Teprve před pár dny dostali naši nováčci barvy jednotlivých kolejí a konečně se začal odvíjet jejich nový život na hradě. Než se tak však stalo, musel vyřknout ortel nejmoudřejší ze všech, náš Moudrý klobouk. Jak to na slavnosti vypadalo a co se během ní dělo? Bylo toho dost!
Již několik hodin před samotným začátkem slavnosti se mnozí studenti obávali o včasný začátek, neboť byli staršími (a zkušenějšími) studenty strašeni, že včas se u nás nezačíná a že bradavická půlhodinka je rozhodně nemine.
Nakonec to nebylo tak zlé. Pozdě se sice začalo, ale spíše než půlhodinka by se mělo říkat necelá dvacetiminutovka! I toto zdržení však stačilo, aby nejistota, která v nováčcích klíčila již od samotného rána, nabyla zcela nového rozměru. Všechno se ještě umocnilo, když do síně vstoupil pan ředitel Nimrandir Elénére a slavnost zahájil.
Začal obvyklým proslovem, který nás všechny, a zejména ty nejmladší, přivítal na hradě, popřál nám hodně štěstí do nového roku, profesorům pevné nervy, a pak již padla řada na Moudrý klobouk, který až do té doby poklidně pochrupoval na stoličce vedle pana ředitele. Jakmile se podařilo klobouk z pochrupování probrat, potěšil nás svou každoroční písní, která všechny uvedla do obrazu, a následně, jakmile klobouk ztichl, zavládlo ve Velké síni napětí, které by se dalo krájet.
Vteřinku na to už to začalo a Moudrý klobouk si k sobě volal jednotlivé nováčky a někdy po chvilce, jindy po krátkém rozvažování, nováčka zařadil do koleje.
Nebyla by to však slavnost, kdyby se něco nestalo. První zařazený student přišel do Nebelvíru. Druhý však do Zmijozelu. Třetí také, čtvrtý zrovna tak… a tak bychom mohli pokračovat až snad ke studentovi desátému. To už Velkou síní zavládla vlna nejistoty, neboť se zdálo, že všechny letošní nováčky dostane Zmijozel. Netrpělivost vzrostla ve chvíli, kdy Moudrý klobouk prohlásil, že dál již zařazovat nebude a že zase za rok.
Vyvolal tím masovou paniku, kterou musel vyřešit pan ředitel. Sklonil se ke klobouku, něco mu pošeptal a klobouk nakonec v zařazování pokračoval. Možná… by se mělo začít uvažovat o nějaké modernější verzi… třeba Moudré čepici. Nu nic!
Než zařazování skončilo, polovina Velké síně skoro usnula. Když klobouk podruhé prohlásil, že je se svou prací hotov, poslouchala ho už jen hrstka studentů. Ty spící probral potlesk, radost posledních zařazených studentů a hlavně hostina, která se následně objevila na stolech. Nakonec to byl asi ten okamžik, na který se starší studenti a profesoři těšili ze všeho nejvíce!
A tím byla zařazovací slavnost pro školní rok Zima 2019 završena a před námi už tak je opět boj o poháry!
Pro Denní věštec
Theresa Brendi
Mám děravou paměť, ale tuším, že první čtyři studenti šli každý do jedné ze čtyř kolejí a řadové zařazování do Zmijozelu začalo od pátého studenta, ale to je drobnost =)
Jo jo, minimálně šla jedna k nám a do Mrzimoru, než se rozjel zelený kolotoč. Článek ale povedený! 🙂
Ne ne myslím, že Thery to má správně