„Modrá jsem byla, modrá jsem a modrá budu!“ říká o sobě studentka čtvrtého ročníku Lilien Emity Meissed. A má pravdu. Své modré koleji pomáhá nejen získanými body, ale také spoluprací s kolejním časopisem Corvinem Declaratio a nejnověji jako famfrpálová kapitánka.
Stala ses letos novou famfrpálovou kapitánkou. Znamená to novou éru havraspárského týmu?
Ehm… – odkašle si – Myslím, že na tohle je ještě trošku brzy. I když jsem exkapitánce Eressiel dělala pomocnou ruku, je to pro mne všechno nové. To víš, že bych chtěla své družstvo vyzdvihnout až do výšin nebes a dovést ho k famfrpálovému poháru, ale bude to chtít spoustu dřiny, nejen mé, ale celé koleje. V letošním roce nám přibylo mnoho nadějných hráčů, takže bychom do budoucna mohli o nové éře mluvit, ale ne kvůli tomu, že jsem novou Havr kapitánkou, ale kvůli kolektivní práci celé koleje, která je nyní dobře rozjetá a já už jen čekám, kam dojede.
V loňském roce jste prohráli s Mrzimorem proto, že za vás v neděli ráno téměř neměl kdo nastoupit. Co máš v plánu udělat, aby se tato situace neopakovala?
Tohle je těžké plánovat, určitě bych těmhle nemilým okamžikům chtěla zabránit, ale jestli se mi to podaří, to je ve hvězdách. Prozatím mě napadl rozpis, který stanoví, kdy kdo nastoupí, ovšem to budu moct 100% určit, až si zjistím počet dobře vytrénovaných havranů. – mrkne a chystá se na průzkum –
Před každým zápasem krmím hráče tatarskými dračími steaky, aby byli pořádně nažhavení. Máš také nějaký způsob, jak je motivovat?
Že by předzápasová hladovka a občerstvení až po výhře? – zamyslí se – No dobře, tohle není ten nejlepší způsob. Zatím jsem nikoho před zápasem motivovat nemusela, ale to víš, že jídlo a pití je dobrý hnací motor. Ale představa famfrpálového poháru na havraspárském krbu je ještě lepší. – směje se –
Havraspár získal prozatím pohár jednou v historii. Jak se na tento ročník v koleji vzpomíná?
Jako na krásnou dobu, kterou by to chtělo oživit. – mrkne –
Nyní si dovolím jednu osobnější otázku: mohla bys nám prozradit svůj vztah k jahodovému džemu?
K jahodovému džemu? – na jejím obličeji se objeví škleb hrůzy – Mám z něho strach! Vždyť ty jahody to musí bolet! Nějaké mačkání a kdo ví, co ještě, fuj… Radši celé jahody! – zkoumá, jestli je ještě celá, a když zjistí, že ano, usměje se –
Promiň, nechtěl jsem tě vylekat, Jahůdko, ale to víš, trénuji teď odrážeče. – šibalsky mrkne – Teď z jiného soudku. Společně s EAN patříš k nejaktivnějším redaktorům Corvina Declaratio. Jak to stíháš při výuce a kapitánování?
Těžko… tedy těžko s kombinací mudl školy, ale stíhat to musím a taky chci. Hog je pro mne něco jako relax, něco, kde můžu odběhnout od reality a oddechnout si. Redaktorování v CD mě baví a nedokážu si představit, že bych se ho vzdala, i když teď měly mé články trochu odmlku. Ve výuce mám pouze čtyři předměty, ale to hlavně kvůli tomu, že mě tento rok čeká mudlmaturita, takže se musím soustředit hlavně na ni. A co se týká kapitánování, je to pro mne něco nového a vždycky si pro to čas najdu. Takže myslím, že to prostě nějak skloubit jde, když člověk chce. – mrkne –
Corvinus je velmi agilní časopis, který poslední dobou konkuruje i Dennímu věštci. Jak vidíš vztah mezi kolejními časopisy a tímto plátkem? Mají se kolejní časopisy věnovat celohradnímu dění nebo jen své koleji?
Tohle je asi věc názoru, ale já si myslím, že záleží na konkrétním časopise. Podle mne by se kolejní časopisy měly zabývat tím, čím se zabývat chtějí. Nedávala bych nějaká omezení. Jakože buď budeš psát o koleji, nebo ti článek nevydáme. U nás v CD to bereme tak, že každý má právo napsat, co chce, protože každý má talent na jiné žánry článků. Jeden na kolejní dění, další „bulvár“ či rozhovory… Ovšemže články musí projít přes šéfredaktorku (šéfredaktora), která(ý) musí určit, zda má článek nějakou tu úroveň… Podle mě také záleží na tom, kdo má časopis pod palcem.
A co se týká konkurence s Denním věštcem, myslím, že každý plátek má své příznivce, tak proč hned mluvit o konkurenci? Můžeme být pyšní na to, že nám tolik časopisů šlape a že v nich vždy najdeme něco k počtení.
Poslední články v Corvinovi dokonce vzbudily zájem ze strany jiných škol. Bylo to cílem?
Cílem to nebylo, nikdo netušil, že tyto články způsobí takový poprask mezi školami, ale je pravda, že když se Elánka pustí do takovýchto typů článků, je z toho vždy nějaké to pozdviženíčko. – směje se – Seriál bude určitě pokračovat a já už se nemůžu dočkat, co přijde příště. I když mi to hašteření mezi školami trošku leze krkem, to přiznávám…
Na jaké nové články od tebe se můžeme těšit?
To bych taky ráda věděla. – směje se – Abych pravdu řekla, já nejsem člověk, co se zaměřuje na jednotlivé články, vždy to záleží na náhodě, co mě napadne. Ráda dělám rozhovory a jinak jsem takový typ „co mě napadne, to napíšu“. Takže ani já sama nevím, na co se můžete těšit. – směje se –
Díky za rozhovor a hodně štěstí ve všem, co děláš.
Nebelbrach Mechacha