Dá se říci, že jsem poctivě sledovala dnešní famfrpálový zápas, který skončil poměrně jasným rozdílem 1020 : 560 pro Nebelvír, když po více než pěti hodinách hry chytil zlatonku nebelvírský Nebelbrach Mechacha.
V této úvaze bych se ale nerada zabývala detailně průběhem zápasu, spíš bych ráda porovnala famfrpál dnes a v minulosti. Protože tenhle zápas k tomu přímo vybízí.
On se totiž tento zápas vůbec nedá srovnat s dobami, kdy proti sobě nastupovala dokonale secvičená mužstva (nebo spíš „ženstva“) s nejméně „třemi čtverečky“ nalétaných terčíků u každého hráče.
V těch dobách byl z mého pohledu famfrpál daleko vyhrocenější, neboť Zmijozel šlapal jako hokejová ruská sborná v dobách své největší slávy – naprosto dokonale a bez chyby, šel z něj strach. Takže hrát proti nim znamenalo doufat v „potterovské štěstí“, jinak se vyhrát nedalo. Dnes Zmijozel hrál ne vždy se všemi hráči, vznikaly komunikační problémy, které byly dříve nemyslitelné. Někteří hráči například netušili, jak se uzdravit, jaké lektvary vypít atd. Pro mě jako pamětníka to bylo naprosto nezvyklé.
Tímhle zmijozelskou kolej vůbec nechci kritizovat, ti, co byli na hřišti, se opravdu snažili, ale pro mě je tam oproti minulosti diametrální rozdíl. Stejně tak i Nebelvír náhle nepohrdl hráči s „jedním čtverečkem“. V dobách minulých by takový hráč byl „nepoužitelný chudák“, neboť by svému týmu proti skvělému soupeři spíše škodil. Je proto podle mě velmi zajímavé sledovat, jak se famfrpál na naší škole vyvíjí, protože já osobně se přiznám, že bych před dvěma lety něco takového nečekala.
Na druhou stranu nemůžu říct, že mě mrzí, že famfrpál už není tak „strojově“ kvalitní, přijde mi sympatické, že za kolej může nastoupit skoro kdokoli, kdo je přítomný v danou dobu na hradě. Tím se famfrpál opět otvírá všem a může přinést zajímavé a zasloužené výsledky.
Časy se mění – Tempora mutantur et nos mutamur in illis (časy se mění a my jsme měněni v nich), jak vím díky latině Vašeho pana bratra. 🙂 Když jsem přišel na Hog, proti Zmijozelu neměl nárok nastoupit nikdo, kdo neměl aspoň 51 terčíků a nebyl mistrem na postě, leda mohl prostřídat na pět minut lepší hráče. V tomto zápase jsem mohl nechat odrážet Nerys s 36 terčíky (ovšem odrážečského mistra), a nejenže to zvládla, dokonce dokázala potloukem sestřelit protihráče. Ale popravdě jsem tomu rád. Aspoň mají šanci i hráči, kterým se terčíky nedaří, ale přitom na tréninku makají.