Srazy včera a dnes

Zamyšlení nad problematikou výjezdních seminářů od Cerridwen Lowry Antares.

Srazy všeho druhu byly na Hog kdysi docela oblíbené. Pamatuju na to, že se konaly relativně často, na různých místech, s různými lidmi, často jen tak na jeden den, občas i jenom na odpoledne. Když se člověk na ten odkaz ale podívá teď, nevidí vlastně nic. Nebo mi to tak přijde.
Ještě větší záludností jsou letní výjezdní semináře, od kterých, zdá se, každý čeká něco jiného a věčně je někdo nespokojený. Tentokrát se smrskl jenom na čtyři dny, což je docela málo… Pragocon se de facto vůbec nekonal, tu jeho „náhražku“ nemá ani smysl počítat.
Proč tomu tak je?
Nehodlám se teď ohánět starými dobrými časy, jak by se od někoho, koho někteří počítají mezi starší gardu, možná čekalo. Přesto je nesporný fakt, že ano, srazů bylo více, byly rozmanitější a vůbec – a teď jakoby upadaly. Kdo nevěří, může jít počítat. Nehodlám ale hledat jiné výmluvy než to, že jsme v podstatě líní. To je jeden aspekt. Je jich ale znatelně více…

Vezmeme si to logicky a popořádku. Chci uspořádat sraz. Jsem člověk, co tady už nějakou dobu je, většinu aktivní části hradu znám – ať už jen po síti anebo i osobně. Musím vymyslet čas, místo a další serepetičky. Čas je v podstatě jenom o prázdninách nebo o víkendech. Málokdo přijede i ve školním týdnu – logicky, děti chodí do školy, dospělí do práce. A kde?
Hm, tady v tom městě ne, to by tam mohl přijít ten a s tím se nebavím anebo tamten a ten se zase nebaví s tamtou, kterou tam ale chci vidět…
A takhle bych mohla pokračovat ve více městech. V podstatě ve všech. Ano, tohle je možná dáno mou konfliktností, případně i tím, že jsem měla vždycky sklony bavit se s lidmi z více „skupin“, kteří se vzájemně nemuseli.
Ale mám takový pocit, že na podobná úskalí by narazili i jiní lidé než jsem já…
Proč mám pořádat sraz, když tam s největší pravděpodobností budou lidé, které vidět nemusím/nechci? Já třeba vím, že bych nějaké „přežila“, prohodila bych s nimi pár slov a jinak je tam napůl ignorovala, ale nijak zle. To by ovšem muselo přijít tolik lidí, aby celý sraz nebyl jenom plný mlčení.
Takže to dopadne tak, že když chci vidět nějakých pět lidí, tak jim všem napíšu, kdy mají čas, a uděláme si vlastní sraz, který nebudeme nikde ohlašovat. Pokud se vzájemně nemají rádi, tak se s nimi uvidím „postupně“.
Když o tom tak nějak přemýšlím, tak je vlastně tohle všechno logické – a co když se tak jako já chovají i všichni ostatní? A prostě si pořádají srazy mimo jakoukoliv nástěnku a neřeší to? To by vlastně vysvětlilo celý problém, že?
To na druhou stranu ale nemá to pověstné „kouzlo“ srazů, kde potkáte i lidi, co ještě neznáte, pobavíte se s někým jiným a zjistíte, že je vlastně docela fajn…

V době, kdy jsem přišla na Hog a byla jsem nováček, jsem se následně zúčastnila pár srazů, které pořádaly – krom výjimek – „předchozí“ generace. Někdo mi sedl, někdo ne, s některými jsem se bavila chvíli, s některými déle, s některými se bavím s přestávkami dodnes. Kdyby nebylo srazů, asi bych na těch Hog „dopadla“ úplně jinak. Dost věcí ovlivnily, ať už přímo nebo nepřímo.

