Modrá na hrad

Ale začněme pěkně od začátku…

Jako začínající chovatel domácích mazlíčků si u nás na hradě můžete zvolit mezi krysou a obyčejnou žábou.

Žabky tu máme žluté, červené, zelené…

A teď i modré!

Možná si říkáte, jestli nemám vlčí mlhu. Vždyť modré žáby tu jsou pořád. Nemáte pravdu. Už v roce 2017, kdy jsem překročila práh naší školy, po nich nebylo ani vidu, ani slechu. Žabí gen B určující barvu tělíčka (základu) se prostě ztratil.

Má žabí guru Christyne Halwiger (budiž ji v mrazáku netrápí revma), které vděčím za všechny své znalosti o těchto obojživelnících, z toho tehdy byla nešťastná, jelikož velice toužila po modré žábě. Leč po tomto zvířeti se slehla zem… Alespoň tak to vypadalo.

Až do letošního léta, kdy jsem při brigádě ve zvířecím útulku náhodou narazila na klícku s modrou žábou. V tu chvíli se mi úplně rozklepala kolena. Nešálí mě zrak? Nemám vidiny? Dvakrát jsem si protřela oči. Žába tam stále byla! Juchů! Hned jsem začala zjišťovat, komu patří a zda by dotyčný nebyl ochotný mi ji prodat.

Zanedlouho jsem se už mazlila s mým novým přírůstkem – samečkem Rikem. Byl z toho krapet vedle, protože v útulku byl dlouho a na nějaké hlazení nebyl vůbec zvyklý. Také bylo otázkou času, než jsem mu změnila jméno na Hašlerku, které se k jeho modrému tělíčku hodilo víc.

Samozřejmě jsem byla natěšená poslat Hašlerku na rande a pokusit se o mládě. První schůzka nedopadla dobře, ale hned ze druhé vzešlo toto…

Ani si nedokážete představit mou radost, když jsem zjistila, že se mládě bude podobat svému tatínkovi a že má navíc výstavní „pětkové“ geny.

Z dalšího stádia žabušky už jsem nadšená nebyla. Tak destruktivního tvorečka jsem v péči ještě nezažila. Zničil, na co přišel, a sežral, co jsem položila do jeho blízkosti.

Nicméně čtvrtý den se puleček změnil v modrou žabičku a moje srdéčko zaplesalo. Nevím, jak vám, ale mně jsou maličké jednobarevné žabičky velice sympatické. Od té chvíle mi dělá jen radost. Agresivita jí rychle klesá a kromě počůrávání se vůbec nezlobí. Jsem zvědavá, jakou kombinaci barev bude mít v dospělosti (zatímco sepisuji tento článek, je to pořád ještě „mimino“). Pevně doufám, že se příroda nezblázní a bude v základu opravdu modrá.

*

Asi si říkáte, proč se tady rozplývám nad tak běžnými tvory jako jsou žáby. A ještě ke všemu obyčejnými. Vždyť co nevidět na hrad dorazí slibované kočky! Co s žábou?!

Nemyslete si, že chov žab nemá i své výhody.

Tak zaprvé: žáby nepouští chlupy!

Zadruhé: vyloví vám z pokoje všechny mouchy a komáry!

A do třetice všeho dobrého: naučí vás lásce k dešti! (Vždyť víte, jak milují vodu.)

*

Možná právě uvažujete o tom, že to s chovem těchto obojživelných zvířátek přeci jen zkusíte.

