V letošní dávce navrátilců se nakonec dočkal i Mrzimor velkého návratu významné osobnosti. Je jí ELLKA WILLOWA, bývalá prefektka, ale především jediná mrzimorská vítězka celoškolního bodování. A právě s ní jsem se rozhodla udělat pro čtenáře Denního věštce rozhovor.
Ahoj, děkuji, že jsi souhlasila s rozhovorem. S otázkami začneme pěkně od začátku. Proč ses tenkrát rozhodla ze školy odejít a jak dlouho jsi byla pryč?
Rozhodnutie bolo asi také, ako u ostatných študentov – musela som sa na čas tváriť, že nie som čarodejník, ale obyčajný mudla. Dovtedy som to zvládala bez problémov, ale kedže som sa tam u nich dostala na vysokú školu a rovno medicínu, zistila som, že to nestíham a nerobila som ani jednu vec naplno. Ani tu, ani tam. Bola som mimo nášho krásneho hradu približne dva roky, takže 4 ročníky, joooj, aká som len mohla byť už krásne vyštudovaná… – usměje se –
V průběhu toho, co jsi byla mimo Hog, zastesklo se ti po nich? Jak často jsi vzpomínala na hradní prostory? Měla jsi nějaké informace o hradním dění? Donesly se k tobě nějaké zásadní změny?
Počas toho, ako som bola preč, som samozrejme často spomínala. Už len preto, že sa mi doma povalovalo po stole a v šuplíkoch veľa súťaží, fotografií a podobných vecí. A informácie som mala iba také priebežné, občas som použila krb a porozprávala som sa so slečnou Vianuevou alebo Riannon, dokonca sa priznám, že párkrát sme s Orestou použili všehodžús (mnoholičný lektvar). Predsa len, aspoň chvilkami sa pozrieť na hrad… nedalo mi to bez toho. Takže o akých-takých zmenách som vedela, ale samozrejme konkrétnosti nie, to tu treba byť každý deň, aby mal človek prehlad, kto je koho vnuk, sestra, brat, kto sa stal duchom, profesorom, ešte teraz stále neviem všetky tieto vzťahy, ani po mesiaci tu. -zasměje se –
A teď se přiblížíme k současnosti, co tě přimělo se po takové době vrátit?
No a vrátiť sa… samozrejme ma to tu ťahalo. Raz v noci sa mi snívalo, že som tu bola, zase aktívne… tak sme zase raz použili všehodžús už so spomínanou spolužiačkou a… a poslala som sovu pánovi riaditeľovi. – usměje se –
Když jsi o tom začala sama, nemohla jsem si nevšimnout, že ses neobjevila v době řádné registrace, takže, přiznáš dobrovolně, u koho máš takovou protekci? Nebo si dáš šálek čaje? – nevinný úsměv –
Áno, ďakujem za čaj, – spiklenecky zamrká – presne tak to bolo. Pán riaditeľ si spomenul na kedysi aktívnu, milú, slušnú a vzornú študentku… predovšetkým skromnú. – zasměje se – Troška sa ževraj prihovorila aj madam Leti a bolo to tu. Dovolili mi nastúpiť troška neskôr po registrácii s tou podmienkou, že sa riadne zapíšem na predmet a stihnem všetky úlohy. A tak sa stalo.
Teď k tvému návratu na hrad, přivítání bylo bouřlivé? Našla jsi tu nějaké známé tváře?
Búrlivé privítanie… tak by som to nenazvala. Veľa ľudí netuší, kto som a že nie som prváček. – úsměv – Nebola som tu dlho, nemôžu ani vedieť, kto som. Avšak tí starší, čo si ma pamätajú, a áno, také staré vykopávky tu ešte sú, čo ma teší, predsa len je krásne vidieť staré známe tváre, tak tí ma privítali s nadšením a musím sa priznať, strašne moc ma to potešilo. Hoci je pravda, že sú už vo vyšších ročníkoch, dokonca niektorí ofialoveli. Som rada, že sú tu takí, čo si ich aj ja pamätám.
A co říkáš na hrad jako takový? Změnil se hodně? Která změna se ti nejvíce líbí a co tě nejvíc překvapilo?
No, zmeny na hrade. Tak určite sa to tu zmenilo, hlavne čo sa týka možností. Musím uznať, že som ešte doteraz nestihla poobjavovať všetky zákutia nových obchodov na Priečnej ulici (a asi aj preto, že ako „nováčik“ nemám peniaze, tak ma to tam moc neláka – zasměje se –), je tu možnosť Godrikovho dolu (konečne som sa vykúpala u madam Leti a dala si polievku). To sú asi najväčšie zmeny, ktoré som zaznamenala. O výzdobe nehovorím, to sa myslím menilo zakaždým, samozrejme k lepšiemu a lepšiemu. Inak myslím, že ma neprekvapilo moc vecí, celkom rýchlo som sa zorientovala, samozrejme až na nejaké zmeny v školskom poriadku, ale to si už teraz nespomeniem aké.
A samozřejmě, poslední dobou se hodně diskutuje o atmosféře. Ty jsi pamětník těch „starých časů“, na které všichni se slzou v oku vzpomínají… Můžeš nám k tomu něco říct? Změnila se atmosféra na hradě nějak?
Atmosféra… Ta mne sa zdá, že je taká, ako bývala. Samozrejme to posudzujem tak všeobecne, mne sa zdá predsa len teraz iná, ale to kvôli tomu, že vtedy som tu poznala 95% ľudí a teraz tak 35%. A to sa nedá porovnať. Ale keď si tak sadnem do VS a pozorujem to, je to super, pamätám si aj na časy výtržníctva troška… ale to bolo vždy tesne po zápise a to som tento rok nejak zmeškala. – zatváří se jako andílek –
Jako bývalé prefektky a vůbec významné osobnosti Mrzimoru nemůžu vynechat ani dotaz na kolej, takže – co si myslíš o Mrzimoru takovém, jak vypadá dnes?
Nakoniec môj Mrzimor. V tomto vidím snáď najväčšiu zmenu oproti tomu, keď som odchádzala. Vidím tu plno aktívnych ľudí, s nadšením pracovať, robiť, motivovať mladších, je to krása. – usměje se – Keď som odchádzala, neviem, či som mala takú pochmúrnu náladu kvôli odchodu, alebo tak na mňa vplývala naša kolej, ale zdalo sa mi to tam také bez nadšenia, bez radosti, všetci známi odchádzali… teraz je to iné. Naozaj iné. Také optimistické, plné života a chuti. Tak to má byť, krásne žlté. – zářivě se usměje –
A na závěr, jak svoje rozhodnutí vrátit se na hrad hodnotíš? Myslíš, že to byla chyba nebo naopak? A… vydržíš nám tu?
Svoj návrat hodnotím teraz už pozitívne. Samozrejme prvý týždeň (hneď po príchode som musela odovzdať úlohy) som zvažovala, či som spravila správne rozhodnutie. Ale teraz viem, že áno. Myslím, že pri troche snahy budem všetko stíhať, hoci sa musím zmieriť s tým, že už ani zďaleka nebudem taká akčná s plno bodmi (čo ma trochu hnevá, keď viem, že by som mohla, ale človek si musí vybrať… hneď ďalší týždeň som si zobrala semináre, robila súťaže a zistila, že som skoro nespravila zápočet… musím nájsť tú strednú zlatú cestu). Takže áno, ostanem tu, snáď konečne doštudujem… veď už začínam mať vrásky, je načase! – rozesměje se –
Děkuji za velmi příjemný rozhovor!
Felicitas Frobisherová