Naši kolegové z Kruvalu museli před pár dny čelit neobyčejné situaci. Na jejich školu totiž zaútočila armáda vodních elementálů.
Ptáte se, jak je to možné?
Zpravodajský tým Denního věštce se vydal přímo na místo, aby pro vás zjistil víc. Netřeba snad dodávat, že šlo o strastiplnou cestu, která nás ohrožovala na životě, rozumu a tak vůbec… 🙂
Když jsme dorazili do Kruvalu, byl už celý incident pod kontrolou.
Podařilo se nám udělat rozhovor s jedním ze stálých obyvatel kruvalských pozemků, panem Ivanem Smirnovem. Pro potřeby Denního věštce jsem musel pracovat v přestrojení za místního pastevce. Novináři by přirozeně nikdo rozhovor neposkytl.
Pane Smirnove, k čemu vlastně v Kruvalu došlo?
A vy jste kdo?
Prostý pasáček koz, pane.
Tady na severu?
Víte…
-Otočím se ke koze a zlým pohledem se ji pokouším zaplašit. Neaklimatizovanou kozou otřásají poryvy ledového vichru, a tak se ani zdaleka nemá k odchodu, natož k úprku, ke kterému jsem se ji pokoušel přinutit-
To není moje koza.
Ale říkal jste, že jste pasáček koz! -V očích se mu zračí nedůvěra-
To jste asi špatně slyšel. Říkal jsem, že prostě chodím bos, víte?
Aha. Noo, tak k té vaší otázce… Seběhlo se to asi takhle. Pár kruvalských studentů cvičilo oživovací kouzlo támhle u jezera, jo? -Pokouším se o zúčastněné pokyvování hlavou-
No a pak se jim to nějak vymklo, nebo co. A večer z jezera začaly lézt ty vodní bestie.
Aha, asi myslíte undiny, že?
-Změří si mě znovu podezřívavým zrakem- Jo! Undiny. No a ty vodní bestie teda taky…
A mašírovaly si to rovnou k hradu. Celej ho obklíčily a nebýt toho, že tu máme učitele živlové magie, nebylo by tak snadné se jich zbavit.
A co se stalo s těmi studenty, kteří byli zodpovědní za jejich vypuštění?
Sežrali je vlci.
Vlci? Jakto? Myslel jsem, že tady žádní vlci nejsou?!
-Z dáli se ozvalo táhlé zavytí-
Ehm, tak já asi budu muset pokračovat v cestě. Stejně jsem vás už zdržel dost.
Tak tak se mi podařilo uniknout a zachovat si utajení i důstojnost. Jedno je ale jisté. Kruval je příšerné místo. A pokud se tam ještě někdy budu vydávat na nějakou reportáž, koupím si předtím na Příčné ulici pořádně tlusté pletené ponožky. Pšííík!
Pro Denního věštce
Matthew Whitecrow