Pár otázek jsem vyslala na Christinu von Lunu…
Legendární a zarytá vidličkářka, mrzimorsky žlutá prefektka, milovnice žlutých traktůrků…
O Christině von Luna by se toho dalo říct spousta. A já ji požádala o odpovědi na své otázky!
DV: Chris, jsi známá jako vidličkový vrah. Jak snášíš kouzlo, které Lucy Koralka použila proti vidličkám, co se ti dostanou do ruky, a které všechny vidličky přemění na vidličky plastové?
Chris: Já vždycky používala jen plastové vidličky, i když to tak někdy nevypadalo. Takže si oslovení ‚vidličkový vrah‘ vyprošuju!
DV: Nedávno jsi ve Velké síni hlásala, že ti někdo ukradl traktůrek. Už jsi ale zase s ním. Co se stalo? Kdo ho objevil? Kdo ho ukradl? Chceme podrobnosti a podrobnosti.
Chris: Traktůrek je velmi temperamentní auto, to vám řeknu narovinu. A taky velmi mladé, a tak se někdy stane, že se na pár dnů zatoulá. Aspoň jeho předešlý chovatel mi to tak popisoval. I když jsem chtěla, aby z toho byl pořádný skandál, tak se traktůrek vrátil a budeme spolu šťastně žít až do smrti.
DV: Jsi také známá svými jahodami. Je to tvoje nejoblíbenější ovoce?
Chris: Ano, já jahody prostě zbožňuji! Jsem agresivní? Dejte mi jahodu. Mám špatnou náladu? Dejte mi jahodu! Pořád mi je dávejte a já vás budu milovat!
DV: U postavičky na hradě máš napsáno, že toužíš po své kopii, která by za tebe všechno dělala. Jaká by ta kopie měla být?
Chris: Dokonalá, geniální, poctivě pracující a usměvavá. Můžu jen prozradit, že už se na ní pracuje.
DV: Zabezpečuješ si teď svůj traktůrek, aby ti ho zase někdo neukradl?
Chris: Vy jste ještě neslyšeli o tom, že mi ho Lucíma zmenšila? Looseři! – směje se – Teď nosím traktůrek v kapse, prý bych neměla (pak se zase zvětší, že ano?), ale chci a nenechám ho znovu utéct. Nebo si ho ukrást!
A mám ho zabezpečeného, ale nesmím říct jak, samozřejmě, protože by toho mohl někdo využít.
DV: Netradiční otázka: Kolikrát za den někoho vykopneš do Hanibalova jezera?
Chris: Já? Já přece nikoho nekopu! A nelžu! (Poznámka: Neberte ji vážně!)
DV: Komu fandíš v Sedmiboji?
Chris: Mám svého tajného adepta na vítěze, ale samozřejmě fandím i lidem z mojí koleje.
DV: To už bude všechno. Díky za rozhovor.
Chris: Ufff… taky děkuju a huff.
Děkuji za odpovědi. Jak vidíte, mrzimorská studentka mi odpověděla vtipně a poučně i na ty nejzákeřnější otázky, za což jí moc děkuji. Příště se můžete těšit na rozhovor s dalším obyvatelem hradu, který se mi naskytne a který se tak stane druhou nešťastnou obětí pod palbou mých otázek.
– Geniální, dokonalá, POCTIVĚ PRACUJÍCÍ? 😀 Ale to už přece nebude kopie, ne? O;)
– Jéé, děkuji Alaníz :)).
Ale musím se přiznat, že občas (takže často..) dělám věci na poslední chvíli a občas (takže často..) se mi do nich vůbec nechce.