Luna v Kozorohu Ovce v Háji

V nestřeženém okamžiku se pokusím vložit další článek, který jsem svým čtenářům v minulém článku navíc i slíbila. A tady je jádro zakopaného pudla! Minulý článek. Jeví se mi velmi podezřelým býti, že od doby, kdy byla v článku „Kdo chce lva bít, kyj si vždycky najde“ vyjevena pravda o rodu Orionisových, mám potíže dostat se do své kanceláře. Je mi odepírán vstup do budovy Denního věštce, jsem z okna nad vchodem, kde je zcela příhodně kancelář šéfredaktora, polévána vodou a má vlastní kancelář byla vystavena útoku bizonů. Když jsem si na svou zdemolovanou kancelář stěžovala u pana Orionise, opáčil mi otázkou „Jaká VAŠE kancelář?“. Situaci jsem byla tedy nucena řešit pomocí hrubého násilí, které mi není cizí a jehož jsem vyznavačem. Vykouzlila jsem z papíru s článkem Síkorku, kterou jsem vpustila otevřeným oknem přímo k Orionisovi. Létá mu po kanceláři nad hlavou a deptá ho svou pravopisnou chybou! Orionis podlehl panice, že pravopisné chyby by se mohly v Denním věštci rozšířit, a raději násilí ustoupil. Byl ochoten se chvíli nedívat, aby Síkorka mohla vyjít. Denní věštec je tedy zachráněn a i nadále zůstane chrámem pravopysu.

Jak jsem se zmiňovala ve svém minulém článku (bez jeho přečtení nemůžete pokračovat dále ve čtení), byla jsem nedávno (tedy né že byste nemohli pokračovat ve čtení jako obecně, ale pouze ve čtení tohoto článku) pozvána do školy čar a kouzel Hogwarts.cz, abych jako nezávislá (tedy můžete klidně pokračovat ve čtení i tohoto článku, ale nebude Vám to dávat smysl) novinářka zaznamenala průběh prestižní (aby to zase nevypadalo, že moje články nedávají smysl; všechny ho dávají, jenom bez četby toho mého minulého byste ten smysl nemuseli najít) zkoušky OVCE. Tak jsem na OVCE šla, v zájmu (helejste se, ono bude lepší, když si teď všichni ten můj minulý článek přečtete, protože jinak budete mými vysvětlujícími vsuvkami, že mu nemůžete rozumět, kazit zážitek z četby těm slušným lidem, kteří moje články čtou!).

Hůlkou poklepejte ZDE

a vyřkněte co nejzřetelněji název článku

„Kdo chce lva bít, kyj si vždycky najde“
spolu se zaklínadlem „ZJEVUS ZARCHIVUS“. Pokud vše provedete správně, článek se Vám z archivu DV objeví.

Výborně. Všichni už víme, co jsou ti Orionovci zač.

Takže jsem se v zájmu článku do DV obětovala a na OVCE dorazila, protože jinak tyhlety přežvýkavce moc nemusím. Podělím se s vámi o zjištění roku: mudlové mají nejznámější OVCI Dolly, Bradavice mají Monny.

Na zkoušku jsem nastupovala značně znechucena, ale s nadějí, že tu nudu snad přežiju. Tížilo mě jen vědomí, že pokud ne, tak si Orionis zabaví mou kancelář a bude v ní pěstovat okurky na letní novinářskou sezónu. Záhy jsem však zjistila, že zkoušky mohou být velmi zábavné, takže své přítomnosti nelituji a nepovažuji ji za ztrátu času. Jak jsem naznačila výše, násilí je můj koníček a být svědkem popravy se „Hned-tak-někomu“ nepodaří.

Bylo, nebylo, dávno již tomu. Slečna Monny evidentně mířila příliš vysoko, když zatoužila stát se diplomovanou ovcí. Bohužel velmi záhy po započetí zkoušky jí došly šípy.

To se někdy stává. Ostatně budeme-li objektivní, její situace nebyla nijak jednoduchá. V hodnotící komisi zasedl profesor Filius Orionis, se kterým v době, kdy měl svou vlastní žabku, kterou ještě neviděl, nebyla žádná psina (tedy ehm, lvina). Dnes, když už svou žabku dokonce i vlastní, jasně vidíme, že se to vůbec nezlepšilo a důvody jeho nesnesitelnosti budou patrně genového charakteru. Dokonce mě napadá, jestli to opravdu byli bizoni.

