Sedmiboj se už pomalu blíží ke konci, už jen poslední 2 úkoly čekají naše milé a obdivuhodné Sedmibojaře, a pak už zasloužený odpočinek a pocit úlevy, radost z dobrého umístění, vykonané práce, čestné reprezentace své koleje. Sedmiboj dá totiž pořádně zabrat. Proto pro mě bylo velkým překvapením, že všechno vynaložené úsilí, námahu, píli a čas strávený nad úkoly někteří soutěžící vůbec nedělají kvůli sobě a výhře, pro peníze, ale proto, že mohou právě oni svoji kolej reprezentovat: pocit, že je na ně jejich kolej hrdá, je pro ně odměnou mnohonásobně vyšší. Všechna jim čest. Přesto ale částka, kterou jeden z nich dřív, než se nadějeme, vyhraje, není zanedbatelná. No nepřáli byste si najednou teď hned mít 100 galeonů i vy? Tak můžete v klidu dál snít! A mezitím si přečíst třeba to, co říkají ti, kterým se jejich sen možná brzo stane skutečností.
Například taková Larrie Larstonová, která si v Sedmiboji vede víc než dobře. Její soutěžní úkoly patří k nejlepším vypracováním vůbec ze všech. Přesto skromně říká: „Mno, nechci moc plánovat, protože nevěřím tomu, že to budu já, kdo těch 100 galeonů obdrží. 🙂 Ale v takové té vysněné rovině, která snad zkříží cestu každému, kdo se kdy o Sedmiboj zajímal… V prvé řadě bych něčím ráda obdarovala ty, o kterých vím, že vrazili nehorázné sumy do vyjádření mých podpor v Síni Sedmiboje, a ty, kteří mě podporovali v průběhu a drželi mě nad vodou, když jsem tady padala zoufalstvím, že „nic neumím a nic není ono“. Takoví si vyloženě zaslouží královskou odměnu. 😀 Deset galeonů by padlo na šaty pro Elanius, která se se mnou vsadila, že kdyby jedna z nás vyhrála, té druhé ty šaty koupí. 🙂 A zbytek bych celý věnovala koleji, protože jsou to oni, kteří mi dali tu možnost soutěžit a splnili mi tím více jak dvouletý sen… Zasloužili by si každičký svrček z té výhry. Nechci nad tímhle ale příliš přemýšlet, protože reálné to není a jen by mě zarmoutilo, že nejen, že jsem kolej zklamala, když do mě vložila takovou naději a poslala mě do klání, ale že ani nejsem schopná jí vypomoct takhle velkým finančním díkem. ;)“
No řekněte si sami, komu víc ty galeony přát? Ještě že o tom my nemusíme rozhodovat, takže nám nezbývá, než dál přemítat – bude to snad Jane, nebo třeba Jean, jejichž práce jsou jedna lepší než druhá?
Jane Mooren s ochotou (za kterou ti děkuji :)), rychle odpovídá: „Předpokládám, že opravdu zůstanu i v budoucnu pouze u teorie (bohužel, nebo bohudík?), ale… Předpokládám, že kdyby se to stalo, nějakou část by dostalo kolejní konto, nějakou PU (pokud by se náhodou stal zázrak v podobě letní kolekce) a zbytek by pravděpodobně zůstal na předměty, protože takhle moc zase utrácet v momentálních podmínkách opravdu neumím. Za co konkrétně bych utrácela, to nevím… Nakupování je prostě nárazová věc, nikdy se to plánovat dopředu nedá, protože si pak stejně koupím úplně něco jiného, než jsem původně chtěla. :D“
A Jean Molliacová, která je od 100 galeonů taky už jenom kousíček: „Párkrát už se k tomuto tématu moje mysl zatoulala. Kdyby mě opravdu potkalo to štěstí a já bych vyhrála tak velký obnos peněz, rozhodla jsem se, že bych si koupila nový famfrpálový dres a nějaké kvalitní koště. Další peníze by určitě putovaly na kolejní konto, kolej mi hodně pomáhá, takže si určitě zaslouží odměnit.“
Na svoji kolejku nezapomíná ani Selena Enail Smithová: „Kdybych vyhrála 100 galeonů (je to pěkná představa, ale nereálná :-D), tak bych určitě část převedla na kolejní konto. Přece jen jsem své koleji za mnohé věci vděčná, takže by určitě pár desítek galeonů putovalo na žluté konto. Mé další kroky by vedly na Příčnou ulici, kde bych koupila pár maličkostí pro mé nejbližší přátele, a pak bych si koupila i něco pro sebe. Když už nákupy, tak pořádně. 😀 A ten zbytek peněz na kontě bych si už šetřila a snažila se ho nějak zvětšit.“
A co další 2 houževnatí žlutí?