Oslovila jsem několik slečen, které se v době psaní článku měly zrovna ve své péči žabku. A zde jsou jejich výpovědi…

Denní věštec: Proč sis ze všech mazlíčků, co tu na hradě máme, vybrala zrovna žabku?
Mary Anne Vulpes a její Alice: Upřímně? Isabell jednu nabízela ve Velké síni, a jelikož už mám krysáčka, tak mě zajímalo, jaký je chov žabky. Dokonce tuším, že jsem ji chtěla už jako losos, ale nabídka koupě krysy přišla dříve.
Lee Baker a její Honey: Jelikož si jako nováček můžete vybrat jen mezi žábou a krysou, tak byla má volba jasná. V té době jsem navíc studovala Žabologii, což mou lásku k těmto roztomilým tvorečkům ještě prohloubilo. Žáby jsou pro mě obecně zajímavý druh živočicha, jednou bych chtěla mít i exotickou žabku. Rozhodnutí o mém prvním mazlíčkovi bylo tedy jasné, protože krysy ve velké lásce zrovna nemám. U mudlů jsou to škůdci, ne mazlíčci. Také jsem věděla, že žab na hradě moc není, teda určitě o hodně méně než krys. –vzpomene si na obchod v Godrikově Dole přeplněný krysami –Chtěla jsem něco, co nemá úplně každý, ale také jsem myslela na to, aby žáby úplně nezmizely z našeho hradu.
Josefína Koumálková a její Pepča: Osobně jsem se rozhodla pro žabku, protože jsem si myslela, že se mi ji podaří vycvičit a bude mi lézt po žebříčku a předpovídat počasí. Zatím se to bohužel moc nedaří. Pořád mi ukazuje, že má sněžit. Možná je jen kalibrovaná pro jinou oblast asi někde na severu.
Darkness deStination a její Vejco: Žabku jsem si vybrala, protože je jich tu málo. Každý má většinou krysu, ale ty mi nijak k srdci nepřirostly.

Denní věštec: Každá žába je něčím zvláštní, nenašli bychom dvě úplně stejné. Co máš ty na svojí žabce nejraději, čím je pro tebe jedinečná?
Mary Anne Vulpes a její Alice: Moje Alice má červené ruce. Nebo tlapky? No, prostě horní končetiny. – zazubí se – A čím je to výjimečné? Přijde mi to vtipné a úžasné zároveň, protože vypadá, jako by moc zvedala činky (mudlovský mučící cvičební nástroj) a ruce jí z toho zčervenaly. – zasměje se –
Lee Baker a její Honey: Svoji žabku mám ráda, líbí se mi její zbarvení a to, že je celkem vytrénovaná. Ale určitě bych si oblíbila i jiné zvířátko.
Josefína Koumálková a její Pepča: Během výcviku na určování počasí se sama od sebe naučila kvákat tak, že to s velkou fantazií připomíná zpěv. Jen jsou ty písničky v hodně pomalém tempu, tak to někdy dlouho trvá. Třeba ovčáci, čtveráci pak trvají zhruba 30 minut. Vždycky, když mě něco trápí, tak jí to povím a ona na to svoje „Kvak!“. Myslím si, že ví, co říkám, protože někdy na to odpoví i „Kvaky, kvak!“. V minulém životě byla Pepča asi psychoterapeutem. Nejspíše nějakého nedirektivního terapeutického směru. No, jsem zvědavá, čím mě ještě překvapí. – usměje se –
Darkness deStination a její Vejco: Moje Vejco je jedinečná v tom, že je moje. – usměje se – Jinak je to žabička krásná tím, že není tolikabarevná. Jo, kdyby měla jen jednu barvu, nejlépe zelenou anebo žlutou, byla by vůbec unikát. Protože jednobarevné žáby jsem tu ještě u nikoho neviděla.

*

Pro ty z vás, kteří dočetli až sem, je připravená minisoutěž:

Na obrázku je mezi kamínky a lístky ukrytá malá žabička.

Obrázek s větším rozlišením je TADY.

První z vás, kdo mi do sovince pošle obrázek s nalezenou žabkou (barevně ji v obrázku označte), vyhrává jeden pravý nefalšovaný zlaťoučký galeonek.

Jméno vítěze bude uveřejněno na hradní bráně.

Pro Denní věštec
Mia Whitebear