Předevčírem, dne 3. září, zhruba kolem jedné hodiny ráno, se mi stalo něco zvláštního. Odcházela jsem z Velké síně, když mi cestu zastoupila kachna. Myslela jsem, že se mi to zdá, ale štípla jsem se do ruky a stále jsem ji viděla. Chtěla jsem ji obejít a zmizet, ale promluvila na mě… a pak už jsem nepřestávala zírat.
Když jsem si konečně uvědomila, že kachna je opravdu reálná a já se nezbláznila, vyslechla jsem si vše, co měla na srdci. Slíbila jsem kachně, že neprozradím, na čem jsme se spolu dohodly, ale získala jsem od ní exkluzivní informace. Někdo se pokusil vykrást trezor našeho ředitele a já vám přináším záznam toho, co se dělo v inkriminovanou hodinu přímo v ředitelně. Kachna mě informovala o počínání zlodějů. Údajně byli dva – muž a žena.
Zloděj č. 1 – muž – si uvědomoval, že trezor je hlídán a rozhodl se dávat si pozor.
Zloděj č. 2 – žena – byla ale zákeřnější a vyhrožovala, že kachně ukradne kačera. V tu chvíli se z ředitelny ozvalo písknutí gumové kachničky, které bylo slyšet i ve Velké síni, ale nikdo netušil, že je právě páchán zločin.
Dále vám přináším přepis rozhovorů mezi zloději 1 a 2 a kachnou. (Kachna se dušuje, že to tak opravdu bylo a vězte, že kachny nikdy nelžou.) Rozhovory jsou napsány v přítomném čase doby vloupání, takže budete mít pocit, že jste se loupeže sami zúčastnili.
Muž: „Sakra, říkám, bacha kam šlapeš!“
Žena: „Je zákeřná! Je snad všude!“ – bere kachnu do náruče a drží jí zobáček –
Muž: – nabízí ženě ve tmě korkový tlumič na zobáček – „Tak a jsme tu…“ – prohlíží si trezor –
Žena: – bere tlumič a nasadí ho vzpouzející se kachně na zobáček –
Muž: „Hlavně nenápadně…“ – načež uklouzl na lentilce –
Poté si lupiči začli přeměřovat trezor a domlouvat se, kdo bude odemykat a kdo držet kachnu. Nakonec se dohodli, že muž začne páčit zámek a žena bude hlídat kachnu před vysíláním SOS. Ale něco je vyděsilo a muži upadl paklíč, žena se lekla paklíče a pustila kachnu, kterou předtím tak pevně svírala od zobáčku po drápky. Kachna toho všeho využila a začla zdrhat, aby to nabonzovala. Mezitím, co se kachna snažila odstranit si korkový tlumič ze zobáčku, ji lupiči začali nahánět, ale pořád se snažili udržet si status nenápadnosti. Nakonec ale žena skočila na kachnu, která jen bezradně vypískla.
Žena: „Buď ticho a nic se ti nestane.“ – mluví na vzpouzející se kachnu –
Kachna: – požaduje podíl –
Muž: – chystá si znovu paklíč – domluvil s kachnou jejích 10% a míří zpátky k trezoru –
Ano vážení, kachna se přidala na jejich stranu a pomáhala jim hlídat. Lupičům se mezitím podařilo zjistit kombinaci a heslo od trezoru, bohužel takovéto informace jsou moc citlivé a nemůžu je vyzradit. Obávám se, že ani Batman by nepřišel na heslo od trezoru ředitele Nimrandira. Poněvadž Nimrandir umí, Batman čumí. Každopádně, když se lupiči dostali do trezoru, čekalo je nemilé překvapení. Neobešlo se to bez pár zaklení, zírání a slintání, ale nakonec muž vytáhl obsah trezoru na světlo. Kachna se dlouho ošívala a nechtěla prozradit, co cenného se zde skrývalo, ale nakonec mi prozradila, že to byl její drahocenný růžový kachní obleček s volánky. Díky tomu také chtěla kachna navýšit podíl, ale zloději, naprosto šokovaní a znechucení z oblečku a z toho, že nenašli žádné peníze, za nadšeného pohupkávání kachny naštvaně kopali do dvěří trezoru. Bohužel se ale ženě, očividně velké nešice, podařilo samu sebe do trezoru zabouchnout. Za mohutného chechtotu zlovolné kachny se zloději dohadovali, jak se z této situace dostanou. Nakonec muž, nejspíš mozek celé operace, vzal za kliku a světe div se, trezor se otevřel. Vystrašení zloději vrátili kachní obleček zpátky, ale oba si uvědomovali, že kachna viděla příliš mnoho. Znala jejich identitu. Jejich rozhovor probíhal asi takto:
Muž: „Co teď s tou kachnou? Všechno viděla!“
Žena: „No… kachna nikomu nic nevykváká… nebo ano, kachno?“ – ukáže nenápadně kachně trhač peří –
Kachna je údajně chtěla s velkou odvahou zastavit, ale moc jí to nevěřím… Každopádně zloději poté odešli, takže předpokládejme, že „chrabrá“ kachna s jejich požadavky souhlasila.
Já a ještě hrstka studentů jsme zrovna seděli ve Velké síni, když se tohle vše dělo, takže nemůžu s jistotou říci, že to tak opravdu bylo. Krátce po velmi uspěchaném odchodu dvou profesorů, kdy bych byla ochotná přísahat, že jsem viděla, že má slečna profesorka vyboulený plášť, se v síni zjevila kachna se svým káč, káč a nechala uprostřed síně nevábnou hromádku. Káča jedna nevychovaná. Mysleli jsme, že se nám to zdá, a tak jsme se urychleně rozešli do svých pokojů. Jak už ale víte, já do pokoje nedorazila.
Důvod, proč mi kachna prozradila všechny tyto informace, je ten, že chce tímto zlodějům předat vzkaz. Zloději jí slíbili podíl, ale utekli dříve, než jí stihli zaplatit. Ona ale chce své peníze, protože ví, že ukradli více než se zdálo. Pokud jí zloději peníze nepředají, chystá se prozradit jejich identitu celé škole. Peníze jí máte poslat po sově, protože pokud se k ní přiblížíte, tak spustí kačecí vřískot, vypustí svůj trus a zalarmuje všechny bystrozory.
Dobrovolně se nabízím, že peníze kachně předám, takže veškeré dary, zlato a poklady zasílejte směrem ke mně.
O duševním zdraví pana ředitele, který v trezoru schovává… řekněme velmi neobvyklé předměty, si povíme někdy příště.
Ze starého kumbálu se vám s popálenýma rukama hlásí Alice Pierce, ochránkyně zvířat… i těch šílených.