Dny na konci školního roku bývají v porovnání s většinou těch všedních středoročních něčím výjimečné. Nejinak tomu bylo i se sobotou 26. června. Dvě nebelvírské studentky (Aváček de Hillson a Rebecca Shadowfang) na tento den nikdy nezapomenou proto, že právě dnes se jim podařilo složit zkoušky OVCE, spousta jiných studentů pak má důvod ke vzpomínkám proto, že byly vyslyšeny jejich prosby o návrat z mrazáku zpět do hradu… Ovšem já budu mít tento den navěky zafixovaný jako den, kdy jsem objevil básnické střevo inspektorky výuky.
Dnešek byl dnem, dokdy musel každý profesor uzavřít svou klasifikaci, nechtěl-li být pověšen za kotník do průvanu.
Jsa si dobře vědom tohoto limitního termínu a oněch několika desítek červeně blikajících pergamenů ve svém kabinetu, trávil jsem den již od časného rána tvrdou prací. Od brku se mi kouřilo, téčka, háčka a eska lítala na všechny strany… A bylo mi fajn až do chvíle, kdy mi na stole přistála sova inspektorky výuky upozorňující, že nemám opraveny všechny úkoly (co asi zrovna dělám?), nadepsána vysvědčení (co se asi chystám dělat?) a že mě čeká průvan (tak ať nezdržuje, jinak to fakt nestihnu!). Ve spěchu a bez přemýšlení jsem poté kolegyni odeslal sovu s odpovědí: „Vím o tom velmi dobře, vím… A proto urychleně hodnotím.“
Profesorka Grey-Slytherin se však nenechala zahanbit a odepsala mi tentokrát již opravdovou básní vysoké umělecké hodnoty:
Já zas zcela překvapena jsem,
že esej lze vložit ještě tento den,
neb žiji si klidu v domnění,
že dávno vše mám uzavřený…
Slovo tak dalo slovo a jelikož jsem ani já nechtěl být za neschopného poetu, rozjela se poměrně rozsáhlá veršovaná konverzace, jejíž zlomky, které jsem shledal vhodnými otištění, vám tu přikládám – samozřejmě s vyžádaným (A co říkáte na mé skromné přání
nějaké pasáže básní do vydání
těch novin bulvárních, co ne vždy pravdu nesou,
otisknout… To vaše oči snesou?) dovolením kolegyně Angely (Tiskněte, co vaše čerň si přeje
a jděte už s dotazy do… +rým nenacházeje+).
Přeji příjemné počtení a připomínám, že v básních níže jde především o jejich umělecké kvality, obsahu si proto prosím v žádném případě nevšímejte.
Eseje taky? To jsem z toho jelen…
Však student, který by si dovolil
a do mých tříd si teď esej vložil,
nezůstal by víc nezastřelen…
Studenta klidně střelte si,
nic proti vaší agresi,
ale v kontrole mi úkol ten
vyleze coby nehodnocen…
Unáhlil jsem se, přeci jen,
vždyť student, lehce postřelen,
má stále v hradě svoje tělo,
co uklidit by rychle chtělo,
na to však nemám náladu,
ať tedy žák dál běhá po hradu!
Kontrola… Nemluvte mi o ní!
Snad mé konto víc nepoškodí…
Ano, ano, pravdu sobě díte,
když na úklid těla se necítíte.
Kdo by se tahal s mrtvolou,
to nepomůže před kontrolou!
Studenta jenom postřelte,
bolestí jeho se veselte…
A co Vy – jak se veselíte
v ten dnešní slavný den,
kdy hodnotíte,
který profesor bude za kotník pověšen?
Já mám již svědomí snad čisté,
že ale práce bylo dost!
Však rmoutím se, když není vůbec jisté,
zda student troufalý zasluhující postřelení,
odevzdá po svém rozmražení,
esej či úkol pro radost!
Zastřelen a za nohu pověšen
bude Werewolf s Elénérem.
Škola tak přijde jednou ranou
(já nemám opravdu na vybranou)
o tyto dva pány vážené.
Září mé srdce zelené….
Tak přesnou ránu přeju, ať se daří!
Stejně už byli oba staří…
Ano, oba staří, vetší jsou,
scházet nám tady nebudou,
budou se v průvanu houpati
kdekdo bude si jásati.
Já musím souhlasit – a chválím náměty,
jak vypořádat lze se s finalisty ankety!
Zavěsit za kotník, kde větřík vane chladný…
Tam jim ten titul bude velmi platný!
Ach ano, pravdu díte,
když takto mě šikovně navádíte.
První pověsím Letitii
pak snad se ve zdraví dožiji,
že budu zvolena osobností
a přijmu ji se vší počestností …
Užijte tedy své pravomoci
a v době těsně před půlnocí
Za její studenty pár omluv dodejte…
A pak se jen vlastním věšením kochejte…
(Další pokračování korespondence již shledávám jako vyloženě nepublikovatelné (nikoli však z hlediska uměleckých kvalit), a proto se s ním na stránkách Denního věštce již nesetkáte.)
– =DD Dokonalé!
– Krásné čtení před spaním XD
– Tohle se mi moc líbí! A pak že poezie není co kdysi! %=)
– Žasnu a se divím! Až se trochu stydím, že nejsem schopen chválu zrýmovat tak po ránu. 🙂
– Pomoc!
– :-DDD +slov nenacháje+
páni! – Teda spíš, pane a paní!
Parádní zaveršování!
– Orionisi! Nepublikovatelné to bylo už o mnoho veršů dřív 😉
ooo – Musím zatleskat+tleská+opravdu příjemné počteníčko po ránu:)krása+nemá slov+
– Páni, to je krása, moje srdce jasá
– No musím uznat, drazí páni,
že je to vážně pošušňání,
ale kdopak se zastane,
těch rozhoupaných průvanem?
Jě víc než věru neobvyklé,
jak Vám dvěma se může stát,
že zveřejníte svoje pikle,
na tak prohnaný atentát…