Paul Brewer si moc nevěří, což je u něho nevídaný jev: „Tak teď je mi jasné, že těch 100 galeonů nevyhraju, i když bych si je moc přál. Proto se mi moc vypisovat nechce, co bych s nimi dělal, ale rozhodně bych dal většinu na kolejní konto, protože je to pořád dost kolejní soutěž a všichni mě tam moc podporují. A zbytek bych si nechal, nebo je utratil na Příčné, jak se znám. :)“
A Teodorik Valdorius je zase takový šetřílek: „Tak pokud by se tak stalo a já vyhrál, nespěchal bych s utrácením peněz. Jistotu příspěvku a nemalého by mělo naše kolejní konto, to je samozřejmost. Potom bych si asi udělal radost a koupil pořádné koště. Co víc s penězi by se uvidělo postupem času. Nemám potřebu utrácet za nějaké ty tretky. :-)“
A i Bilkis Blight, která má díky svým perfektně propracovaným úkolům velké šance na dobré umístění, se přidává: „Co bych udělala se 100 galeony, kdybych je vyhrála? Asi bych je syslila a snažila se je rozmnožit. Ačkoliv, když tak nad tím přemýšlím, tak bych to nejspíš nezvládla. Nějakou částku bych možná ušetřila, ale spíš bych dala něco koleji, nakoupila dárky lidem, kteří mě podporovali a věřili mi a hnali mě dopředu a nenechali padnout, když jsem si myslela, že už to nezvládnu a prostě to vzdám. A samozřejmě bych si koupila něco na sebe! :D“
Ale jedno můžeme s jistotou říct o všech už teď, ať už to vyhraje kdokoliv z vás, bude to právem a zaslouženě, jenom malá desetinka toho, co byste si zasloužili za svoji obětavost a trpělivost a poctivou práci a tvrdou dřinu, skvělé nápady, hodiny snažení a spoustu spotřebovaného času. Na 1000 galeonů bych to zvýšila!
A nakonec jako odměnu, že jste dočetli až sem – a aby to taky nebylo jen samé „kdyby, tak by“ – oblíbená a nejen na havraspársky modré obloze zářící Phillipa O Connel o tom, jaké to je skutečně těch 100 galeonů navíc najednou mít: „Tak vyhrát těch 100G bylo něco úžasného. O takové částce se mi tehdy jen snilo, moje největší hotovost byla tehdy minimálně 10G, většinu soutěží jsem dělala totiž na body. Chvilku mi líně ležely na kontě, protože v době vyhlášení výsledků Sedmiboje jsem byla na kouzelnickém soustředění a neměla jsem odvahu vyzkoušet místní trollí banku. Poté co jsem se vrátila, pamatuji si, že jako první jsem sama sobě koupila šaty Černá perla středověku, po kterých jsem doslova slintala. Poté jsem poslala každé koleji 3G a na konto Havru 9G. To byly mé první finanční transakce… Dále si už přesně nepamatuji… něco padlo na dárky, něco na sebe a něco na kolejní konto. Jop a pak na žabky, to byla taky pěkná sumička. :)))“
Phill, myslím, že ti to nejenom já, ale i čtenáři přejí, a tady už článek končí, protože já dál nepíšu, neboť se opět zasním do snu o 100 galeonech.
Larrie, Elánko, Jean, Jannie, Selenko, Phill, Bilkis, Teo, Paule, děkuji vám mnohokrát.