Věštecké kukátko: havráně Grace Annabeth Reatcher

Denní věštec: Moc děkuji za to, že jsi neodmítla mou sovu s otázkou, zda bys byla ochotná se mnou udělat rozhovor pro Denní věštec. Když se vrátím k tvým úplným začátkům tady – jak jsi vlastně objevila náš kouzelnický svět Hogwarts? Byla to náhoda, nebo ses o nich od někoho dozvěděla?

Grace Annabeth Reatcher: Aj ja ďakujem. – mrkne a usmeje sa – Je to už dávno, ale predsa si to pamätám vcelku jasno. S kamarátkou sme vtedy boli strašne závislé na Harrym Potterovi, čo sme aj teraz, ale vtedy to bol už extrém. Jedného dňa prišla za mnou s ponukou, že existuje škola, kde je to ako v knihách, a mohli sme sa v tej dobe ihneď registrovať. Súhlasila som, a tak som tu. Najvtipnejšie na tom bolo to, že ja som bez problémov prešla prijímacím konaním, ale ju nezobrali. – zasmeje sa – Takže rozhodne to nebola náhoda.

Denní věštec: Máme za sebou sváteční čas. Vánoce patří rozhodně k těm nejhezčím okamžikům, které lze u nás na hradě zažít. Jakou sovu jsi nalezla pod vánočním stromečkem? Prozradíš nám, jaké dárky jsi ještě od Fleutýnky dostala? A dostala jsi i nějaký krásný dárek v mudlsvětě?

Grace Annabeth Reatcher: Musím uznať, že tieto Vianoce som bola mierne prekvapená. –usmeje sa – V prvom rade som nečakala, že toľko ľudí si na mňa spomenie, a úprimne ma to aj dojalo. Od Fleutýnky som dostala nádhernú Leviu sovu, ktorá momentálne nesie hrdo na svojich krídlach meno Grinchie, a samozrejme Nezabúdal, aby som konečne nezabúdala na všetky povinnosti. Musím sa ale priznať, že aj tak je zafarbený stále na červeno. – uškrnie sa –

Samozrejme aj moji priatelia na mňa nezabudli, a tak teraz napríklad hrdo môžem nosiť žlté tričko alebo niekoho začarovať do škriatka. Dokonca sa aj môj sovinec rozrástol o pár nových prírastkov. V muklosvete by som asi vyzdvihla knihu, ktorú som dostala od kamarátky, ktorá ma snáď pozná ako vlastné topánky. Ale nemôžem tvrdiť, že by ma nepotešili aj ostatné darčeky. Tento rok sa moji blízky vskutku trafili do čierneho.

Denní věštec: V mém případě jsou Vánoce spojené s knihami. Knížky nalézám v dárkových krabičkách, ale dost jich i během svátků přečtu. Jak jsi na tom se čtením ty? Máš pro nás nějaký dobrý tip na knížku, která by neměla ujít naší pozornosti?

Grace Annabeth Reatcher: Dalo by sa povedať, že ak nepracujem, neštudujem, nezabávam sa a nie som priateľ na telefón pre svojich kamarátov, tak len čítam. Neviem si nič lepšie predstaviť, než sa zachumlať do deky, popíjať zelený čaj a čítať si, kým sa za oknami sype sneh. V lete naopak ležať v húpacej sieti, popíjať džús alebo hocičo ľadové. – zasmeje sa –
Teraz síce zhorím hanbou, ale cez tieto Vianoce som moc času na čítanie nemala. Väčšinu mi zabralo povinné čítanie do školy, ale aspoň sem tam som sa začítala do knižky Magnus Bane – Zápisky veľkobosoráka od Cassandry Clare.

Denní věštec: Patříš mezi pilné studenty. Když nepočítám tvé letošní předměty, máš jich už vystudovaných devatenáct. Jaký předmět, který jsi u nás na škole studovala, je podle tebe ten nejzajímavější? Letos jsem mezi tvými zapsanými předměty našla i Japonštinu. Jak se ti tento jazyk studoval? A jak si se poprala s letošními esejemi?

