Bylo prázdninové odpoledne. Ve Velké síni se skoro nic nedělo. Neměla jsem ani náladu psát nové výklady, nechtělo se mi totiž moc myslet. Chtěla jsem si užívat prázdnin a prozkoumat všechny možnosti, které náš hrad nabízí.
Ďáblovu jámu jsem už prolezla, čaroku vyluštila, šachy mě nelákaly. I rozhodla jsem se zakoupit karty „Večerníčky“ (za celé dva hříšné galeony!) a jít si zahrát několik partií ke Čmoudovi. Nikdy jsem tam ještě partičku Řachavého Petra nehrála, tak jsem se těšila, že si vyzkouším něco nového.
Na výzvu, jestli si se mnou někdo zahraje, ochotně přitakala nebelvírská slečna Innela a Adrianet le Ros. Začaly jsme tedy hrát. No, hrát… slečny hrály. Já před sebou viděla celou dobu Rumcajse a Krakonoše a nic jiného. Zřejmě zafungovalo kouzlo zvané „pseudoprohlížeč IE“. Hru jsem protrpěla až do konce, nechtěla jsem spoluhráčkám kazit radost. Pak jsem si zkusila zahrát „sama se sebou“, abych zjistila, jestli i na druhý pokus budou přetrvávat potíže. Přetrvávaly. A přestože jsem hrála hru „levá versus pravá“, tak se mi hra započetla jako vítězství, v magíkovi se mi dokonce zázračně ukázala vyhraná dvojhra. Zázrak!
Co z toho všeho plyne? Prázdniny neprázdniny, mým osudem je zřejmě sepisovat výklady na příští rok a ne se oddávat volnočasovým aktivitám. Minimálně kolegyně Elle to jistě ocení…
– Jej, ono sa dá hrať sama proti sebe? A dokonca vyhrať? Tuším to pôjdem k Čmoudovi overiť. 😉
Re: – No, mi toho dne šly u Čmouda různé zajímavosti :-)) A já přitom chtěla hrát klasickou obyčejnou kouzelnickou hru!