Poznáváme nováčky: Newika Shelley Lovecraft

Denní věštec: Hned na začátek děkuji, že sis na mě udělala čas. – usmívá se – Ale pojďme na to. – usměje se o trochu víc a o trochu nervózněji –

Newika Shelley Lovecraft: – usměje se – Jasně.

Denní věštec: Když jsem se nedávno stavovala v útulku v Godrikově Dole a Eda s Johankou si střídali směnu, zmínili se navzájem o jedné obětavé novačce, jejíž popis nápadně odpovídal tobě. – usměje se – A tak se nabízí zeptat, jestli chodíš do útulku často a jak si pomoc tam užíváš?

Newika Shelley Lovecraft: V útulku jsem každý den několikrát. Většinou se jen jdu kolem projít a těm roztomilým zvířátkům se nedá odolat… – rozplývá se nad představou, ale během chvilky si to uvědomí a splyne zpátky –

Denní věštec: Tomu naprosto rozumím. – chápavě přikývne – Stíháš si u toho podléhání zvířátkům popovídat i s ošetřovateli? Má smysl ptát se tě, s kým z těch dvou si rozumíš víc?

Newika Shelley Lovecraft: Já před lidmi většinou utíkám, ale vídám se s nimi natolik, že jsem postřehla, že jsou dva. – usměje se a je na sebe pyšná –

Denní věštec: – usměje se – Právě to, že jsou dva, mě před nějakou dobou ohromně překvapilo. Ale to, co jsi říkala, přímo svádí k otázce, zda máš tedy zvířátka raději než lidi?

Newika Shelley Lovecraft: Na to je těžké odpovědět… – zamyslí se – Na příkladu se dá uvést, že když vidím paní s pejskem, vrhnu se k pejskovi a začnu na něj mluvit. – směje se; přijde jí to trochu hloupé, ale je to tak –
Nejspíš je to tím, že zvířatům víc věřím, protože tím, co o tobě vědí, ti nemohou ublížit, a zároveň umí naslouchat… Člověka musím poznat hodně dobře, abych se v jeho přítomnosti cítila příjemně. – pohladí Pana Třísku –

Denní věštec: – opatrně přikyvuje a trochu hledá slova – Myslím, že takový pohled s tebou musí sdílet spousta lidí. – zkontroluje své poznámky, s úsměvem se podívá na Pana Třísku a pak se opět otočí k Newi – Kolik máš svých vlastních mazlíčků a jací to jsou?

Newika Shelley Lovecraft: Svoje mazlíčky mám dva – Pana Třísku a Godrika. Pan Tříska je krysák velmi vytříbeného módního i hudebního vkusu a je se mnou od mých prvních dnů na hradě. Godrik je žabák, který se mi svou existencí snaží dát najevo, že lidé tady na hradě jsou moc hodní – zmínila jsem ve Velké síni, že bych ráda měla žabku, ale nedala se koupit. Vzápětí se objevila sovka s Krokýnem od Mii Whitebear se vzkazem, že ho mám poslat na rande a mládě bude moje. – usměje se –
Pořád se divím důvěře, kterou mi dala, protože než se dostanu do jedné z kolejí, nemůžu jí mazlíčka vrátit. Krokýno tedy zatím čeká u mě, ale jistě touží po návratu domů. – opět se usměje –

Denní věštec: To je ovšem krásné. – přikývne – Prozradíš nám, jestli se o nějaké mazlíčky staráš i mudlům?

Newika Shelley Lovecraft: – přemýšlí, odkud začít – Ve zkratce, máme doma fenku jorkšíra, sama se starám o 7 rybiček a 5 šnečků… – posmutní –

Denní věštec: – přemýšlí, jak si vyložit Newino posmutnění – To zní jako spousta zvířátek…

Newika Shelley Lovecraft: Před pár dny odešel do věčně zelených luk za duhou jeden šnek, který u mě strávil téměř celý svůj život. – vysvětluje –
Zároveň jsem se ani po dvou letech nesmířila se ztrátou úžasné chlupaté kamarádky, která při mě stála celé dospívání…

Denní věštec: Ach, to mě mrzí. Někde jsem četla hlášku, že jediná chyba psů je, že nežijí déle… občas si na to vzpomenu. – zamumlá rozpačitě –

Newika Shelley Lovecraft: Nejednalo se o pejska… – opatrně ji opraví a ukáže jí fotku černého morčete s rezavým bříškem a malinkým flíčkem téže barvy na boku –

Denní věštec: Um, promiň, tam chyběla myšlenka, že to asi neplatí jen pro psy. A byla krásná, i když si umím představit, že to není ten hlavní důvod, proč člověku chybí.
A teď je mi takové hloupé na tebe jen tak vychrlit ještě několik otázek z úplně jiného soudku…

Newika Shelley Lovecraft: V pořádku, povídej. – usměje se –

Denní věštec: S dovolením tedy… U nováčků jsou vždy velkým tématem koleje. Přiblížíš nám, jak kterou z nich vnímáš a ve kterých myslíš, že by ses cítila dobře?

