vám nevadí nefalšovaná divočina a minimální pohodlí, je pro vás tento výlet ideální.

Pro Denní věštec
Mia Whitebear