Ochránci běsnili vzteky! Dojde snad k dalšímu soudu?
Dne 13.2.2010 se konala slavnost na oslavu nového školního roku, kterou měla na starost Elle Sutherland.
Jak už to u slavností bývá, všude bylo veselo a studenti všech čtyř kolejí se dobře bavili. Profesoři a profesorky samozřejmě také.
Na začátek slavnosti nám ve Velké síni zahrála legendární kapela Půlnočníček na tahu svou píseň, přičemž po zaznění posledního tónu si někteří zacpávali uši a jiní tleskali tak hlasitě, že to bylo určitě slyšet i v mudlovském světě.
Jako každoročně, i teď byla na řadě tombola, kde jsme mohli vyhrát Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak. Deset šťastných čísel bylo vylosováno a majitelé těchto losů obdrželi fazolky během noci.
Poté přišel na řadu kvíz, určený byl však pouze pro nováčky, což některé starší studenty tak zdrtilo, že se snažili použít mnoholičný lektvar. Vítězové měli dostat jedinečného kebuláčka, který byl vánočním dárkem od štědré Fleutýnky.
Nováčci seděli s nastraženými ušima, ale i nažhaveným mozkem. Něco maskovaného fialového pokládalo nápovědy a nováčci měli hádat, jaký profesor či profesorka se skrývá pod fialovým maskováním. Na plné obrátky pracoval mozek Salesie Barbary Fialkové, havraspárské novačky, která získala 5 kebuláčků. Půlnočníček na tahu hrál další a další kouzelnické písně a studenti tančili, zpívali, tleskali i hvízdali.
Tombola již byla připravená a na výherce se tentokrát těšila čokoládová žabka. Pan Percival odříkával losy, které něco vyhrály, a všem vylosovaným se dostalo náležitého potlesku. Další kvíz již čekal na účastníky a výherci se tentokrát mohli těšit na plyšáka Bezouška. Hádaly se osobnosti světa kouzel. Půlnočníček na tahu nám zahrál ještě další píseň, po níž následovala tombola, ve které se vyhlásili výherci zbylých čokoládových žabek.
Půlnočníček na tahu opět spustil svoje legendární písně a pan Percival poté vyhlásil největšího šťastlivce, který získal nejnovějšího kebuláčka! Majitel losu číslo 3 byla Lucy Koralka, mrzimorská primuska, která se teď může pyšnit novým kebuláčkem, kterého nemá nikdo na hradě. Pořídila jsem fotografii kebuláčka, takže si ho můžete prohlédnout zde:
Tento kebuláček se tváři udiveně, a také proto má název udivený kebuláček.
Abychom se ale vrátili k slavnosti a osvětlili název článku. Po vyhlášení hlavního výherního losu se spustil pokřik a následovalo tleskání. Hudba zazněla. Lidé utichli a šli tancovat. Síní se neslo výskání, křičení a… soví kvílení.
Půlnočníček na tahu právě začal zpívat píseň „Sova na skřipci“ a ochránci práv sov se okamžitě ozvali… Zastavili hudbu a studenti v síni si šeptali, zda na kapelu ochránci nepodají žalobu. To by byla pohroma! Kapela se z pódia odebrala pryč a rozzuření ochránci zvířat odešli z hradu. Kdo ví, jak to všechno skončí. Není další soud na obzoru?