Denní věštec: Drahá Ayuš. Moc tě vítám u dnešního rozhovoru a předem děkuji za tvůj čas. Přece jen mi ale dovol na začátku ti pogratulovat k takovému úspěchu, jako je získání titulu Snaživec roku. Začneme tedy něčím jednoduchým – jaký je to pocit, když školní rok skončí a ty na závěrečné slavnosti slyšíš své jméno u ceny snaživec roku?
Aya Watanabe: Ahoj. Nemáš vůbec zač a děkuji za gratulaci. Popravdě to nic moc speciálního nebylo, protože to bylo jasné už dlouho před koncem školního roku, ale rozhodně to bylo hezké a ten moment se mi vryl do paměti.
Denní věštec: To chápu. Přeci jen je to „něco“! I přesto, že tahle otázka je asi taková klasika, nejde se nezeptat. Jak se to stalo, že ses rozhodla bojovat o tento titul? Přišlo to tak nějak samovolně, chytila jsi za pačesy tvořící se příležitost nebo ses rozhodla už na začátku roku?
Aya Watanabe: Vůbec jsem neměla v plánu získat titul Snaživce roku, nechtěla jsem ho, nebojovala jsem o něj. Jediné, o co mi ten rok šlo, byl Havraspárský diadém, který získá vždy havran s největším počtem bodů. Tím pádem titul Snaživce roku byl spíše takový bonus, o který mi původně ale vůbec nešlo a přišlo to nějak samo.
Denní věštec: Každopádně se to podařilo a ty ses navěky zapsala do naší hradní historie. Kolik předmětů jsi tedy nakonec studovala?
Aya Watanabe: Studovala jsem 19 předmětů a každý termín jsem si brala 3 semináře. Předměty jsem ale nevystudovala všechny, nakonec jsem dva odhlásila, a tudíž jsem úspěšně vystudovala „jen“ 17 předmětů.
Denní věštec: Správně je „jen“ v uvozovkách, protože to je ohromující množství předmětů. A co tě bavilo nejvíc? Některý z předmětů, semináře nebo soutěže?
Aya Watanabe: Když se za tím ohlédnu, předměty, soutěže i semináře jsem brala spíše jako možnost zisku bodů, avšak jen na začátku roku, kdy jsem měla pocit, že jsem si toho vzala moc. Pak jsem si na množství úkolů zvykla, do výuky se více ponořila a začala ji vnímat i z té druhé stránky. Nejvíce mě bavil předmět Hudbohrátky a Taje mudlovské kuchyně. Samozřejmě i semináře a soutěže byly skvělé, ale tam si nic konkrétního merlinužel nevybavím.
Denní věštec: To vůbec nevadí. Je skvělé, že sis vlastně i ten nápor povinností dokázala užít. Mimochodem, každý jistě ví, že jsi naše skvělá modrá kapitánka famfrpálového družstva. Takže mezi tvé povinnosti v minulém školním roce nepatřilo jen sbírání bodů, ale měla jsi toho na svých bedrech mnohem víc. Jak jsi to stíhala? Dá se vůbec všemu věnovat potřebný čas? A to vše mimo mudlovský život …
Aya Watanabe: I když bylo předmětů 19, semináře každý termín 3 a k tomu hodně soutěží, nepřišlo mi to tolik náročné, jak jsem si zprvu myslela, že to bude. Úkolů bylo skoro každý termín 33 i s mimořádnými a vždy jsem vše v pohodě zvládla. Ač jsem ve výuce chtěla ten rok hodně zabrat, famfrpál byl a vždy bude pro mě na prvním místě, takže tomu jsem se věnovala nejvíce. Nemyslím si, že bych něco z toho zanedbávala, i když se může zdát, že ten čas na všechno nebyl. Stačí si čas pouze dobře rozvrhnout a nenechávat vše na poslední chvíli. Ale přiznám se, že mi tento systém moc dlouho nevydržel a někdy jsem prostě udělala více úkolů za jeden den, protože jsem to neustále odkládala. Nejhůře na tom byli ale mudlové, kterým jsem čas ukrajovala a věnovala se jim méně, než bych asi měla. I přesto se mi dařilo i tam, takže bych řekla, že to byl rok jistě úspěšný.
Denní věštec: Úspěšný byl bezesporu. Vážně klobouk dolů. Určitě jsi ale potřebovala občas nějak dobít baterky. Co Ayuš teda nejvíce pomáhá? Čím získáváš tu tolik potřebnou energii?
