Již skoro dva měsíce se na hradě pohybují nové tváře, a tak jsme se rozhodli vám několik z výraznějších nováčků představit blíže. V dnešním díle se zaměříme na Eli Sparrow, která mezi nováčky patří ke stálým návštěvníkům hradní kuchyně, a zejména k nejzkušenějším ochutnavačům.
Denní věštec: Ahoj Eli. Díky, že sis na mě našla čas, snad tě teď příliš nezničím. – trochu nervózně se zasměje –
Eli Sparrow: – zasměje se – Neboj, já něco vydržím.
Denní věštec: Tak snad, pojďme na to. – usměje se – Když jsem pátrala po zajímavých nováčcích, vzpomněla jsem si, že o tobě vypravovali skřítci v kuchyni. Podle všeho už si tě tam pamatují a leccos jsi tam ochutnala. – usmívá se – Takže první, co by mě zajímalo: povíš nám, jak jsi našla kuchyni? Podařilo se ti to samotné, nebo sis od někoho nechala pomoci?
Eli Sparrow: Ach, a já myslela, že skřítci udrží tajemství. – směje se – Ano, už jsem vyzkoušela snad všechnu zeleninu a ovoce, které se v kuchyni dá najít. Jsem hladový člověk. – trochu se začervená –
Na kuchyni jsem narazila víceméně omylem. Bloumala jsem chodbou, jak jinak než hladová, když jsem procházela okolo umývárny, myslela jsem, že už hlady vidím nesmysly. Ale ne. Byla to kuchyně. – usrkne limonády –
Se vstupem mi nepomáhal nikdo a všichni. Dozvěděla jsem se, co ke vstupu potřebuji, když jsem zaslechla rozhovor jiného nováčka se starším studentem.
Denní věštec: – také se zasměje – Obávám se, že skřítkům musí člověk nejprve říct, že se jedná o tajemství. Vypadá to, že se ti vyplatilo mít uši nastražené. – culí se – A čím z toho, co už ti nabídli, tě skřítci potěšili nejvíc?
Eli Sparrow: Teď to vypadá, že poslouchám cizí rozhovory. – zase se směje – Ale není to tak. Ve Velké síni bylo v tu chvíli docela málo lidí, a tak ten rozhovor vlastně nešel přeslechnout.
Rozhodně nejlepší, co mi skřítci nabídli, bylo horké kakao. Protože to je po kávě hned druhé nejlepší teplé pití na světě! – zasní se a doufá, že zítra ráno bude kakao –
Denní věštec: To já bych klidně přeskočila tu kávu, ale souhlasím, skřítčí kakao je výborné. – usmívá se – Mrzí tě naopak, že ti skřítci zatím něco konkrétního nenabídli? Vyhlášená je chilli paprička, ale je kromě ní něco dalšího, co třeba zatím skřítci nenabízí vůbec?
Eli Sparrow: O pálivé chilli papričce jsem už slyšela. Moc nemusím pálivé cokoli, takže nelituji, že mi ji zatím skřítci nenabídli. Ale až nabídnou, ochutnám. Nerada bych je urazila. – tváří se vážně – Kuchaře si musí člověk předcházet. – usměje se –
Docela ráda bych jednou v kuchyni našla třeba nějakou výbornou houbu, obzvlášť teď, když je sezóna. Takový řízek z hřibu… – opět se zasní – Ale já jsem jinak vcelku s jejich nabídkou spokojená. – zakručí jí v břiše – Pardon, nestihla jsem večeři…
Denní věštec: Um… – začne se rozhlížet a následně prohledávat, jestli nemá Eli co nabídnout, až najde pár lívanců – Tedy, řízek z hřibu to není, navíc ani nejsou dnešní, ale kdybys měla chuť… – nabídne – A máš pravdu, kuchaře je třeba si předcházet. Co jsi vlastně říkala na těch pár dní, kdy nebylo k jídlu buď vůbec nic, nebo jen skývy chleba?
