Část dnešního dne jsem zasvětil – jak už to tak někdy bývá – bezcílnému bloumání hradem. Prošel jsem kabinety vybraných kolegů, zkontroloval stav obsazení jednotlivých tříd a poté bezmyšlenkovitě zamířil ke školní knihovně. Když jsem míjel dveře vedoucí do místnosti s myslánkou, napadlo mě zajít se potěšit časy dávno minulými a ponořit hlavu do víru vzpomínek. Ovšem smůla! Místo do vzpomínek jsem se mohl ponořit leda tak do výčitek svědomí!
Ačkoli již od doby, kdy vás náš plátek informoval o novém magickém artefaktu na našem hradě, uplynulo více než čtyři měsíce, myslánka žalostně zeje prázdnotou. Oficiálně dohromady čítá celkem čtyři vzpomínky, v praxi jich je však sotva dva a půl.
Přitom však přispět svým zážitkem z naší školy může opravdu každý. Nelze se vymluvit ani na barvu, ani na fakt, že je tu dotyčný příliš krátce (od ledna tohoto roku se zcela jistě událo význačných událostí stojících za zmínku dostatek). Zoufalý nedostatek času po dobu plných čtyřech měsíců? Asi sotva. Lenost a nedostatečná motivace? To spíš.
Nalijme si sklenku čistého ležáku – za sepsání vzpomínky získáte maximálně tak nehynoucí vděk všech, kteří si ji prohlédnou, a hřejivý pocit na prsou, že jste udělali něco pro naši školu. Jinak vám to nehodí ani bod, ani srpec, ani magíka, ani mozeček, ani fazolku. Ale to vážně potřebujeme mít za vše nějakým způsobem zaplaceno?
Podle mého názoru je však klíčem ke všemu prokrastinace, již shodou okolností popisuje v havraspárském kolejním časopise Corvinus Declaratio kolega Werewolf. A ano, něco na tom je. Když byla myslánka na hrad přivezena, samozřejmě jsem plánoval do ní přispívat… A mimochodem – plánuji to stále. Jenže ve chvíli, kdy nemám pevně stanoven termín, po němž už nebude možno vzpomínku vložit, je tato činnost odsouvána jinými, které tento termín mají. Soutěže, semináře, zkoušky – a tak dále, přičemž myslánka je posouvána stále více a více na neurčito. A myslím si, že právě zde tkví zakopaný pes.
Jistým řešením by bylo vypsat ohledně tohoto tématu příslušnou soutěž, jež pevný termín ukončení bezesporu má, nicméně toto řešení není vedením školy shledáváno za příliš šťastné. Psaní vzpomínek má být totiž rezervováno pro dobrovolníky, kteří své příspěvky propracují z čirého zájmu o věc – ne za účelem získání srpců.
Nu – a tak mě napadá… Je-li více nás, kteří nepotřebujeme být za každý palec textu odměněni stříbrem, a je-li jediným problémem, který nám brání najít si na sepsání vzpomínky čas, absence pevně daného termínu… Stanovme si jej! Co třeba takhle konec května?
Pevně doufám, že nebudu sám, kdo se ještě v tomto měsíci k alespoň jedné vzpomínce – samozřejmě jak jinak než z čirého zájmu – přemůže!
Závěrem mi dovolte už jen poděkovat lidem, kteří pro aktivitu tohoto typu nepotřebují pražádné vnější motivace. Jmenovitě se jedná o bývalou havraspárskou studentku Ann Lilu Carter a profesorku Letitii te Tibu, jež patří k autorkám historicky nejhodnotnějších vzpomínek.
O něco menší díky pak patří samozřejmě i celé řadě těch, kteří vzpomínky upravovali a vylepšovali.
Čo sa mňa týka… – Čo sa mňa týka, okrem dôvodov spomenutých v článku by som dodala chýbajúcu inšpiráciu. Za tie roky, ktoré som už na Hogwarts prežila som zažila naozaj neúrekom rôznych udalostí. Ktorú spomienku z tých mnohých vybrať a spracovať?
Tá jedna, ktorú som do mysľomysy už vložila bola inšpirovaná spomienkou kohosi iného, ktorú som tam našla. Ostatné sa zataiľ len skrývajú uložené v tom svojom šuflíku, čakajúc, či ich niekto vytiahne. Možno zvedavou otázkou na udalosť o ktorej sa dočítal v historických záznamoch…
Takže myslím, že ďašou možnosťou ako pomôcť školskej mysľomyse naplniť sa, sú tiež zvedavé otázky na pamätníkov. Snaha prebudiť ich spomienku. A keď už vám budú o starých časoch rozprávať povedzme vo Veľkej sieni, nenápadne im môžete pripomenúť, či by nechceli vložiť svoju spomienku aj do myslánky. 🙂
Teda pokiaľ o ňu stojíte…
– Paní Leti má pravdu, pan Werewolf i pan FIlius taky. Jenom bych to ještě trochu upřesnil, tak jeden z problémů by mohlo být, že někomu myslánka nefunguje. Tak je to třeba u mě, stejně tak jako mi nejde odesílat z mého počítače úkoly ze Sedmiboje.
Re: – Paule, s tím nesouhlasím, myslím, že když už by někdo něco sepsal, cestičku, jak to dát do myslánky, by si už určitě našel.
Problém je obyčejná prachsprostá lenost. 😉
Re: Re: – Vicky, tak samozřejmě, že jestli někdo opravdu chce přispět, tak si cestičku najde. Já jenom říkam, že když někdo otevře myslánku, řekne si: „Hele, mě to nejde..“, tak ho to asi trochu odpudí a nebude se mu tolik chtít přispívat 🙂