Aya Watanabe: Mě nejvíce motivovala vidina zisku tolik vytouženého diadému, že jsem nepotřebovala nijak zvlášť dobíjet něčím jiným. Ač to tedy nebyla potřeba, moje patronče Aimée mě neustále zasypávala zprávami o tom, jak moc úžasná jsem a jak to všechno zvládnu. Za to jí ještě jednou strašně děkuji.
Denní věštec: Posíláme tedy Aimée pozdrav z Denního věštce. A teď jednoduchá, stručná otázka – absolvovala bys tohle všechno znovu? Nebo je to jednou a dost?
Aya Watanabe: Ano, absolvovala. Jak jsem řekla, nedělalo mi to skoro žádný problém a celkem mě to bavilo. Ale přiznám se, že jsem byla ráda, když byl konec.
Denní věštec: Nejenže jsi byla Snaživec roku, ale tento rok jsi zaslouženě získala i řád Roweny z Havraspáru. Co pro tebe znamená tento titul? Je to trochu více srdeční záležitost, tuším správně?
Aya Watanabe: Titul Snaživce roku se vedle řádu Roweny z Havraspáru nedá vlastně ani za srdeční záležitost považovat, protože ten řád je něco, čeho si vážím tak moc, že to slovy popsat nejde. Ještě jednou děkuji madam kolejní za jeho udělení zrovně mně, opravdu to pro mě hodně znamená.
Denní věštec: Jak probíhaly oslavy tak úspěšného roku?
Aya Watanabe: Nejsem oslavový typ, neslavila jsem. Pokud tedy nepočítáme hostinu na závěrečném kolejním večírku a následný trénink famfrpálu. – zasměje se –
Denní věštec: – musí se také zasmát – Je pravda, že potkat tě jinde než na famfrpálovém hřišti je skoro nemožné.
Jsi v sedmém ročníku, máš za sebou (snad se nepletu) 4 úspěšně složené zkoušky NKÚ, co plánuješ na hradě příští rok?
Aya Watanabe: Plánuji se opět co nejvíce věnovat famfrpálu, pořádně zabojovat se svým týmem v ŠFM a snad se mi i povede složit OVCE a studium zde na hradě tak úspěšně ukončit.
Denní věštec: A má naše famfrpálová královna i další plány do budoucna? Velká část snaživců dříve i či později zfialověla. Táhne tě to do fialového hábitu? Nebo bys raději zůstala ještě pár let v tom studentském?
Aya Watanabe: Do fialové mě to vůbec netáhne. V koleji zůstanu minimálně tak dlouho, dokud budu moci za kolejní tým hrát famfrpál, pak se uvidí.
Denní věštec: To má Havraspár jistě štěstí. Ayuš, nakonec pověz čtenárům tvůj nejhezčí zážitek z prázdnin. A pokud chceš připojit i nějaký vzkaz, máš prostor. – usměje se –
Aya Watanabe: Mým nejhezčím zážitkem z prázdnin je jeden mudlovský tábor, kde jsem potkala skvělé lidi a užila si spoustu zábavy. Oni ti mudlové mají přeci jen i dobrou stránku. Všem tedy přeji, ať si to u nich užijí a odpočívají, dokud můžou, protože se nám už zase blíží školní rok.
Denní věštec: Děkuji, Ayuš, a budu se těšit zase někdy příště. Krásný zbytek prázdnin i tobě.
Tak to vidíte. Někdy vám Snaživec roku přímo spadne do klína. Důležitá je ale hlavně dobrá motivace. Dovolte mi ještě na konec krátké shrnutí.
Titul Snaživec roku byl udělen již celkem 28×, poprvé v zimě 2005. 9 titulů si odnesli Nebelvírští, pouhé 3 tituly vybojovali Mrzimorští. Zmijozelští studenti s převahou vyhráli – Snaživce roku si do zelené kolejní místnosti odnesli 11× (z toho celkem 4× madam Cerridwen Lowra Antares!). Aya Watanabe je celkově 5. studentka Havraspáru, která tento titul získala s celkem 5 163 body.
A já nevím, jak vy… ale já už se opravdu těším na to, co nám ten nový školní rok zase přinese a kdo se bude rvát o první příčku v bodování! Čestnému boji zdar!
Pro Denní věštec
Olivie Henrieta Větroplachá
Není divu, diadém sluší! =)
Díky, Hayi :-*