Eli Sparrow: Oh, mnohokrát děkuji. – s vděčnosti přijme nabízené lívanečky, a jakmile dokouše první sousto a pokračuje –
Upřímně? Kdyby nebylo kuchyně, nejspíš bych někde ohlodávala zdi. – směje se – Půst je prý zdravý, ale doufám, že nebude příliš často. – zakousne se do lívance – Jsou vynikající.
Denní věštec: Díky. – zažlutí se – Snad ne, budeme společně doufat. – usmívá se – Z jiného soudku, ale jen malinko, navštěvuješ kuchyni často i v mudlovském světě?
Eli Sparrow:– začne se smát – Ano, musím jí procházet, kdykoli potřebuji na záchod nebo do obýváku.
Denní věštec: – rozesměje se – To chápu, že pak je tam člověk často. – ještě chvíli se nepřestává smát – Dobře, podrobnosti necháme stranou. – usměje se – Ještě na tebe mám nachystaných několik obecně nováčkovských otázek. Jako první by mě zajímal tvůj vztah k jednotlivým kolejím a také to, v kterých myslíš, že by ses cítila dobře.
Eli Sparrow: Vztah k nim všem mám veskrze kladný. Nejméně je mi sympatický Zmijozel, bohužel jsem hodně ovlivněna knihami o HP, ale i přesto věřím (a vidím zde), že v něm jsou skvělí lidé. Nebelvír je profláknutý, mnoho dětí si přálo být právě v této koleji, protože v ní byl přeci slavný Harry Potter. Ostatní koleje jsou, dle mého názoru, méně známé, protože jim nebylo věnováno tolik pozornosti jako těm předchozím dvěma. – zamyslí se – Kdykoli mi někdo položí otázku, do jaké koleje bych chtěla, odpovídám, že do Havraspáru. A proč? Kolejní barva je modrá a tu mám velmi ráda. Věřím, že se budu cítit dobře v jakékoli koleji. Je to o lidech, ne o slavném jménu nebo barvě a erbovním zvířeti. – usměje se – A tady na hradě jsem se setkala zatím jen se vstřícnými a milými studenty, profesory a duchy.
Denní věštec: – s úsměvem přikývne – Co ti nejvíc chybí na tom, že zatím barvu nemáš?
Eli Sparrow: Že nemůžu říkat, že moje kolej je lepší než ostatní. – směje se – Ne, to je legrace. Nechybí mi nic, jen překypuji zvědavostí, jak bude vypadat kolejní místnost.
Denní věštec: Na ty jsem také zvědavá. – usměje se – Měla už jsi naopak chuť se ze světa čar zase vytratit?
Eli Sparrow: Trvale? Rozhodně ne. Na chvíli, to ano a na to stačí tlačítko logout anebo zaprudit paní Norrisovou. – směje se –
Denní věštec: Jo, takovéhle přání umí paní Norrisová člověku splnit hned. – přidá se ke smíchu – A poslední připravená otázka: prozradíš nám, odkud se vzalo tvé jméno?
Eli Sparrow: To je přeci zřejmé. – usměje se – Dala mi ho maminka.
Denní věštec: Ale tak víš co, někdy maminky přiznají neuvěřitelně zajímavé historky, které za jménem stojí. A někdy zase to, že jen podlehly tatínkovým smutným očím. – směje se – Ale neboj, už tě nebudu víc trápit. Jen ta poslední, nejobligátnější z obligátních otázek. Je něco, co bys chtěla čtenářům vzkázat?
Eli Sparrow: To je ta nejtěžší otázka. – směje se – Vzkazuji všem čtenářům, ať mají hezký den. – začervená se, protože ji nic lepšího nenapadlo –
Denní věštec: To je jistě potěší. – upřímně se usměje – Eli, moc ti děkuji, že sis na mě našla čas, a přeji, ať se ti na Hradě dál líbí. – usměje se na rozloučenou –
Eli Sparrow: I já děkuji, byla to zajímavá zkušenost, kterou si snad v budoucnu ještě zopakuji.
Pro Denní věštec
Klotylda Malíková