Hogwarts.czechzone.net

Dokážete si představit naši školu bez sourozenců Orionisových nebo bez pana Werewolfa? Že by se Hanibalovo jezero nejmenovalo Hanibalovo, že by neexistovaly Prasinky ani famfrpálové hřiště, že by zápis do šestého předmětu stál 16 galeonů, hrad by neměl tajemnou komnatu s tajnou letovou plochou, neměli byste zde každý svou postavičku a nečetli byste právě teď tento článek, protože by nebyl kde vydat? Žádný Denní věštec? Věřili byste dokonce, že Bradavicím hrozilo i uzavření?


Nicméně věřte, že kdysi tomu právě tak bylo. A není to ani tak dávno, jen pár let zpátky. A za těch několik let se tu mnoho lidí vystřídalo, spousta jich tu byla jen pár dní, jiní odešli po několika měsících, někteří zde strávili celé roky. A kde jsou teď? Na tom vůbec nezáleží, hlavní je to, že každý z nich pomohl utvářet tuto školu a svojí přítomností tak přispěl k jejímu fungování, ať už tu byl jakkoliv dlouho. Tak třeba takový Hanibal Lecter. Sice už dávno vymizel ze seznamu osob, ale na hradě s námi zůstává dál. Nevěříte, že i on kdysi stejně jako vy chodil na jídlo do Velké síně a spal ve své kolejní místnosti? Zajímali jste se někdy, kam odešel a proč už tu není? Hmm, asi ne, zřejmě to berete jako samozřejmost, že se jezero jmenuje Hanibalovo, ale já jsem si zjistila víc.

No a tak se stalo, že díky němu mají naši prefekti o zábavu postaráno a mají kam vykopávat ostatní studenty. Hanibal tu sice s námi už dávno není, kdyby tu ale nebyl nikdy, byla by škola o něco chudší. Právě díky němu jsem si uvědomila, že tahle škola asi nevznikla jen tak přes noc, ale že má svou dlouhou krásnou historii a hodně lidí stálo hodně práce vytvořit ji do takové podoby, do jaké jsem přišla já a bez jaké si ji ani neumím představit. Dnes se tu totiž najde již jen pár osob, které tu byly po celou tu dobu a mohly pozorovat davy nových lidí, jak přicházejí a zase odcházejí. A jsem hrdá na to, že jedno ze jmen, které se v historii často objevuje, nepatří nikomu jinému než právě naší hodné a milé kolejní ředitelce, paní te Tibě. Zeptala jsem se jí proto, co pro ni Bradavice znamenají:
„Hogwarts najprv pre mňa znamenali možnosť spoznať niečo nové a niečomu sa podučiť.
Neskôr to bolo spoločenstvo ľudí a prostredie, ku ktorému som mala vzťah a odmietala som sa ho vzdať (to platilo hlavne v časoch veľkej krízy). Ale vlastne to platí dodnes.
Plus možnosť byť s mladými ľuďmi a ukázať im niečo z toho, čo je pre mňa zaujímavé, príležitosť rozvíjať tvorivosť svoju i iných (študentov), stretať sa s ľuďmi, ktorí sa neboja byť „iní“ (čo v mudlovskom svete veľmi nejde), a v neposlednom rade miesto, kde si človek oddýchne od mudlovských starostí.“

Madam Leti moc děkuji a nakonec, protože se mi konečně podařilo sestrojit ten obraceč času, jsem se vydala do minulosti. Přesně 158 obrátek stačilo, abych se ocitla ve dni 14. ledna 2005. Vypůjčenou fotící krabičkou od Chiušky jsem něco vyfotila:

Stihla jsem se vrátit zavčas, doufám, že mě nikdo neviděl a nikdo si mě tam nevšimnul a přemýšlím, co k tomu o 5 let později dodat. Snad jen, že jsem ráda, že můžu i já psát tento článek do tak obdivuhodného Denního věštce, že se mi na škole líbí a jsem ráda, že tu můžu být.