Dlouho jsem přemýšlela, kde najdu oběť pro své interview. A nakonec mě při studování seznamu lidí uhodilo do očí jméno Samael Raukowicz.
Samozřejmě, náš oblíbený pan lesník! Zatoužila jsem dozvědět se o něm co nejvíce a okamžitě jsem běžela do sovince, abych k němu mohla vyslat svou sovu s žádostí o rozhovor. Ale když se sovička dlouho nevracela, začala jsem se bát, jestli náhodou pan Samael nevzal sovku na procházku po lese…
Nervózně jsem přecházela po pokoji, když tu se zvedl vítr, protože otevřeným oknem přilétla má sova a ještě k tomu s kladnou odpovědí. Neváhala jsem a okamžitě pana Samaela dostala ke Třem košťatům, aby si ten rozhovor ještě nerozmyslel.
Když jsem dorazila ke Třem košťatům, Rosmerta už mě popoháněla ke stolu, kde již netrpělivě posedával pan Samael oblečený v lesnickém oděvu. Nebudu říkat, že mu to jako vždy slušelo. – zčervená –
Ladným krokem nemotory jsem nakráčela ke stolu, usmála se na pana průvodce a posadila se.
Vytáhla jsem svůj havrbrk a pergamen a pan Samael si mezitím objednal něco k pití a sledoval mé počínání, čímž mě velmi znervózňoval! Musela jsem mávnout na Rosmertu, aby mi donesla máslový ležák, jinak hrozilo, že ze sebe nevydám hlásku.
Když jsem se konečně uklidnila, podívala jsem se na pana Samaela, který vypadal velice pobaveně, a musela jsem potlačit rudnutí. Raději jsem hned začala s interview.
Prozradíte mi, jak jste se dostal k průvodcování a jak dlouho
již toto „povolání“ vykonáváte?
No, v lese jsem něco málo přes jeden rok. A dostal jsem se tam vcelku jednoduše. Hledal se nějaký ochotný průvodce a pan řídící se dozvěděl, že bych rád pracoval na čerstvém vzduchu…
– prohlédne si pana Samaela a zařazuje si ho jako člověka, který rád pracuje venku – Jaké osvědčené způsoby či rady byste předal začátečníkovi do života průvodce?
Doporučil bych hlavně hodně trpělivosti se studenty a pevné nervy. Jiná rada asi ani neexistuje. – zasměje se –
– poťouchle se usměje, když si vzpomene na jistou výpravu, ale radši dělá, jako by nic –
Máte nějaký zážitek z lesa, který vám utkvěl v paměti? Pamatujete si ještě svoji první výpravu?
Poprvé jsem vzal studenty na „lov škrken“. Ale nejvíc mi utkvělo v paměti, když studenti vysvětlovali trollům, co je to razítko na ministerském formuláři.
Ach, tak to se vůbec nedivím, to musela být zábavná podívaná. Jen doufám, že všichni přežili. – mrkne – A co vaši kolegové? Rozumíte si s ostatními průvodci? Chodíte třeba na společné toulky
lesem?
Tak zatím mi žádný student na výpravě neumřel. A kolegové? No, společné výpravy neděláme… jen občas si na kraji lesa něco grilujeme.
Radši nechci vědět, co grilujete! – směje se – Podle čeho nejčastěji vybíráte, kdo půjde na výpravu? Máte v tom nějaký systém?
Často pořádám kolejní výpravy, kde si lidi určuje kolej. Jinak se ptám na
nějakou „lehkou otázku“ a beru pár prvních nebo velmi vtipné odpovědi.
To nevypadá moc složitě, takže stačí být hlavně ve správný čas na správném místě, že? – usměje se – Jaké výpravy máte vy osobně nejraději? Co říkáte kolejním výpravám, kdy jste obklopen pouze jednobarevnými studenty? Máte je rád nebo raději dáváte přednost namíchanému uskupení?
– zasměje se – No, mně je to docela jedno. Hlavní jen aby ta výprava studenty bavila. Když jenom stojí, nic nedělají a sledují mě, tak to ztrácí celé kouzlo.
Teď odskočím od lesa a zeptám se vás na váš „obyčejný život“ . Můžete nám prozradit, jak probíhá váš obvyklý den?
– usměje se – Nemyslete si, že mám nějaký neobyčejný život. Vlastně je to úplně obyčejný den jako u každého jiného. Nějaká četba knih, experimenty v laboratoři, občas si trošku zatrénuju famfrpál a taky se chodím bavit do Velké síně.
Divím se, že nezmiňujete nic o lese. – směje se – Jak často vůbec chodíte do lesa? Máte nějakého oblíbeného lesního tvora?
V lese jsem vlastně denně, takže mi to nepřijde ani nutné zmiňovat. – zazubí se – Oblíbeného lesního tvora nemám. Všechny mám oblíbené stejně.
Co si vy osobně myslíte o Hogwarts? Jak jste vlastně na škole dlouho?
Na Hogwarts jsem něco okolo čtyř let a o škole si myslím, že je to… – zapřemýšlí – …zajímavé sdružení velice specifických a zajímavých stvoření.
– zasměje se tomu pojmenování a poté přikývne – Myslím, že je to velice trefné!
– zadívá se na hodinky – Merline, to je hodin! – usměje se na pana Samaela – Moc vám děkuji za rozhovor a hlavně za to, že jste si na mě udělal čas, nebudu vás déle zdržovat.
Nemáte zač. Nashledanou! – s úsměvem odchází –
Dopsala jsem poslední odpověď do svých poznámek a už jsem jen viděla záda pana Samaela, který zajisté pospíchal nakrmit lesní zvěř. Tak snad jsem ho nezdržela tak, že ho hladová zvěř… – radši nedopsala a odešla od stolu –
Lilien Emity Meissed