Přinášíme vám další z článků nové rubriky Věštecké kukátko, v které se blíže seznamuje s obyvateli našeho hradu. Tentokrát nahlédneme do nebelvírské koleje, jejíž součástí je i studentka Melisa Pestrá, která svolila k malému rozhovoru.
Denní věštec: Ahoj, Mel, moc děkuji, že sis na mě udělala čas. – zářivě se usměje a žhaví bleskobrk – Letos jsi už ve čtvrtém ročníku. Vraťme se společně na začátek. Pamatuješ si ještě tvůj úplně první den tady na hradě? Vybavuješ si ještě svoje pocity? Kam jsi nakoukla nejdříve? Oslovil tě někdo?
Melisa Pestrá: Chvíle, kdy jsem nastoupila na tuto školu, je už trochu delší. Nemůžu tedy říci to, že si pamatuji zdaleka všechno. Ale ano, některé věci mi v hlavě opravdu zůstaly. Vzpomínám si třeba na to, jak jsem běhala po hradě z místa na místo a vše si udiveně i obdivně prohlížela. Nahlédla jsem třeba do Dívčí umývárny, kde se dalo psát na zeď. Také do Velké síně, kde to opravdu žilo. Kromě toho jsem ale zamířila i na hřiště, kam mě to nechtělo pustit. A vydala se i do Příčné ulice prohlédnout si obchody. Tedy všechny, které jsem mohla, protože z jednoho mě hned vyhodili. Ačkoliv jsem tehdy vůbec nechápala proč. – vzpomíná s úsměvem – První, kdo mě tady na hradě oslovil, byla moje patronka Thery. A musím říci to, že mi tím hrozně pomohla. Do té chvíle jsem se totiž bála nějak více se zapojit. Spíš jsem tedy jen vše sledovala zpovzdálí. Potom se mi ale ozvala Thery. Já pochopila, že se bát nemusím a od toho dne se toho hodně změnilo.
Denní věštec: Moudrý klobouk tě při slavnosti zařadil do Nebelvíru. Splnil tvoje přání? Je nějaký pro tebe významný okamžik, který máš spojený s červenou kolejí a ráda by sis ho zapamatovala?
Melisa Pestrá: Moudrý klobouk mi moje přání splnil stoprocentně. Já jsem se totiž chtěla dostat do Nebelvíru. Dokonce opravdu hodně. A když mě tam potom Moudrý klobouk poslal, byla jsem úplně nadšená a šťastná. Významný okamžik spojený s nebelvírskou kolejí? – zamyslí se – No ono jich je asi více. Ale nejsilnějším z nich je asi právě zařazení k nim, když se moje lososová barva změnila v červenou. Ta chvíle, kdy jsem mohla poprvé vejít do kolejky a cítit, že tam patřím. Tento okamžik si chci zapamatovat navždy.
Denní věštec: Z tvého čarostavu se můžeme dozvědět, že už jsi získala spoustu kolejních předmětů. Kterého si ceníš ze všech nejvíc a proč? Který z nebelvírských předmětů bys ráda ještě získala?
Melisa Pestrá: Ze všech získaných kolejních předmětů si nejvíce cením asi Nebelvírského pyžama dlouhých nocí. To jsem totiž získala za nováčka roku. Tedy za to, že jsem měla na konci roku z prváků nejvíce bodů.
Co se týká předmětu, který bych ještě ráda získala… Je docela těžké vybrat si jeden. Ráda bych jich získala totiž více. Nicméně nejvíc bych teď chtěla získat asi Nebelvírské Dží Dží.
Denní věštec: Naše čtenáře by určitě zajímalo, jestli patříš mezi pilné studenty? Vypracováváš všechny úkoly včetně těch mimořádných? Jaký typ úkolu ti vyhovuje nejvíce? Který z tvých doposud vystudovaných předmětů se ti líbil nejvíce? A co semináře – zapisuješ si je každý termín?
