Nové profesorky

Dnes, 28. srpna 2010, se sborovna rozrostla o tři nové profesorky. Bývalá kuchařka od Tří košťat Aki san Marino takzvaně „dolaďovala barvu“, zatímco čerstvé absolventky Selena Enail Smithová a Janel Weil musely absolvovat celý náročný proces fialovění.

Přebarvovací premiéru však kromě těchto slečen absolvovala, byť v trochu jiné roli, i nová inspektorka výuky Elle Sutherland. Právě ona od své předchůdkyně přejímala rozběhnutý konkurz na nové profesorské pozice, konzultovala s jeho účastníky jejich představy o vyučovaných předmětech, přijímala úplatky (během prázdnin se kolegyně vyhoupla do mamonářské TOP 3, to jen tak mimochodem), vybírala podle nich nejschopnější účastníky a těm ostatním posílala odmítavé sovy s lítostným konstatováním, že hodnota těchto přítelských dárků poněkud zaostala za jinými.
A byla to i ona, jejíž hůlka udávala rytmus dnešnímu večernímu dění ve Velké síni. Kolem půl deváté rázně vstoupila do místnosti, která se zdála být zaplněnější než obvykle, sjednala si ticho několikerým bouchnutím holí do země… A šla na věc.

Nejprve se pravděpodobně rozhodla k jakési přebarvovací rozcvičce a obrátila se k Aki san Marino. Ta již dávno tušila, co všechno změna barvy obnáší, neboť na začátku minulého školního roku opouštěla kolej Nebelvír a fialovění – byť do jiného odstínu – již absolvovala. Tehdy se z ní stala kuchařka U Tří košťat a nyní můžeme konstatovat, že zkušenosti, které v Prasinkách získala, se jí budou hodit, neboť novopečená paní profesorka si chystá v příštím školním roce otevřít předmět Kouzelnické kulinářství. Naše ultradlouhé uši slyší rovněž jakési neurčité informace o předmětu, který by se měl týkat hudby, ovšem tyto informace nemůžeme potvrdit se stoprocentní platností. Oproti tomu můžeme s určitostí konstatovat, že zesvětlení slečny Aki proběhlo bez vážnějších problémů.

Stejně tak úspěšný byl přebarvovací proces i v případě mrzimorské studentky Seleny Enail Smithové. Ta sice musela před kouzlem kolegyně Elle projít fází vytěsňování koleje ze své mysli, ovšem zvládla to na jedničku a zanedlouho již přijímala gratulace všech přítomných k bezproblémovému přebarvení.
Poté, co gratulanti odpadli, jsem si vzal novou kolegyni stranou a nechal jsem ji, aby se rozhovořilao sobě a o fialové:
„Přihlásit jsem se chtěla již dlouho, ale nejdříve jsem chtěla mít všechny zkoušky úspěšně za sebou, což se tedy naštěstí podařilo a já se vrhla do konkurzu. Jedním z mých hlavních důvodů byl ten fakt, že jsem po tomto místě již dlouho toužila, a tak jsem to chtěla zkusit. Ale také si myslím, že jsem neměla koleji již co dát (snad mě za to někdo neukamenuje), tudíž jsem chtěla postoupit výše. A dalším ze seznamu důvodů bylo i to, že chci naučit studenty něco nového, tedy natlačit jim vědomosti do hlavy, něco, s čím se doposud příliš nesetkali. Vím, toto říká mnoho začínajících naivních profesorek či profesorů a já jsem jednou z nich.
V příštím roce budu mít „Nauku o fobiích“, ale třeba mi bude ještě nějaký předmět přiřazen. Nauka o fobiích, jak již název napovídá, se bude zabývat fobiemi a to především těmi kouzelnickými, ale vyskytnou se i případy, kdy budu rozebírat fobie, kterými mohou trpět jak kouzelníci, tak i mudlové. Tento ročník bude hodně o teorii, kdy se probere vše kolem fobií – jak se dělí, jaké mohou být příznaky a mnoho dalšího. Je to bohužel nutné, jelikož pokud Merlin dá a já sepíšu druhý ročník, bude se hodně jezdit na různé návštěvy do různých kouzelnických institutů, kde se fobie léčí, tudíž by na žádnou teorii nebyl čas.“

Tuto silnou trojku završovala bývalá havraspárská primuska a rovněž čerstvá absolventka OVCÍ Janel Weil. Její loučení s kolejí bylo v rámci dnešního večera asi nejemotivnější; studenti kolem havraspárského stolu naposledy tykali své spolužačce, naposledy ji objímali tak, jak rovný objímá rovného… Ale všem bylo jasné, že ji někdy do spárů sborovny budou muset vydat. Kolegyně Elle byla neúprosná a za pár okamžiků již slečnu instruovala, jak má správně vytěsnit Havraspár ze své hlavy. První přebarvovací pokus však úspěšný nebyl a fialová záře, jež se nad Janel měla rozzářit, kolem ní pouze slabě problikla. Inspektorka výuky však zanedlouho našla hlavní příčinu tohoto problému, nařídila své budoucí kolegyni sundat havraní bačkůrky, které ji svazovaly s modrou kolejí (nebo to snad bylo nedokonalé vytěsňování Havraspáru z její hlavy? Na druhou stranu, co chcete po člověku, který pro svou kolej dýchá sedm školních let, že?), a náročné kouzlo opakovala, tentokrát již o poznání zdařileji.
Ze síně bodování se ozvala hlasitá rána, jak se všichni studenti přemístili v celoškolním bodovacím žebříčku o stupínek výše… A bylo to, inspektorka výuky mohla jít v klidu spát.

I čerstvě fialovou Janel se mi podařilo odchytnout a v krátkosti vyzpovídat:
„Bylo to takové logické vyústění situace. Úspěšně jsme složila OVCE a postoupila do rozšiřovacího studia. Havraspár mám sice ráda nadevše, ale strávila jsem v něm poměrně akčních sedm let a nerada bych tedy sklouzla k neakčnímu důchodcovatění, na které by určitě došlo. Chtělo to prostě změnu, takže mi na výběr zbýval přechod do fialové – tmavé či světlé? Tady byl výběr snadný, protože profesorování se mi zamlouvalo odjakživa a je to akčnější než jiná práce pro školu. Takže to byla jasná volba. Co se týče předmětů, podle všeho bych měla vyučovat předmět Kouzelnické instituce, který se bude zabývat místy jako Ministerstvo kouzel, Nemocnice u sv. Munga a podobně; a pak bych měla od madame Ansí získat třetí ročník Literárního semináře – poezie.“

Všem třem novým profesorkám přeji, ať se v nové funkci „najdou“, ať je neopustí elán, jehož budou mít zpočátku jistě na rozdávání, a ať se jim ve sborovně zkrátka a dobře líbí.