Intervjů s Mysťou

| Vydáno:

Baj DOLOHOV

(text pana Dolohova je zcela nekorekturovatelný)

Po obrovskym úspěchu s intervjůem s Miňťou vám předhodim eště jeden intervjů. Na
tendlenc sem měl zaděláno už dávno. Tendlenc sem chtěl dělat, už jak sem se hlásil
na ten kurkus. Myslel sem to totiž takhlenc: řikal sem si, má to bejt článek do foťáku,
to si určo vymyslela ta reaktorka Mysťa, bylo by jenom dobrý jí do toho taky krápek
namočit a udělat intervjůa s ní. Je to určo pěkná baba, ty její články žeru, i když sou
na mě moc dlouhý, v půlce dycky usnu, ale určo sou pěkný i na konci.
Jevilo se mě to
jako suprovej nevoklepanej nápad. Pokud to vůbec byl dobrej nápad. Dneska už si to
moc nemyslim, tak jen chvíli to tak vypadalo. Řek sem tehdy Orákovi, ať mi vyklopí,
kde jí najdu, že s ní chci dělat intervjůa, jééénomže!
Netušil sem, že je Mysťa baba nepolíbená, páč jak by mohla bejt, když k ní nikdo
nesmí? Řikal sem Orákovi hele vole, puč mi jí! Chci s ní dělat intervjůa. No slibuju,
že nic jinýho! Ne, nepučil. Já tedy jako chápu, že když viděl takovýho sekáče jako
sem já, že mě moc nevěřil. Ale tak ňák zařídit by to snad šlo.

Nešlo! Lidi nešlo!
K tý
babě se nedá dostat! Že prej jedině přes něj. Nejprv sem souhlasil, páč to vypadalo
slibně. Von ale nemyslel „jedině přes jeho mrtvolu“, jak sem si myslel, ale skrz něj.
No ujetý! Jedinou výhodu, kerou to mělo, že šecko mam písemně a můžu vám to říct,
jak to vopravdicky bylo.
No ještěže vyskočil na Vobrtlý ten týpek a měl sem tak na kurkus jinej matroš, páč
tim tempem, co se dělal intervjů s Mysťou, skončil až teď! Bych kurkus nestich. Síla,
co?
Orák to šíleně brzdil. Vymlouval se na školu jako kdyby do ňáký chodil. Nevěřte
mu ani půl slova, kdyby študoval, musel by přece bejt študovanej, ne? Dá rozum!
Takhle se vychází v Deňáku vstříc mladejm talentum! Pak máme něco mít! Ale
intervjů s nepolíbenou je na světě. A nemyslete, že podvádim. Já si ty její odpovědi
přisámvu z prstu nevycucal, jak by se dalo čekat vodní, vodvodnice!

Mysťo, chtěl bych s tebou spáchat intervjů.

S blbcema se nebavim.

To je moudrý. Ale neboj, nemusíš, zvládnu to levou zadní dělat sám.

Bože Orionisi, děláš si legraci? Do čeho mě to chceš uvrtat?

Nejsem bůh Orionis a takovýho ani neznam. Hele cukroušku, uděláme to
takhlenc. Já budu klást otázky a ty nebudeš klást nic. Zejména né vodpor. Ty
budeš vodpovídat. To asi pro tebe bude krápek neodvyklý, ale si určo šikovná
baba a zvládneš to. Jó a eště něco. Co zkusit takovou divočinu, že bys jako spíš
mluvila pravdu a tolik nekecala? Pak nám to posype jedna básnička.
Tak co
kdybychom se nejprv představili. Já sem Dolohov. Norbert Dolohov.


Dolohovno… co?

Né Dolohovnoco! Dolohov! Norbert! A ty si Mysťa Fabulantovic.
Hele, nebudem
to protahovat. Bysme se nikam nedostali. Můžeš mi vo sobě říct něco blišího?


A co jako?

(Hele Oráku, vona je tak natvrdlá nebo to děláš ty?
Přeposíláš mě všechno?) No jako něco víc vo sobě. Třeba kdy ses
narodila, kde, jak a proč, a tak.


Vidím, že se z toho nejde vyvléci.