V současné době je to ale moje generace, která by měla tyhle srazy pořádat. A dokonce už i ta následující, co přišla po nás a ještě si užila ty srazy, které pořádali ti před námi. Srazy, které se pořádají jak pro nás, abychom se potkali, ale hlavně pro ty mladší, kteří si zaslouží také nějak „vtáhnout“ do kolektivu – pokud o to budou stát – a seznámit se s lidmi na hradě. Tak nějak to vnímám. Já se srazím s kamarády, které jsem tu potkala. K některým půjdu/pojedu dokonce i na návštěvu domů, přespím tam do dalšího dne, potkám další lidi…
Jak to ale udělají ti, co si žádným seznamováním neprošli? Ti mají jako volbu pár srazů, na které většinou jede úzká skupina lidí, která se dle všeho předem zná a těm novým může být tak trochu hloupé přijet mezi hotovou partu lidí. Nebo z letního semináře – ale to chce zase dost odvahy jet rovnou někam, kde je člověk déle než jeden den či odpoledne. Není moc na výběr, kam jet, koho poznat.
Jsme tak líní, že jenom sedíme u počítače? Nebo se prostě s nikým dalším seznamovat nechceme? Stačí nám ti lidé, které jsme na Hog už potkali? Nebo jsme se třeba už tolikrát zklamali, že o nikoho dalšího předem radši ani nestojíme? Nebo pořádáme srazy jenom v rámci koleje bez ohledu na to, že je tu nějaká škola? Ale i to se děje většinou maximálně ve dvou kolejích – spíše v jedné.
Nebo jsme mezi sebou vzájemně všichni tak rozhádaní anebo máme vůči sobě takovou averzi, že nevypisujeme srazy s pocitem, že by tam mohl přijet někdo, koho prostě nechceme vidět? I nad touhle teorií jsem několikrát uvažovala a nepřijde mi zas tak od věci…

Otázka je pak jednoduchá – jsme schopní se přes tohle všechno přenést a tradici srazů obnovit? Anebo nám je to už tak absolutně jedno, že to neuděláme?
Ta generace, která pořádala srazy, když jsem já začínala, je vesměs v práci, mají děti – a jistě už řadu jiných zájmů. A energie a nápady – to všechno není bezedné… Je tu někdo, kdo je bude schopný nahradit? Kdo je bude chtít nahradit?

Na tom letním semináři to vidíme asi tak nejvíc. Myslím, že i mezi námi mladšími je řada lidí, která by byla schopná vymyslet dobrý a funkční program.
Na druhou stranu – když program vymyslí někdo, koho zrovna nějaká skupina nemusí, pojedou na „jeho“ letňák?
Potom je tu ta záležitost s prostorem. Já například svým způsobem obdivuju mdm Silvii, že si ještě pořád ty nevycválané lidi pouští domů. U některých případů bych to fakt neudělala.
Což je problém – když se podíváme na řadu nás, mladších, prostor asi neseženeme, že? A když už ano, tak i kdyby třeba pro dost lidí, tak pustíte si pod střechu lidi, o kterých víte, že je nic nebaví, na program dělají protáhlé obličeje a jejich cílem na letňáku je se co nejvíc večerů flákat v hospodách, bojkotovat program a reptat? Ne, pochopitelně ne. Když už by někdo něco takového udělal, tak by si domů pozval jenom lidi, o kterých ví, co může čekat a že mu nejenže nebudou nic bojkotovat, ale budou se i slušně chovat a pokud možno s nimi i vychází.
Tak jak z toho chcete vybruslit?
Já osobně třeba na letňáku o určitou sortu reptalů nestojím ani jako spoluúčastník. Natož abych o ně stála jako organizátor nebo majitel prostoru. A v některých případech jsou to třeba i lidé, se kterými si mám co říct – a ano, klidně si s nimi zajdu na kafe, srazím se někde na odpoledne do města, do parku, cokoliv. Ale letní seminář má pro mě ještě pořád punc „dětského“ tábora. S kvalitním – a z většiny povinným – programem by byl nejlepší. (A pro reptaly ze „starších gard“ – všechny ty původní Pragocony a letní semináře, tábory tvořivosti a kdovíco ještě… Tam byl program anebo nebyl? Nějaké „zkoušky“, kterých se účastnilo? Přednášky? To je problém, když jsou teď? A opravdu se nedá týden nic nedělat, takový byl jeden letňák a myslela jsem, že tam nudou vyletím z kůže – jediné, co se tam dělalo, byl v podstatě Bang… Což člověka může bavit chvíli, ale celou dobu? Trávit týden Bangem a po hospodách? Na to přeci nemusím ani nikam jezdit…) Pochopitelně, pokud někdo nechce dělat to a to, ať to nedělá, ale když se takhle otráveně tváří na všechno, tak…
A skoro se mi chce říct: Tak ať si uspořádá vlastní…
Ale téměř se to bojím říct, protože mi připadá, že to tak jednou dopadne. Že jednou bude sraz támhle, kam pojedou ti a ti a bude to o reptání na staré dobré časy, hraní společenských her, alkoholu a kdovíčem ještě. Že bude druhý támhle, kde zase bude nějaký program, ale pojedou tam zase jenom nějací – tamti a tamti – kteří budou pokud možno ještě pozvaní…
A tak nějak mě jenom napadá, že pokud někam budu chtít já, tak vlastně abych uspořádala ještě jeden vlastní, protože na jeden nebudu chtít jet já a na druhý nebudu pozvaná.

