Již nějaký ten pátek si lidé na hradě stěžují, že není do čeho píchnout a že je nuda. Ale co pro to dělají a jak se snaží toto období „nudy“ překlenout?
Je tomu již pár dní, kdy se zmijozelské studentky (Barbara A. Lecter, Jean Molliacová a Tydynka Flyová – řazeno abecedně) pod vedením Elizabeth Lextrové rozhodly, že oživí jinak nudné dny ve Velké síni trochou toho umění, a nesáhly po ničem jiném než po dramatu.
Při prvním představení, kdy hrály ‚Sněhurku po dvaceti letech‘ podle známé předlohy, se dostavilo alespoň nějaké uznání a nadšení. S dalšími představeními nadšení i diváci ubývali a při představení posledním, ‚Perníková chaloupka trochu jinak‘, se dostavila dokonce i ignorace a bojkotování tohoto snažení.
Havraspárská studentka Isabella Anne Swan se nechala doslova slyšet:
„Né, už né!“, načež se ozvalo šeptání zaklínadla a rozsvěcení hůlky, která narušovala atmosféru představení.
Nejen, že vyrušovala na začátku představení, nebo spíše už jen pokusu o něj, ale i ke konci vyrušovala z posledních řad. Jakmile představení skončilo, byla z těch, kdo tleskali nejhlasitěji a nejvíce. Bohužel to nebylo díky hereckým výkonům aktérů, ale díky konci představení.
Mrzimorská studentka Palačinka Med Džemová se pak „nenápadně vypařila“ a dělala, že ve Velké síni není, i přes fakt, že Pobertův plánek ukazoval něco jiného.
Dokonce ani v profesorském sboru toto snažení nevzbudilo kdo ví jaké pozdvižení, když se pan profesor Midar Kilahim deset minut po konci představení vyjádřil:
Midar Kilahim > To už divadlo skončilo?
Midar Kilahim > – předstírá, že se právě neprobudil –
Našlo se ale i několik kladných názorů, převážně z úst slečny Chloe Phoenixové, která se krom slintání po fotografiích s autogramy věnovala i uklidňování rozlíceného davu, když prohlásila, že na hradě alespoň není nuda.
Barbara Arianne Lecter
Ano, ano – je vidět, že se barbarství na naší škole rozmnožuje jako nějaká nemoc
! – Vyjádřila bych se k tomu a uvedla to na pravou míru, ale protože jsou mi předem jasné reakce nejmenovaných osob, odpustím si to….
– Nejsem barbar, ale co takhle udělat představení v KNP, že by přišli jenom ti, které představení baví? 🙂
Navíc by pak mohli být texty týkající se představení tučně 🙂
– Ale no tak, každého baví něco jiného.. To samé by se zas dalo říkat „běžte se o mudlovských věcech bavit do KNP“.. A pořád mi přijde, že takovéhle představení se do VS hodí víc než povídání o Chemii 🙂 Ale to už tu taky bylo mnohokrát, že ano .. Ono se nikdy nezavděčíte ničím 🙂 Člověk se snaží oživit VS taky trochu něčím jiným.. Já taky mlčím, když po sobě ve VS „slyntají“ a nebojkotuju to .. 🙂 Nevím, proč všechno hned cpát do KNP, zachvíli si tam budeme snad i jenom chodit povídat ne? 🙂
– Mno. Asi se přece jenom nepřemůžu. Pokud jde o slyntání… To vaše „nesnesitelné vyrušování na konci představení“ byl pouze prostest proti ovlivňování to, jestli po sobě někdo slintá nebo slyntá. Takže s tím mlčením to nebude tak žhavé, že?
Mi … – … akorát mrzí, že jsem prošvihla ty další … :-(((
Re: Mi … – Ano, presne tak! Nemohla by se na to pro fanousky delat reklama treba? Nebo neco… se vsadim, ze jsem klidne mohla byt i ve skole, jen zahrabana kdesi daleko od VS… =/
Re: Mi … – Ono když se scházíme více či méně náhodně a nápady na představení (texty a podobně) jsou u nás taky více či méně věcí náhody, nemůžeme s jistotou určit, kdy se bude hrát další představení.
Prostě je to těžké :]
– Mně se představení líbilo, bylo to takové..jiné než normálně.
A slyntala jsem jáá, páč ty autogramy byly ňam :).
– Hej já jsem neslintala !!! =D