Na otázky Smajlíka Smoulíka odpovídá účastnice Sedmiboje, slečna Elennar Hollkin.
1) Čas na odevzdání prvního úkolu se už pomalu blíží, jak to stíháš?
Jak to stíhám? No nic moc, ale už jsem za polovinou. Mám většinu napsanou nanečisto a s přepisem jsem lehce za polovinou. Ještě na tom musím zapracovat. To víš, mudlové mi kazí plány. Předsevzetí napsat každý den 3 palce mi nevyšlo, tak to doháním teď.
2) Dovolím si říci, že asi nejžhavějším tématem je teď Sedmiboj – jsi pyšná na to, že jsi byla vybrána?
Samo. Jsem pyšná, ale trochu mám z toho strach. Je to zodpovědnost. Hlavně ty úkoly se nedají odložit jako jindy. Ale snad to zvládnu.
3) Vnímáš lidi v havraspárském týmu jako soupeře, kdy každý kope za sebe, nebo se zajímáš, jak na tom jsou?
No, jak se to vezme. Ale tak nějak se snažím brát všechny jako rovnocenné soupeře, ať už se mnou sdílejí stejnou barvu nebo ne. Budu ráda, když vyhraje modrý, ale nemusím to být nutně já. Stejně, ať vyhraje, kdo chce, ty zážitky z klání nám zůstanou. Se svými modrými kolegyněmi jsme si popřály hodně štěstí a s Larri s oblibou řešíme, jak jsme na tom, kolik nám zbývá a jak to nestíháme. Tak asi tak.
4) Jakých úkolů se nejvíce obáváš a z kterých strach nemáš?
Z čeho mám strach? Jak nad tím tak přemýšlím tak už z ničeho. Myslela jsem, že nejhorší budou hádanky, ale co jsem viděla jednu ve Velké síni a za chvíli jsem ji vyřešila, mi konečně došlo, že to nebude tak hrozné. Nejvíc by mi dělalo problém složit nějakou píseň. Jsem sice muzikant, ale nápady mám prchavé a vymyslet text s melodií by mi asi dělalo problém, i když těžko říct, ono když má člověk motivaci, tak zvládne mnohé.
5) Jak stíháš jiné aktivity?
S jinými aktivitami jsem na tom hůř. Není divu, když jsem se zase po dlouhé době, kdy jsem studovala jen jeden předmět, přihlásila najednou na čtyři. Také jsem se vrátila mezi redaktory Corvina a vůbec mezi mudly mám spoustu povinností. Holt teď trávím méně času lelkováním a snažím se využít všechen čas, co mám.
6) Nelituješ tedy, že jsi se přihlásila do Sedmiboje a byla vybrána?
Myslím, že litovat budu až hodinu před uzávěrkou, když nebudu mít dopsaný úkol. Měla jsem hroznou radost, když mi přišla sova o tom, jestli souhlasím s nominací do Sedmiboje. To jsem úplně nadskočila. Je to moje poslední šance se účastnit, tak na odmítnutí účasti jsem ani nepomyslela. Je mi spíš líto těch, co nebyli vybráni, taky to byla jejich poslední šance. Jediné, co mohu dělat, je být svědomitá o to víc, když oni nemohou, a samozřejmě co nejlépe reprezentovat kolej.