Na letecké školní dráze se studenti za odborného dohledu učí létat na koštěti, aby pak své schopnosti mohli společně poměřit při famfrpálových zápasech. Jistě na ni už alespoň jednou za život každý z vás někdy zavítal zkusit štěstí a nachytat co nejvyšší počet cvičných červených míčků. Nebo jste ještě někdo ani nezjistil, kde se tato tajemná plocha nachází? Nebo jste přišli, s velkou námahou jste chytli pár terčíků a hned jste to vzdali s tím, že na mistry, kteří obsadili TOP 10 tabulky letové plochy a pyšní se neuvěřitelným počtem nachytaných terčíků, prostě nemáte? Nebo se stále snažíte zlepšit svoje výsledky a pravidelně létáte, jen nevíte jak na to? A to mě právě zajímalo: všechno o letové ploše – přímo pro vás, čtenáře Denního věštce.
Ptala jsem se samozřejmě jen těch nejlepších z nejlepších, ostřílených letců a mistrů, a všem děkuji, že mi s takovou ochotou odpovídali na moje všetečné otázky.
Jaká je pravda o úkrytu letové plochy? Lze ji vůbec najít?
Hradem kolují zvěsti, že by se měla ukrývat kdesi v Prasinkách, ale kdo ví? Jisté je jen to, že je velice obtížné ji najít, deset z deseti dotázaných odpovědělo, že je při hledání musel někdo navést, že jim někdo poradil.
Cerridwen Lowra Antares, studentka Zmijozelu, která na koštěti létá úplně nejlépe ze všech, protože dokázala nachytat neuvěřitelných 84 terčíků, dodává: „Vůbec si nevzpomínám, kdo mi to řekl, ale vím, že to určitě někdo byl, že sama jsem na lokaci letové plochy nepřišla. Tenkrát jsem ještě nebyla moc zběhlá v hledání tajných místností, chodeb a dalších takových věcí, byla jsem jenom vyjukaná novačka, které bylo něco přes jedenáct let. 😉 Přišla jsem na hrad již před prázdninami a mám pocit, že jsem terčíky létala už o těch prázdninách, takže mi bylo prozrazeno, kde je, už když jsem byla „nulťák“. =) Ale můžu se plést, je to už opravdu dávno.“
A jak je to se samotným létáním?
Deset dotázaných hráčů famfrpálu z deseti přiznalo, že je létání na letové ploše vůbec nebaví.
Sama Cerridwen vzpomíná: „Nadšená jsem z ní byla asi tak týden. =D Je dost stereotypní, jakmile se dostaneš na nějaké číslo, které pak nemůžeš dva školní roky překonat (což se mi posléze povedlo), tak je to poněkud… frustrující. V současné době jsem nadšená z toho, že už tam nemusím chodit. ;-D Začala jsem asi na jednom terčíku, protože jsem napoprvé nepochopila systém, druhý let mi jich vynesl asi osm (cca). Ale na mechanismus jsem si pak relativně zvykla. Těžké mi to nepřišlo, když jsem pochopila, co se po mně vlastně chce. =)“
Jaké úsilí je tedy potřeba vynaložit, pokud chcete dosáhnout tak vynikajícího výkonu?
V tomto případě je odpověď jednoduchá: jenom létat, létat a zase létat. Cerridwen prozradila: „Dříve jsem byla schopná létat i třeba osm hodin v kuse (před zápasy, na poslední chvíli), případně jsem si dávala denně tak hodinu, dvě… Záleželo na tom, kolik jsem měla času a jak moc se mi chtělo. V průměru nalétám asi tak 25 terčíků za jeden let, jednou to ulétne na 40 a jindy se mi nepovede vzít už devátý, záleží na mnoha faktorech.“ Cerri navíc speciálně čtenářům Denního věštce radí: „Je logické, že čím víc času člověk na ploše tráví, tím větší má naději na to, že bude mít štěstí na dobré uspořádání, a tím víc to bude mít „v ruce“. Navíc spolu s terčíky se zvyšuje neustále i to tempo, až je to pak tak rychlé, že už ani nevnímáš a prostě „důvěřuješ instinktům“. Je dobré létat tak často, aby se vám to úplně nezhnusilo, ale často. Pravidelně. A s trpělivostí. A čekat, kdy přijde štěstí, no. =) Ono se nic jiného moc dělat nedá.“ A až přespříliš skromně ještě dodá: „Nevidím důvod, proč by nikdo nemohl můj rekord překonat. Popravdě mi přijde, že jsou na hradě i lepší letci než já a jenom neměli to štěstí. Ta tabulka dosti zkresluje. 😉
A jak prožívala Cerridwen den, kdy se jí oněch legendárních 84 terčíků podařilo nachytat?
„Létala jsem zrovna kvůli mimořádnému úkolu do Kouzelnických počtů. Cítila jsem úlevu. Fakt nic jiného. Předtím jsem měla 81, ale nalétání toho onoho si vůbec nepamatuji, jelikož jsem vypila příliš máslového ležáku. Čímž nedávám návod ovšem, doteď nechápu, jak se mi to povedlo. U těch 84 jsem čekala radost, ale přišla jen a jen ta úleva. A pak chvíle zmatku „to mu přeci do toho úkolu nemůžu napsat“.
A na závěr bych ráda Cerri ještě poděkovala za ochotu, spolupráci a za to, že si na mě našla čas. Ještě jednou gratuluji k tak skvělému výkonu a přeji mnoho dalších úspěchů!