Melisa Pestrá: Pilná studentka? No jak se to vezme. Jestli myslíš to, zda si beru kdovíkolik předmětů, tak to zrovna ne. Většinou se držím kolem těch tří. Jednou jsem zkusila i čtyři. To už ale bylo moc. Tak jsem se od dalšího roku zase vrátila ke třem. Zatím jsem ale každý předmět, který jsem si zapsala, také úspěšně dokončila. Co se týká úkolů – snažím se je plnit všechny. Občas se ale stane to, že mi nějaký nesedne. Potom je omlouvám, a nebo v případě mimořádných je prostě vynechám. Abych ale za body z dotyčného úkolu nepřišla, udělám místo něj třeba seminář. Nebo soutěž za stejný počet bodů, jako by byl za ten vynechaný úkol. Někdy mi více vyhovuje kreslení, u kterého se nemusí moc přemýšlet. Jindy zase psaní, které mou mysl naopak zaměstná. Prostě jak kdy. Ze všech vystudovaných předmětů se mi nejvíce líbí předměty dva. Prvním z nich jsou Kouzelné formule. Výklady jsou totiž opravdu zajímavé. Kolikrát jsem se u nich i zasmála a úkoly jsou snadné. A potom Lektvary. Ty studuji teď už čtvrtým rokem. Zatím jsem je měla každý rok. Výklady jsou fajn. Úkoly také. A v laboratoři mě to navíc moc baví. – řekne s úsměvem – A jak je to se semináři? To je různé. Teda většinou si řeknu, že si vezmu jeden. Potom mi to ale nedá a skončím nakonec třeba i se třemi.
Denní věštec: Kde u nás na škole nejraději trávíš volný čas? Co tě tady baví nejvíce? A čemu se věnuješ, pokud máš dostatek času i u mudlů?
Melisa Pestrá: Nejraději jsem asi v kolejce. Koneckonců tam je i můj domov. Dalším místem je potom hřiště, kde trávím dost času. A potom se objevuji ještě i v síni, v soubojovém klubu a ve sklepení. Nejvíce mě tu baví famfrpál. Hned za ním to je soubojový klub a sklepení. Pak následuje vaření lektvarů. V závěsu za tím jsou to potom soutěže a výuka. A nakonec i věci další. Čas je docela nedostatkové zboží. Pokud ale nějaký je, věnuji se třeba čtení, kreslení nebo psaní.
Denní věštec: Jak je to s tebou a pořizováním nových věcí? Nakupuješ často oblečení? Můžeme tě potkat u Madam Malkinové nebo v salónu NiT? Je v tvém šatníku nějaký model, který si ráda oblékáš? Nebo jsi ten typ, co na Příčnou zaběhne, jen aby koupil soví zob? – mrkne na Melisu –
Melisa Pestrá: Oblečení moc často nenakupuji. Občas sice skočím k Madam Malkinové podívat se, co má. Většinou se ale jen podívám a zase jdu. Oblečení nakupuji pouze výjimečně. Zato v potřebách do lektvarů jsem dost často. Přesto ve svém šatníku mám jeden kousek, který je pro mne cenný. Jsou to V Červené šaty ze Salónu NiT a dostala jsem je od kamarádky.
Denní věštec: Nedávno vypsal pan profesor Oliver soutěž týkající se naší osoby za deset hogwartských let. Kde vidíš sama sebe za tuto dobu? Máš nějaké plány do budoucna? Čeho bys chtěla dosáhnout?
Melisa Pestrá: Kde se vidím za deset let? No kdo ví, co bude za týden, natož za dobu delší. Nicméně jelikož jsem dělala soutěž na to zaměřenou, nějakou představu o tom už mám. Je to až za dlouho, ale do té doby bych chtěla dosáhnout několika věcí. První z nich je hrát dál ve famfrpálu střelce a dostat se v něm co nejdál. Chtěla bych také složit jak zkoušky NKÚ, tak i OVCE. A potom? Chtěla bych se stát učitelkou. Zároveň ale i lesnicí. Zapovězený les totiž opravdu miluji a nejraději bych v něm byla pořád.
Denní věštec: A úplně poslední otázka – která postava z knih Harryho Pottera je ti nejsympatičtější a kterou nemáš vůbec ráda?
Melisa Pestrá: Z knih o Harrym Potterovi mám nejradši Nevilla Longbottoma. A proč zrovna jeho? Ze začátku to byl průšvihář, nešika a srab. Nakonec se z něj ale stal statečný mladý muž, který se postavil Voldemortovi a zničil také i poslední viteál. Líbí se mi jeho vývoj. Líbí se mi ta myšlenka, že se i z někoho absolutně neschopného může stát někdo tak dobrý a důležitý. A pak tou jeho nešikovností mi občas připomíná i mě samotnou. A koho z nich nemám naopak ráda? Jasně, že Voldemorta. Ne kvůli jeho vzhledu. Spíš kvůli jeho hnusné duši. Byl schopen zabít tolik lidí. Vraždil jen pro potěšení. Rozděloval od sebe rodiny, kamarády. Ubližoval ostatním a držel svět ve strachu. Takovou postavu je asi těžké si oblíbit. I když svoji roli hrál opravdu dobře, to ano.
Mel, moc děkuji za milé povídání, přeji ti pohodové chvíle v našem kouzelnickém světě a s vámi, milí čtenáři, se těším na shledanou při dalším Věšteckém kukátku.
Pro Denní věštec
Mia Whitebear