Roadtrip za Potterem do Berlína

Od října do března je otevřena v Potsdamu putovní výstava Harryho Pottera. Rozsahem se to samozřejmě nerovná londýnským studiím, ale je to o něco blíž. My jsme vyrazili na výstavu po mudlovsku, tedy autem. Bylo třeba podniknout složité maskovací manévry, aby byla utajena kouzelnická komunita. Výpravy se zúčastnily čtyři osoby včetně mé maličkosti. Pro účely utajení mají přezdívky Šofér, Mozek a Tvář.

V dnešní době je cestování mudlovským autem jednodušší, protože můžete použít svého démonka, který vám bude po cestě kecat do řízení a říkat kudy jet. Bohužel jsme neměli tu okouzlující Snape verzi, která vám říká, že máte sjet na sjezdu 394. Z pražské metropole je cesta poměrně blbuvzdorná, najedete na dálnici a pak jedete přibližně asi čtyři hodiny furt rovně na sever. My jsme se rozhodli pro dvoudenní výlet, ale bylo by možné to zvládnout i v jednom dni.

Výstava je v objektu filmových studií, parkování je merlinužel trochu daleko a protože pršelo (a my jsme z cukru, navíc pánové bez Hermioniných kabelek bez deštníků), snažili jsme se najít bližší parkování. Což se nepodařilo a Šofér proklínal systém jednosměrek, celý areál jsme si obkroužili. Na druhou stranu jsme viděli venkovní části studií včetně středověkých uliček, což bylo moc pěkné. Takže rada pro vás: pokud vám řeknou, kde máte parkovat, tak tam prostě zaparkujte.

Vchod nebyl zas tak daleko, ale pánové měli smůlu, protože nemohli ani použít kouzlo na odpuzení deště. U vchodu pak místní organizátoři třídili lidi podle času vstupu – čtvrthodinové intervaly. Většina lidí byla odkázána na šatnu, protože neprojde ani větší kabelka. Pak už jsme zase stáli další frontu, kde paní a pak pán zkracovali čekání klasickým ptaním „Kdo patří do jaké koleje?“ a následně i HP kvízem. Musíte ale umět německy. K dispozici byl i audioprůvodce, ale toho jsme nepoužili.

V další předmístnosti měli ti nejšťastnější možnost se nechat zařadit Moudrým kloboukem do koleje a dokonce mluvil! Bylo to především pro děti a nikdo z naší výpravy nesebral odvahu. Na druhou stranu vlastně proč? Stejně všichni víme, kdo kam patří. Mozek s Tváří „reprezentovali“ Zmijozel, Šofér Nebelvír a já Havrofialovou.

A pak? Pak už jsme byli vpuštěni dovnitř! A jaké to bylo? Bylo to super. Musím přiznat, že jsem byla nadšená víc než nějaké děti tam. Ale co už. Výstava má sice menší rozsah než londýnská, ale byla propracovaná do těch nejmenších detailů. Konečně jsem si mohla projít všechny otázky v testu profesora Lockharta nebo se kochat plackou Potter smrdí.

Výstava je zajímavá včetně pohyblivých portrétů, a tak nám Buclatá dáma ukazovala, jak dokáže rozbít skleničku svým zpěvem. Možná trochu podváděla, ale to vůbec nevadí. Kousek vedle se celá skříň otřásala, protože se vevnitř schovával bubák. Asi to nebyl ten pravý, ale mudlové dokázali použít své efekty, že se to velmi blížilo skutečnosti.

Na rozdíl od Londýna se člověk může zapojit i trochu interaktivně. Vytahování mandragory z květináče bylo super a přišlo mi, že každá měla trochu jinak otravný jekot. Na obruče jsem si vedle zastřílela i bez koštěte a trefila jsem se hned na pr… druhý pokus! Obruče sice byly blízko, ale nechtěla jsem zkazit mudlovské utajení a předstírala jsem proto, že camrál držím v ruce poprvé.

Pokud jste se nestihli podívat do londýnských studií od otevření, můžete si podívat i na část nových rozšíření – Bradavický expres nebo potvory ze Zapovězeného lesa. Výstava bude pokračovat od půlky dubna ve španělské Valencii, kde se možná objeví i další plánované rozšíření – Gringottova banka.

Na své si přijdou i milovníci módy, protože k vidění jsou i kostýmy z několika filmů. Na šaty Hermiony ze čtyřky se můžu koukat znovu a znovu a nikdy mě to neomrzí. Nově jsme měli možnost se pokochat i kostýmy z Fantastických zvířat, které uzavírají celou výstavu a zavedou návštěvníky do obchodu se suvenýry, který sice nemá takový sortiment jako Londýn nebo park v Orlandu, ale čokožabky měli i tam. Čokožába byla moc dobrá! Tedy, samozřejmě, že jsem ji pustila, ale představovala jsem si, že tak chutná. I když vlastně, když nebyla pravá, tak se to nepočítá, že? Prostě jsem ji sežrala celou a moc si pochutnala. Mám kartičku Salazara, kdyby náhodou někdo chtěl měnit.

Závěrem bych chtěla říci, že ačkoli je to menší, je to něco jiného a návštěvou jsme byli nadšení. Zpátky nás Šofér dovezl i bez kouzel a žádný mudla během výletu nebyl zraněn. Nebo o tom nevíme. Já osobně jsem se poučila o mazání rohlíků a svůj názor mi můžete sdělit v dalším kole soutěže Životní dilema.

Pro Denní věštec
Any Dawson