Včerejším dnem nám započal zápis na předměty, který už klasicky obnáší tlačenice, pranice a jiné násilné praktiky před učebnami. Zároveň se ve stejný den a stejnou dobu konají Velké škrní hody. A jak to celé probíhalo letošní rok?
Zápis měl začít v 19:00. Přesně v tolik (no, popravdě tak o půl hodiny dřív) byla už spousta studentů natlačená v chodbách, tělo na těle a noha na noze, a čekali, až se budou moct zapsat na svůj vysněný předmět. A tak čekali a čekali a v chodbě už se téměř nedalo dýchat – a já to vím moc dobře, také jsem tam postávala, jednou nohou na něčí a druhou pod něčí. Jenže se stále nic nedělo.
„Bradavická půlhodinka!“ odfrklo si pár studentů a mávlo rukou. Jenže najednou hodiny odbily půl osmou a kde nic, tu nic! Skandál, pomoc!
Všichni netrpělivě vyhlíželi pana ředitele, který to všechno měl odmávnout. Bohužel ho ovšem zdržely jisté neodkladné a pracovní (ehm ehm) záležitosti, a tak se nemohl dostavit ani bradavicky včas, natož pak včas. Když konečně po mnoha a mnoha desítkách minut dorazil a zápis započal, všem se motala hlava, uši jsme měli okousané od škren a několik studentů dokonce dostalo hysterický záchvat a skončilo na ošetřovně.
Nakonec ale první den zápisu dopadl vcelku zdárně. Ošetřovna opět zeje prázdnotou a studenti už se natřásají na druhé kolo. Jestli ovšem bude takový nával studentů i škren jako při kole prvním, to je ve hvězdách. Nutno ovšem poznamenat, že navdzory skvělé práci našich školních ošetřovatelů a psychologů, zápis studentům škodí na fyzickém zdraví i na psychice.
Pojďme se ale podívat, o které předměty je vlastně největší zájem.
Nikoho nijak zvlášť nepřekvapilo, že do pár vteřin od otevření zápisu byla zabrána celá třída Flákání pro pokročilé, kterou vede madam Evangeline Joyce Wynne. Studenti se tlačili, strkali, křičeli a brečeli, ale dovnitř se dostalo jen deset šťastlivců. Můžu s potěšením konstatovat, že jsem jeden z nich, i když bych o tomto faktu měla raději pomlčet. Už mi přišlo pár výhružných dopisů, že jestli neuvolním místo ve třídě, dostanu na budku – no považte, vážení, takové šikanování nováčků – studenti mi v dopisech brečeli, nabízeli peníze i celý svůj majetek. Ale co jim to bylo platné? Jsem pořádný flákač a flákat se holt chci. A tak to pravděpodobně vidí i ostatní devatero šťastlivců. Otázkou ovšem je, je-li o tento předmět takový zájem – rozmáhá se na naší škole flákání se?
Vzhledem k událostem posledních dní nezbývá než říct, že ano, rozmáhá. Je to ovšem velice neblahé, vážení! Měli byste pilně pracovat, dělat úkoly (zvláště vy, havraspárští), a ne se přeci flákat! Co je to za móresy toto?
No jen se nad tím zamyslete, protože to jistě téma k zamyšlení je.
A já se nyní jdu flákat, vážení, neboť jsem složila přísahu a upsala se vlastní krví ď… ehm, madam Wynne. Flákání zdar!
Nakonec ještě dodávám jména šťastlivců, abych nebyla sama, koho pořád otravují otravné sovy.
Cerridwen Lowra Antares, Kate Resea, Elyssea Ellesméry, Noxy Silverssson, Ginevra de Naga, Queya Aislinn AnMhoráiv, Madidess Leevian, Janel Weil a Barbara Arianne Lecter.
No, je vidět, že žlutá barva ve třídě Flákání chybí. – Buťo je to tím, že Mrzimor je plný pilných studentů, kterým nějaké flákání ani nepřijde na mysl – anebo prostě, s typicky přátelskou a mírnou mrzimorskou povahou, nemáme tak ostré lokty!
Ach, pardon, – Buďto atd.
Poslední možnost je, – že jsou mrzimorští ve flákání natolik sběhlí, že je nemusejí studovat. 😉
Re: Poslední možnost je, – No dovol?! To v žádném případě.