I s další přísedící – madam Weil – to byl pech jako vrata. Úmysl rozsekat svou bývalou konkurentku z koleje na maděru byl jasně čitelný i skrz dveře. Např. z jejího výroku „+usrkne vody a nasadí neutrální výraz+“ jde až hrůza po zádech.

Další přítomný byl profesor Whitecrow – jehož jméno stále ještě neumíme vyslovit. Ten na zkoušce neměl co pohledávat, přišel vysloveně na čumendu – znáte tyhle týpky – a jenom číhal na možnost zasadit smrtící zásah, kdyby to bylo možné.

Je totiž na škole nový a své ostruhy si musí ještě nějak vyzískat. A při té příležitosti se ještě cpal chlebíčkama jak prokopnutý!

K tomu všemu předsedající zkoušející profesorka byla madam Mintaka Orionis, která ke zkoušce přistupovala nanejvýše zodpovědně a tvářila se tak, aby to všem bylo jasné a nikdo její autoritu nezpochybnil.

Aréna naštěstí byla oplocena a hosté seděli v bezpečí.

Pouze madam Podpaždí se usadila na nějakou podivně vyhlížející židlici, tvářila se lidsky a celou dobu ani nedutala.

No, možná jednou nebo dvakrát dutla, ale mohla jsem se přeslechnout. S tímhle jménem bych na sebe taky moc pozornosti nestrhávala.

Z výše uvedeného popisu se nelze divit, že dušička nebohé ovečky Monny se chvěla bázní a strachem, což je v této hvězdné konstelaci jen pochopitelné.

Skládat zkoušku v momentě, kdy Orionis má ascendent ve Whitecrowovi a descendent ve Weilový, není prostě lehké, to je známé každému laikovi.

Ovečka Monny byla by jistě nejraději z místnosti utíkala, seč by jí nohy stačily.

Nic nepomohly naděje a povzbuzování od přítomných spolužáků, slečny Palačinky a slečny Cerridwen:

Strach a nervozita vládly arénou.

Jak se mohli dovtípit dovtipnější z Vás, jednalo se o zkoušku z Astrologie, téma Astrologická Luna. Profesorka Mintaka Orionis nejprve ovečce vytkla nedostatek Luny v Kozorohu. Já sama, když jsem tak Kozoroha pozorovala, se naopak divím, že Luna má vůbec nějakého, při jeho temperamentu a neschopnosti chvíli posedět.

Když v tu chvíli se to stalo! Snad z nervozity, snad z touhy získat zpět pevnou půdu pod nohama, hledaje hřejivou útěchu, ovečka Monny vytáhla svůj oblíbený plakát zpěváka Neštovic Kvildy Rozkročila. Profesorka Mintaka se v tom okamžiku zuřivě rozfuněla a bylo jasné, že plakát tohoto idolu žen a dívek marně shání! Nemohu si pomoci, ale to od ovečky prostě nebylo taktické. Katastrofa pak již byla neodvratitelná. V tu chvíli to myslím pochopila i ovečka Monny a musela se před spalujícími pohledy Mintaky Orionis cítit jako nahá.

My pocity ovečky chápeme. Bylo to totiž tak hmatatelné, že jsem si i já sama pro jistotu ověřila, že na sobě něco mám.

Komise se potom odebrala na delší debatu kamsi, kam nebyli vpuštěni ani novináři. Nevadí, mezitím jsem snědla chlebíčky, které nestihl spořádat Whitecrow. Komise dlouho vážila všechna pro a proti,

ale vlastnit plakát Kvildy Rozkročila s vlastnoručním podpisem, to ženy neodpouštějí. Nakonec bylo šalamounsky rozhodnuto, že na zkoušku není možno přijít nahý a nebohá ovečka byla ze zkoušky vylita.

To už tak chodí. I když být vyhozen kvůli plakátu je prostě zbytečné. Tento článek je tedy výjimečně především poučný. Pro své zkoušky si drazí studenti vybírejte příznivě nakloněný ascendent i descendent a dbejte především na Kozorohy. Jsou to mrchy zrádný, podceníte-li je, jsou schopni Vám svými rohy natrhnout PR –

áci, klidně i celoroční.

Až se budete vy sami připravovat na své ovce, pojistěte si úspěch motivační cedulí, se kterou na zkoušku přijdete. Bude na 1. pohled vidět, že jste si zakázali laxní přístup k přípravě.

Žhavé novinky z ohnivého pera.

Pro DV si vystřelila z Canonu: Mystifikace Fabulantová