Co jsou to nenápadní labužníci? A jaké následky mají na náš hrad?
Nejspíše by nám mohli „spapat“ knihy…
Byla jsem v knihovně a slyšela jsem velmi podivné šustění, otočila jsem se a podívala se za regály. Nikdo tam nebyl.
Když jsem vykoukla z okna, tak se šustění ozvalo z vrchu. Bylo to, jako by někdo rozbaloval čokoládovou žabku. Ale měla jsem tušení, že to žádný student, studentka nebo profesor či profesorka není. Přestala jsem nad tou záhadou dumat a sedla si k dřevěnému stolku, abych si mohla přečíst něco o kouzelných tvorech.
Otevřela jsem knihu a uviděla na ní šedý stín. Byla to malá kulička, která se pohybovala na malinkatých nožičkách. Opět jsem obrátila oči vzhůru na strop, kde zase nikdo nebyl. Přestalo mě to bavit, a tak jsem se vrátila do svého pokoje a přinesla si mudlovský vynález – fotoaparát. Vyfotila jsem ten stín a podívala se na obrázek – ale nebyl tam! Nechápala jsem to, tak jsme zkusila stín vyfotit ještě jednou. Na obrazovce fotoaparátu se ale pořád neobjevoval. Ale v knížce byl. Usoudila jsem, že budu muset udělat něco jiného…
Vyšla jsem z knihovny na chodbu a tam jsem čekala. Když jsem za dveřmi uslyšela šustění, potichu jsem se přemístila na koberec v knihovně.
A tam jsem to uviděla. Na knize, kterou jsem nechala otevřenou, si hráli nenápadní labužníci. Byli dva, jeden byl modrý a druhý oranžový. Byly to malé kuličky, které se skoro kutálely na svých tenkých nožkách. Byla jsem tak ohromená, že jsem dočista zapomněla na fotku. Místo toho jsme fascinovaně hleděla na ty prapodivné bytosti, co se přímo před mýma očima začaly prát.
Chtěla jsem je uklidnit, ale nedošlo mi, že nejspíše nerozumí naší řeči, a že jsou velmi plaché. Než jsem stihla otevřít pusu, všimly si mě a schovaly se do regálů.
A co, že vydávalo to prapodivné šustění? Na stole jsem viděla plno pergamenů. Nebyly popsané, ale pod poličkou, na které ležela kniha Šram Šram, jsem uviděla malého labužníka, který si do úst strkal malé papírky. Nejspíše je nejdříve zmuchlal do poživatelnějších částí…
Ale pořád mi nejde do hlavy, jestli se mi to opravdu jen nezdálo. Nevím, jak si to mám vysvětlit. Možná jsem se pomátla na rozumu, ale ty prapodivné bytosti tam opravdu byly. Je mi to záhadou. Ale sny jsou někdy živé, až velmi živé…