Výprava do lesa aneb Jak se rodí vrazi veverek

Šestnáctý květen, poklidná nálada na naprosto normálních školních pozemcích a vlastně ani jinak nic nepatřičného. Ovšem nic není navždy, obzvlášť pokud se do lesa vrhnou odvážní lvíci…

Počátek výpravy stanovené na 19:00 přišel rychlostí blesku, a tak přesně v danou dobu stojíme jako červený truchlící zástup u brány do lesa s lucerničkami v rukou a očima plnýma očekávání…

V 19:03 nakráčíme odvážně do lesa v plné sestavě (tedy 6 lidí, lesník a Arbes). Ovšem problémy nastávají hned vzápětí. Mudlové zajali ubohou Esperanzu a odmítají ji vydat. Jak podlé! Naštěstí stíháme s několikaminutovým zpožděním vyprostit Esp a mudly zneškodnit.

Lesník byl podroben základnímu bobřistickému testu, ve kterém jako první z lesníků obstál. Ano, v lese konečně nastala změna! První lesník, který uznává ubohé bobry! 🙂

19:13 a skupinka se vydává na cestu. Akci zahajuje Esperanza odvážným sebráním potkanů (a byli nakažení, vím to!) a pokračuje strašidelnými zvuky, které by bylo lepší neslyšet. Arbesovi se začala podlamovat kolena ani ne pár vteřin na to, a táhnout ho za sebou, nehybného strachy, je opravdu fuška.

19:20 a my jsme ve spárech lesní mafie, která cupká všude kolem nás, a jak řekla Michelle, většina z nich má pouze jedno oko! Jejich vyzývavé pomrkávání se nedá vydržet. To, že padají ze stromů, už je naprosto vedlejší a jejich maskování za šišky je vyloženě výmluvné.

19:22, lesní přátelé právě zahájili útok a kamenují nás šiškami, první je obětí Alex a jeho příkladu vzápětí následuje Esperanza se stejným nadšením. A kdo že si je vybral? Podlá veverka, což mě přimělo zamyslet se, jestli někde poblíž není Nebelbrach (co by tam dělal?!).

19:24 a veverka vede 3:0, Esperanza má mezi očima obrovskou bouli, přes kterou nevidí, a vlastně všechno je hrozně fajn.

19:25 a pan lesník neohroženě odzbrojuje veverku kouzlem Expelliarmus! Bravo! Veverka padá k zemi a ocitá se v mé kapse jakožto válečná kořist, která se bude krásně vyjímat nad nebelvírským krbem.

19:28 – Skandál! Skandál! Lesník se spikl s červenými studenty a hromadně vraždí veverky! Zachraňte se, kdo můžete, pokud je vám kožich milý! Esperanza jen dodává, že „veverky padaj jak Němci do krytu“. Ještě lépe!

19:33, kauza veverek vyšetřena a my procházíme lesem sežehlým na uhel. Krásný a idylický pohled hodný 21. století…

19:36 a my jsme na místě činu, před námi plápolá oheň, atmosféra mi připomíná táborák tak věrohodně (to bude ten Michellčin zpěv) a je tam prý… něco?

19:38 – Je to na nás (taky vám to nápadně připomíná škrkny?) a na nás je taky ohnivý mužík. Přichází volným krokem, s rudou kravatkou, úsměvem od ucha k uchu a v milé náladě (nevěříte? Slevám na Příčné věřit můžete!). Hezčí je říci, že ječí jakési: „ííík voda!!! pomoc!!!!“

Alex jakožto muž činu kropí mužíka vodou (však už od malička chtěl být hasičem).

19:42, mužík začíná vyjednávat. Korupce už se dostala i do lesa! Prý poklad, ale kdo by mu věřil… (no přeci Alissia, slovo poklad ji začíná náramně zajímat).

19:44 a mužík tvrdí, že pod kamenem je poklad. Ha, ha, ha! Vím své, ale moji spolukolejníci viditelně ne. Daleko dramatičtější je, že mi od brku začíná chytat pergamen.

19:46… Hm.. výraz já-jsem-jim-to-říkala je naprosto zbytečný, Alex je vinou mužíčka zapadlý v díře, z které se ho snažíme napůl marně vylovit. Jelikož ovšem p. Sam není tak brutální jako p. Veldrin, nedopřál Alexovi ani škrábaneček, za což mu připisuji už druhé plus.

19:49 a Alisska je pod palbou plamenů, mužík opravdu zradil (já to říkala!), a tudíž není jiné řešení než vytasit nejhorší zbraň, tedy… Arbese, sedícího v bahně s čumákem zabořeným do kožichu mrtvé veverky. Ovšem ohnivý mužíček by mu nechutnal (poznal to z jediného pohledu), a tudíž zbraň úspěšně selhává.

19:51 a mužík je zničen, zmizel jako fénix (elegantní způsob, obrátit se v popel… Ovšem jestli ještě bude následovat z mrtvýchvstání, to nikdo netuší) a Alissia oplakává svůj plášť.

19:52, p. Sam mužíkovi prokazuje úctu a shrabává jeho popel do mužíkovi historicky první urny. Je to gesto hodné džentlmena (připisuji další plus a pokud by mi sehnal taky takovou, připíšu mu další).

19:54 a my jdeme zpět. Výborně… Ztráty jsou minimální (počítá se tkanička od boty, kterou p. Samovi Arbes sežral?).

19:58, jsme na kraji lesa, skoro doma… Úspěch, žijeme!

19:59, počítání plusek (asi 4 nebo 5) a loučení. Slzy, smích a různé další veselé věci. Zoufalé vytí v případě Arbese nemůžu počítat, ten nemá poradní hlas. Ale žijeme, toť zázrak!

20:02 a definitivní konec… Lesu zdar a smrt veverkám!