Grace Annabeth Reatcher: Je ťažké povedať, ktorý je najzaujímavejší, pretože každý jeden predmet mal niečo do seba. Ale z môjho osobného pohľadu to bola Drakoveda, Literárny seminár a Bájny tvorovia z rôznych svetov. Tieto predmety ma najviac zaujali z minulých ročníkov. Z tohto roku ma najviac za srdce chytila práve spomínaná Japončina. Tento jazyk sa mi študoval nadmieru dobre. Bavia ma výzvy a jednou takouto výzvou bol aj tento jazyk. Samozrejme som aj veľkým fanúšikom anime, takže aj tam už mám nejaké tie malé základy. Tento rok boli pre mňa eseje utrpením až mučením. Absolútne som nestíhala, a tak som deň pred odovzdaním sedela vo Veľkej sieni s hlavou v pergamenoch a možným infarktom. Nakoniec som ale všetko odovzdala a som so sebou plne spokojná.

Denní věštec: Nyní jsi na konci čtvrtého ročníku. V příštím roce tě čeká ročník pátý a zkoušky NKÚ. Už jsi přemýšlela o tom, kolik zkoušek si zapíšeš a z jakých předmětů?

Grace Annabeth Reatcher: Úprimne, práve z NKÚ mám tie najväčšie nočné mory, ktoré ma strašia v snoch. Ešte stále nie som úplne rozhodnutá, z ktorých predmetov si ich zapíšem. Tým, že niektoré predmety sa bohužiaľ teraz už nevyučujú, sa mi skresávajú možnosti. Ale ak by som nemala hľadieť na to, či sú, alebo nie sú, tak by som si rozhodne zapísala Drakovedu, Literárny seminár, Japončinu, Žabologiu a Lektvary.

Denní věštec: Ráda bych se v našem povídání zaměřila na věci, kterých si vážíš – je i v tvém majetku nějaký předmět, který má pro tebe cenu zlata a kterého by ses nechtěla vzdát?

Grace Annabeth Reatcher: V mojom majetku nemám nič tak cenné ako v mojom sovinci. Aby som to uviedla na priamu mieru. Samozrejme v mojom majetku mám pár vecí, ktorých by som sa nevzdala, ale mojimi láskami sú moje oddané sovičky. Nevzdala by som sa ich, ani keby mi hrozil vyhadzov zo školy. – zazubí sa –

Denní věštec: Máme před sebou dlouhou zimu. Máš ráda toto roční období? Můžeš se nám svěřit se svou oblíbenou činností doma a venku, kterou si tento čas krátíš?

Grace Annabeth Reatcher: Nie som zástancom a ani milovníkom zimy. To isté platí o lete. Omnoho radšej preferujem jar, každý to máme inak. – mrkne – Ale v zime, ak nasneží, tak chodievam von so psom a spolu šantíme v snehu. Alebo ak sú veľké snehové záveje, tak do nich skáčeme. Je už vedľajšie, že potom ja ochoriem a pán pes je celý mokrý. – zasmeje sa –

Denní věštec: Zrovna nedávno jsem si pořídila pro svou rubriku speciální věšteckou kouli. – přisune magický předmět směrem ke Grace, aby do ní mohla nahlédnout – Zahleď se, prosím, do její mlhy a prozraď nám, kde se vidíš za pět hogwartských let…

Grace Annabeth Reatcher: – nedôverčivo sa pozrie na guľu, ale potom si uvoľnene vydýchne a zahľadí sa do gule – Nevidím to jasno, ale zdá sa mi, že tam vidím fialovú farbu a triedu. Myslím, že je to pravdepodobne profesorský post, ale predmet ti nepoviem. Dokonca sa môžem aj mýliť, ale súhlasím s guľou. Najradšej by som sa o päť hogwartských rokov videla vo fialovom hábite. – usmeje sa –

Čas se nachýlil ke svému konci a mně nezbývá, než se s Grace rozloučit a popřát jí spoustu kouzelných chvil na našem hradě a mnoho úspěchů v dalším studiu.

Závěrem bych chtěla poděkovat nadějné hradní výtvarnici Magnolii Rafaele Calder, která mi svou hůlkou vykouzlila věšteckou kouli, díky níž budeme moct i v dalším pokračování Věšteckého kukátka nahlédnout do tajemné budoucnosti.

Brzy na shledanou!

Pro Denní věštec
Mia Whitebear

Poznámka redakce: Rozhovor proběhl na konci minulého školního roku.