Většina obyvatel hradu ví o soutěži pořádané v čítárně SubSalix, o Spisovatelském klání. V posledních dnech, jak se blíží konec prvního termínu, člověk procházející Velkou síní či hradními chodbami naráží na vzrůstající počet literárně činných studentů, kteří v panice škrtají v sáhodlouhých pergamenech, konzultují s jinými studenty, doplňují inkoust a s hrůzou počítají hodiny zbývající do termínu odevzdání.
V soutěži jde o to sepsat povídku na zadané téma, rozdělenou na pět kapitol. Povídky budou anonymně po jednotlivých kapitolách vycházet na SubSalixu a po odevzdání posledních kapitol se bude hlasovat o vítězi.
DV vám přináší krátký rozhovor s organizátorkou soutěže, šéfredaktorkou SubSalixu madam Eillen McFir Elat.
Tak co vás vlastně přivedlo k myšlence zorganizovat SK?
Už delší dobu jsem přemýšlela, jak oživit čítárnu. A když jsem byla o prázdninách v Indii, kde jsem byla puštěna do soukromé knihovny ministra kouzel, všimla jsem si, že pořádali každý rok něco na styl dne otevřených dveří. Obyčejní lidé se mohli na den procházet v knihovně. Ale něco je to stálo. Museli sepsat příběh na dané téma. Ten byl propustkou do knihovny. A v tu chvíli mě napadlo, proč neudělat něco podobného. Ne jako vstupné, samozřejmě, pod vrbu může každý. Ale jako soutěž v psaní.
Aha, to je velmi zajímavé. A podle čeho jste vybírala téma?
Snažila jsem se, aby bylo vhodné i pro začínající autory. Proto ta základní nit příběhu po které se musí autoři ubírat. Zároveň jsem chtěla, aby to nebylo absolutně svazující. Proto vlastně není zadáno skoro nic. A samozřejmě podmínkou bylo, aby díla směřovala stejným směrem. I tak každý pojal příběh jinak.
Ano. Doufáte v hojnou účast?
Do dnešního poledne jsem se bála, ale teď vidím, že se mi v kabinetu nashromáždilo dost děl. Zatím to dělá třináct příběhů.
A slibujete si úspěch v onom oživení čítárny?
Už jen tím, že je v čítárně dvanáct příběhů, si myslím, že se alespoň trošku zadařilo. Zároveň doufám, že letošní ročník zaujme a budou se pořádat další. A myslím si, že s každým uzavřeným kolem se do čítárny přijdou podívat zvědaví studenti i profesoři, jen aby si přečetli o čtyřech rodech bojujících o své právo na život.
Máte pravdu. 🙂 Doufám také že soutěž naplní vaše očekávání.
Víte, od doby, kdy se začalo o klání mluvit, navštívilo čítárnu více lidí než za předchozí rok. Chtělo to něco, čím lidi nalákat. Ani jsem netušila, kolik autorů se prochází zdmi tohoto hradu. Doufám, že po ukončení klání budou psát dál.
Tedy se vám budoucnoost čítárny jeví jako růžová?
Zatím je to jen zbožné přání. Nové autory si udržíme jedině tehdy, když jim dáme najevo, že nás jejich příběhy zajímají. Proto doufám, že čtenáři budou u soutěžních děl zanechávat komentáře. Ať už s radou, jak se zlepšit, či s pochvalou určité scény, která je nadchne. Nic totiž nepotěší autora tak, jako komentář od jeho čtenáře.
Tak v tom máte naprostou pravdu. Děkuji vám za rozhovor. 🙂
I já děkuji. A naviděnou pod vrbou.