Skandál na přehlídce hrabáků

Dnes se v ranních hodinách konala každoroční přehlídka hrabáků. Zpočátku vše probíhalo pokojně a v nejlepším pořádku. Hrabáci poklidně polehávali, neboť v období zimy se vyznačují větší nevolí hrabat v ztuhlé zemi pokryté vrstvou ledu. Jejich majitelé tlachali a hrdě hlásali své tipy a triky na zářivou srst, a konečně porota hodnotila vskutku výstavní kousky. Nikdo nečekal, že by se mohlo něco pokazit. Ale jak už to tak bývá, co se pokazit může, to se pokazí.

Kolem dvanácté hodiny odpolední už většina hrabáků pospávala: snést tolik slávy najednou pro ně bylo příliš vyčerpávající. No jen si považte, celý den se hrabete ve špinavé hlíně, najednou vás někdo vezme, umyje vás, ba co! – přímo vydrhne, nasvítí a naaranžuje a nakonec vás celé dopoledne okukují snad všichni kouzelníci světa. Kdo by z toho neměl migrénu…

Jenže čím více se zdála většina hrabáků unavenější, tím čilejší byl hrabák Bobeš. Měl opravdu krásně lesklou a zářivou srst tmavě hnědé barvy a temnýma očima těkal sem a tam a hledal coby. Jeho majitelka, paní Magdaléna Fousková, se zrovna chlubila, jak má její hrabák svěžího ducha, když se milý Bobeš nenadále odhodlal k akci. Než mohl kdokoliv cokoli udělat, vymrštil se z výstavního stolku a skočil na tvář přímo jedné postarší návštěvnici. Paní Fousková se k ní okamžitě vrhla a hrabáka strhávala dolů, ale už bylo pozdě. Když jej konečně i s celou porotou odendali, milá paní byla bez nosu. Chvíli se ještě zmateně usmívala, a pak pohlédla dolů.

Celá soutěž se náhle změnila v totální chaos. Návštěvníci prchali a někdo dokonce zakřičel:
„Pomóc, vražedný hrabák! Zachraň se kdo může!“
Pořadatelé soutěže situaci absolutně nezvládli. Na místě se nenacházela žádná ochranka, jelikož hrabáci nejsou považováni za tvory nebezpečné a nikdo nečekal, že by se mohlo stát něco tak hrůzného. Ale když konečně padl prach na na-ramena-nohy-beroucích, pořadatelé zjistili, že vlastně není co zpacifikovat, a že hrozba pominula. Milá paní Fousková pláchla i s Bobešem v první linii, nejspíše v obavě ze sankcí, a od té doby je pohřešována. Z návštěvníků tu zbyla jen beznosá paní Turpula Mourková, která se v bezvědomí sesula k zemi. Majitelé ostatních hrabáků si sbalili saky paky a vypadli taky.

Díky rychlému zásahu lékouzelníků z nemocnice svatého Munga se podařilo omdlelou paní Mourkovou včas hospitalizovat a nos jí byl přičarován zpět. I přesto však hodlá za újmu na zdraví i na duchu žalovat Společnost veselých hrabáků (dále SVH), která každoroční přehlídku pořádá.
„No jistě, že je jako budu žalovat! Mi jako takhle někdo jako ukousne nos a to si jako někdo jako myslí, že to nechám jako jenom tak, nebo co jako?“ vyjádřila se k tomu vzteky rudá paní Mourková.
Vyjádření hlavního organizátora, pana Xenofília Podbílka, ani jeho ženy se nám bohužel nepodařilo získat. Avšak brzy po incidentu byl slyšet jeden ze členů poroty se slovy:
„Rachotina stará, beztak jí ten obří rypák neslušel!“

Jak celý incident skončí, je zatím ve hvězdách. Snad každý soudce se ovšem vůči pochybné společnosti zastane spíše nebohé paní Mourkové. Výše finanční náhrady, kterou požaduje po SVH, by však lehce mohla celou společnost zruinovat.

Sheffield, SBF