Newika Shelley Lovecraft: Přijde mi, že bych se mohla cítit dobře všude. Ve všech kolejích jsou moc milí lidé. – usmívá se – Při vstupu na hrad jsem se rozhodovala mezi modrou a červenou a po čase zvítězil Nebelvír, ke kterému mám vztah z dávných dob… – červená se –

Denní věštec: Svatá pravda, také jsem na hradě potkala milé lidi všech barev. A s Nebelvírem budu držet pěsti. –usměje se – Co ti nejvíc chybí na tom, že ještě barvu nemáš? Už jsme se tu dotkly toho, že nemůžeš vrátit… – koukne do poznámek – …Krokýna, je třeba právě tohle věc, která tě trápí?

Newika Shelley Lovecraft: Je to… omezující, ale chápu to. Je to na ochranu, kdyby se poblíž nacházel Zpytlehněv a chtěl nováčkům velmi výhodně prodat svoje ponožky. – nic proti Zpýťovi, ale byl první, kdo ji napadl – Bohužel, i tak se některým daří při průzkumu hradu poztrácet našetřené galeony na uniformu.
Jediná věc, která mě zamrzela, bylo to, že se studenti bojí, či jsou neochotní představovat nováčkům svou kolej, protože nechtějí ovlivňovat. Špatně se pak rozhoduje, když nevíš mezi čím… – přemýšlí, že ji vlastně nic moc netrápí, a tak to přeformuluje – Na vstupu do koleje mne láká to, že se dostanu do kolektivu… a více či méně dobrovolně ke mně bude přidělen patron, který se mě tam pokusí začlenit. – směje se –

Denní věštec: – zasměje se – Měla už jsi chuť se ze světa čar zase vytratit, nebo se tě zatím drží nadšení?

Newika Shelley Lovecraft: Drží mě… především touha trávit smysluplně volný čas – velmi ráda tvořím, ale v průběhu školního roku jsem v takovém stresu, že volný čas trávím sledováním diáře či rozvrhu a uvažováním, jestli jsem udělala všechno, co jsem ten den pokazila, co můžu pokazit další dny… – pokrčí rameny – Jak už možná bylo poznat, o Hogu něco málo vím – a tak doufám, že splní má očekávání a pomůže mi odreagovat se. – usměje se –

Denní věštec: I k tomu budu rozhodně držet pěsti. – usměje se – Poslední připravená otázka: prozradíš nám něco o tom, kde se vzalo tvé jméno?

Newika Shelley Lovecraft: – zatváří se tajemně – Newika je již dlouhou dobu má přezdívka i v mudlsvětě a slyším na ni, byla to jasná volba. Lovecraft je mým oblíbeným autorem… – podstrkuje Kloty stoh knih – …a přišlo mi, že je potřeba něco přidat, a tak jsem si vzpomněla na autorku Frankensteina – odtud jméno Shelley. – usměje se –

Denní věštec: – nejistě zkoumá stoh knih – Zajímavé, vůbec ho neznám, ale podívám se, co píše. V každém případě díky za vysvětlení. – usměje se – A teď už úplně poslední otázka. Je něco, na co jsem se tě nezeptala a ty na to rozhodně chceš odpovědět, případně prostě jen chceš něco vzkázat?

Newika Shelley Lovecraft: Otázkami jsi mne úplně vyčerpala… – zamyslí se – Co se vzkazu týče, ráda bych poprosila kohokoliv, kdo tohle bude číst a prokouše se až sem – najděte si čas na pozastavení a rozhlédnutí kolem, dokáže to změnit život. – usměje se –
– už se skoro uklidila do koutku někam stranou, ale ještě jí probleskla hlavou myšlenka – Jo! A nešlapejte na šneky, dík! – mrkne a vypaří se zabalená v dece kamsi pryč –

Denní věštec: Tak doufám, že se ti postupně povede se zase odvyčerpat. – nevinně se zaculí – A ještě jednou ti moc děkuji.

Pro Denní věštec
Klotylda Malíková