Již nějaký ten pátek si lidé na hradě stěžují, že není do čeho píchnout a že je nuda. Ale co pro to dělají a jak se snaží toto období „nudy“ překlenout?
Je tomu již pár dní, kdy se zmijozelské studentky (Barbara A. Lecter, Jean Molliacová a Tydynka Flyová – řazeno abecedně) pod vedením Elizabeth Lextrové rozhodly, že oživí jinak nudné dny ve Velké síni trochou toho umění, a nesáhly po ničem jiném než po dramatu.
Při prvním představení, kdy hrály ‚Sněhurku po dvaceti letech‘ podle známé předlohy, se dostavilo alespoň nějaké uznání a nadšení. S dalšími představeními nadšení i diváci ubývali a při představení posledním, ‚Perníková chaloupka trochu jinak‘, se dostavila dokonce i ignorace a bojkotování tohoto snažení.
Havraspárská studentka Isabella Anne Swan se nechala doslova slyšet:
„Né, už né!“, načež se ozvalo šeptání zaklínadla a rozsvěcení hůlky, která narušovala atmosféru představení.
Nejen, že vyrušovala na začátku představení, nebo spíše už jen pokusu o něj, ale i ke konci vyrušovala z posledních řad. Jakmile představení skončilo, byla z těch, kdo tleskali nejhlasitěji a nejvíce. Bohužel to nebylo díky hereckým výkonům aktérů, ale díky konci představení.
Mrzimorská studentka Palačinka Med Džemová se pak „nenápadně vypařila“ a dělala, že ve Velké síni není, i přes fakt, že Pobertův plánek ukazoval něco jiného.
Dokonce ani v profesorském sboru toto snažení nevzbudilo kdo ví jaké pozdvižení, když se pan profesor Midar Kilahim deset minut po konci představení vyjádřil:
Midar Kilahim > To už divadlo skončilo?
Midar Kilahim > – předstírá, že se právě neprobudil –
Našlo se ale i několik kladných názorů, převážně z úst slečny Chloe Phoenixové, která se krom slintání po fotografiích s autogramy věnovala i uklidňování rozlíceného davu, když prohlásila, že na hradě alespoň není nuda.
Barbara Arianne Lecter
Ano, ano – je vidět, že se barbarství na naší škole rozmnožuje jako nějaká nemoc
! – Vyjádřila bych se k tomu a uvedla to na pravou míru, ale protože jsou mi předem jasné reakce nejmenovaných osob, odpustím si to….
– Nejsem barbar, ale co takhle udělat představení v KNP, že by přišli jenom ti, které představení baví?

Navíc by pak mohli být texty týkající se představení tučně
– Ale no tak, každého baví něco jiného.. To samé by se zas dalo říkat „běžte se o mudlovských věcech bavit do KNP“.. A pořád mi přijde, že takovéhle představení se do VS hodí víc než povídání o Chemii
Ale to už tu taky bylo mnohokrát, že ano .. Ono se nikdy nezavděčíte ničím
Člověk se snaží oživit VS taky trochu něčím jiným.. Já taky mlčím, když po sobě ve VS „slyntají“ a nebojkotuju to ..
Nevím, proč všechno hned cpát do KNP, zachvíli si tam budeme snad i jenom chodit povídat ne? 
– Mno. Asi se přece jenom nepřemůžu. Pokud jde o slyntání… To vaše „nesnesitelné vyrušování na konci představení“ byl pouze prostest proti ovlivňování to, jestli po sobě někdo slintá nebo slyntá. Takže s tím mlčením to nebude tak žhavé, že?
Mi … – … akorát mrzí, že jsem prošvihla ty další … :-(((
Re: Mi … – Ano, presne tak! Nemohla by se na to pro fanousky delat reklama treba? Nebo neco… se vsadim, ze jsem klidne mohla byt i ve skole, jen zahrabana kdesi daleko od VS… =/
Re: Mi … – Ono když se scházíme více či méně náhodně a nápady na představení (texty a podobně) jsou u nás taky více či méně věcí náhody, nemůžeme s jistotou určit, kdy se bude hrát další představení.
Prostě je to těžké :]
– Mně se představení líbilo, bylo to takové..jiné než normálně.
A slyntala jsem jáá, páč ty autogramy byly ňam :).
– Hej já jsem neslintala !!! =D