Nejde, už ses narodila.


Ok, tak narodila jsem se v Sovinci…

No jasně! A přinesla tě sova, ne?! Nech tý srandy. To musíš mít furt něco?

Nemůžeš chvíli mluvit pravdu? V sovinci se nikdo nenarodil!


Nemohu za tvé mezery ve vzdělání. Hrad Sovinec je nádherné kouzelnické
sídlo na okrese Bruntál.

Vážně? Brutální sídlo?


Ne brutální. Bruntálské. V Moravskoslezském kraji.

To je ňáká zřícenina?


Ne, hrad byl sice před 22 lety po mém narození kouzelnicky zahalen do
horšího stavu, než ve skutečnosti je, ale dojmem zříceniny nepůsobí. Stalo se
tak z důvodu mé bezpečnosti, aby tam nechodili návštěvníci. Takže si můžeš
poznamenat info o mně: 22 let.

1922? To by ses mě možná nelíbila tak jak sem si myslel.


Né ročník 1922, ale mě je 22 let. Čili 1987.

Hele Čilíku, a neubrala sis trochu?


Neubrala. Ty umíš počítat?

Že váháš. Takže ty seš vlastně šlechtička a máš modrou krev.


Komtesa. A ano modrou krev rozhodně mám. Narazil jsi – zajisté nechtíc –
na další informaci.

Jojo, nechtík nechtík. A máš taky ňákou korunu? Puč mi. To sem na hlavě eště
neměl. A co taky ňáký sourozenci a rodiče? Máš?


Kupodivu mám i rodiče. Můj otec je známý čaroděj Pravdomil Fabulant,
pocházející ze Lžitomyšle a moje matka Kamuflage Fabulantová, rozená
Blamážová se narodila v Dolní Lhatě. Spolu pak koupili Sovinec, kde jsem se
narodila já a rok poté moje starší sestra Destrukce.

Mladší ségra rok poté? Co to plácáš? To je pěknej holáč!


Jak prosím?

No holej nesmysl!


To si vyprošuji, má rodina rozhodně do takové kategorie nespadá. A mezi
Vámi tvrďáky se holému nesmyslu říká „holáč“? Já jen abych věděla.

Jasná páka. Hele, puso, slyšel sem, že máš v Bradavicích eště ňáký svoje další
méno.


Jaký?

To já nevim.


A kdo by to tak mohl vědět? Napadá tě někdo, koho bychom se mohli
zeptat?

To máš těžký. Lidi sou ingorati. Tudle sem po nich chtěl, aby šli za Mekáčem a
píchli mě s nim, aby mě pučil ňáký další kuňkny. A co myslíš?


Nešli, co?

Ani jeden! Normálně je to nezajímalo! Lidi už dneska nejsou co bejvali.



A co to, že ses rozhodl psát pro Denní věštec?

Já nejsem sobec. Píšu bošsky, tak co bych nevoblažil i vostatní a nepozved Deňák
na vyší level?


Kdybych řekla, co si o Tobě myslím, tak by to Orionis stejně cenzuroval.

Ale ditykecko.


Když jsi tak jedinečný, proč si nezaložíš Fan club? Jistě bys měl narváno.

Helej a víš že to nejni blbej nápad? Z tebe umí vypadnout i něco užitečnýho! Jo a
taky sem si myslel, že mě z toho psaní něco jako kápne.


Tobě leda na maják, když sis ani nezjistil tu hubenou novinářskou mzdu.

No nezjistil. To mě nenapadlo. Ale to sem tenkrát taky eště nevěděl, co se stalo
s Ulvákem. Vědět to, tak se na to na všechno vybodnu.


Ulwar se zamiloval a přemístil se do Asie do 14. století za svou láskou. Toho
se bojíš?

Ále prdlajs. Šicky věděj, že Ulvák umřel hlady! Můžu se plést, ale to je moje
interpletace.


Dám ti šikovnou radu. Raději nepoužívej cizí slova, kterým nerozumíš. Taky
se přestaň tvářit, že umíš anglicky, a věty používej raději krátké. Mnohdy ti
pak unikne myšlenka.