Je tohle ta věc, kam míříme? Všechno separované podle generací – a v některých případech podle kolejí – srazy neohlášené a většinou jenom jako sraz lidí, co se už znají a chtějí se vidět a nepotřebují k tomu žádné další – ať už nováčky nebo lidi, se kterými se bavit nemusí (ale přesto to není tak, že by se vzájemně bytostně nesnášeli a chtěli se vzájemně pozabíjet)? Chceme, aby to tam mířilo?
Já na jednu stranu souhlasím – ano, chci se vídat dál s lidma, co mám ráda a nevídat lidi, co vidět nechci. Líbil by se mi letňák bez určitých „narušitelů“ a jenom s lidmi, co mi v tomhle ohledu nevadí – navíc na letňáku, když by tam bylo dost lidí, by mi nevadila ani část těch, které vyloženě nemusím. Prostě bych se jim jenom tak moc nevěnovala, no. A ano, jenom pro pozvané, narušitelé by se prostě tak vyrušili. Ale co když by někdo počítal jako narušitele i mě, žjo? =)
Navíc by se mi jistě líbil letňák s programem, plnohodnotným. Ale také daným tak, že se předem bude vědět, že v úterý, středu a pátek je volný večer a tehdy a tehdy bude celodeňák a jindy bude volné dopoledne – a že budu předem vědět, že službu budu mít ve středu s tím a tím – a budu se podle toho moct zařídit. A že ti, co jedou proto, aby se s kamarády srazili v hospodě, můžou přijet na tu dobu, co bude volno – a ten večer se neplánuje nic, na co by se chystal program. A jinak nereptat, že je program, protože to věděli předem. Bylo by to fajn – a chtělo by to vyloženě skvělého organizátora. Nějakého, co má ještě nápady a hromadu energie. Ale těch z mladší generace znám opravdu jenom pár a v některých případech bych se bála, že by tam někteří reptalové jeli a kazili to naschvál. Ale třeba jsem jenom moc paranoidní…
Každopádně o letňácích bych mohla mluvit ještě dlouho. A nedobrala bych se konce. To si kdyžtak nechám, s dovolením, do komentářů.

Na stranu druhou mi ale trochu chybí ta možnost, že příští týden je sraz tam a tam, kde jsem ještě nebyla. A sice tam jedou dva lidi, které moc nemusím, ale dalších pět, kteří jsou relativně v pohodě. A tři, které neznám a které by možná bylo fajn poznat. A že ten další týden je dokonce ve všední den sraz u mě ve městě a že se půjde třeba jenom na couračku po parku nebo si někam sednout… A že z toho sice nemusím vidět všechny, ale někoho určitě jo…
Nechybí mi ale už tolik. Protože vím, že kdybych chtěla ven s někým, tak napíšu a vím, že se na někdy dohodneme… Protože už srazy primárně nepotřebuji k tomu, abych se s hradem socializovala – stačí mi krb, případně démonek a někdo by se na ten příští týden rozhodně „našel“. Jsem tu už docela dlouho.
Ale co ti, co se s hradem ještě jinak než online socializovat nemůžou? Chtějí? Nechtějí? Mají možnost? Nechybí jim tím, že není jak, nějaká důležitá věc, která by je s hradem spojila i nějak jinak?
Neměli bychom na to také myslet a zkusit to kouzlo srazů zase obnovit? Má na to někdo chuť, odvahu nebo cokoliv dalšího, co je k tomu potřeba? A přišel by nám tam vůbec někdo? Třeba už je to narušené tak, že to nejde spravit… Anebo se třeba pletu a nechybí vůbec nic vůbec nikomu… Jak by také mohlo někomu chybět to, co nikdy nezkusil?
Ale není právě tohle ta největší škoda?