To neva. Mam eště i jiný myši. A Lenka fakt zdrhla? Tys jí viděla? Mrcha jedna a
to sem jí včéra dával čerstvej romadůr.


Úúúúú! File, vidíš to?!

Puso! Jak by to mohlo vidět filé? To nemá vočička. Víš ty vůbec co je to filé? To
je takový to splácaný hatláto-patláto z mrtvejch rybiček.


No, a Lenka je zase v tahu! Nech to být a raději se ptej dál, ať tě mám
s krku.

Dybys nekecala! Mě teda řekni, proč už nepíšeš? Ti někde platěj víc? Nebo ti
došel dech?


Nedošel. Ale dneska z cannonu střílí kdejaký amatér, stále je obsazeno a
člověk se k výstřelu ani nedostane. A ano, i ten plat, který Orionis nabízí za
článek, je opravdu směšný.

Asi mam rád jinou srandu. Těm pár měďákum, co mě Orák dycky dá, sem se
eště nesmál. Jo hele poslechni, vypadáš jako záporná potvora. To bys mohla mít
ňákou záporáckou kuňknu. Máš?


Teda díky za poklonu.

Rádo se stalo a máš?


Mám jako říct, že mám?

Hele puso, že ty hraješ fodbal? Že jako umíš tak suprově přihrávat. Jo, řekni že
máš. Aspoň štyry. Kde taky furt mam brát voběti?


Máš štěstí, mám čtyři.

No nepovidej! Fákt? To sem ani nečekal. Tak to je vopravdicky skvělý! A hele
puso, nemohla bys mě taky poslat ňákou svojí podobiznu? Vyfotil bych tě sám,
fotim fakt dobře, Miňta si minule pochrochtávala, ale když to nejde, se nedá nic
dělat. Jako abych měl ňákej vobrázek do novin. Čtenáří už si na tebe nejspíš
nepamatujou, to už je taky let, cos něco sesmolila, tak aby vůbec věděli vo koho
de.

Díkes. Nojono, to už by tě fakt nepoznali. Mimochodem, příšernej gauč. Toho
obytnýho archťáka bych začaroval. Hele, puso, nezajdem rači na kafčo, mě to
s tebou skrz Oráka nebaví.


Mě to s tebou nebaví vůbec.

Zase kecáš! Ale díkes za povídání.

Orák fakticky šíleně zdržoval průběh intervjůa: mé geniální otázky a Mysťiny
slaboduché vodpovědi, celý to trvalo věčnost. Už to musim zapíchnout, páč Mysťa
je líná a už nepíše a to bych si za pár dní moch celou tudlenc dřinu s intervjůem
připíchnout za kloubouček. Nikdo by už to nečet. Ále co, i tak sem toho z ní vytách
habakuk a teď vo ní šicky víte skorem ouplně všecko. Sem to utnul i když Mysťa by
eště klábosila. Šimli ste si, jak po mě jela? Téda, s tou se potkat naživo, tak mě snad
hnedka zatáhne do chomoutu! Myslim že rači zvostanu u kuňken. Intervjůi mě jako
dou, ale ty baby by mě vorvali jak vorvaně!

A taky by mě teďka zajímalo, jak to bude s placenim! Teda jako já vim, že vám čtenářum to může bejt buřt, že bych si to s Orákem moch vyřídit jako soukromčo.
Moch. Ale chci mít světky a potvoru veřejnosti. Protože za toho minulýho intervjůa
s Miňťou sem určo dostal jenom půlku chechtáků, páč to jináč nejni možný! Taky už
vim, proč je Orák tak vysmátej! Krade! Jako auror článku sem tu uvedenej jenom já,
takže vo nohoráži nepovedu žádný spory! Navíc Mysťa nejni ségra Miňťa a s tou
fifty fifty nejedu. To už bych za to fakticky měl úplný

(článek pana Dolohova byl o jedno slovo zkrácen)

Norbert Dolohov

Komentáře

  1. – Nee, tak z tohohle nemůžu =DDD Tebe potkat, tak zalezu do nejbližšího kanálu a počkam tam, než budeš v bezpečný vzdálenosti.. asi tak jeden světelný rok =DD

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *