Sušenky útočí

Tento článek je již staršího data. Jeho vydání brzdil skřítek jménem Technický zádrhel. Skřítkovi bylo vynadáno a dostal ponožku.

Jeden by skutečně nevěřil, co všechno se dá v noční Velké síni zažít. Začalo to celkem nevinně.

Já, Abadaskar Rewne a Andrew Uroboros jsme si nezávazně povídali, ve Velké síni nás bylo tak do mariáše, nikdo se nezajímal, co řešíme a my nechali být ty ostatní. Navzdory pozdní hodině jsme usoudili, že je načase povečeřet. Na stole se objevily bramboráky, řízky. Došlo k rozdělování a výměně, přece jen – z cizího chutná lépe než z vlastního. Kdosi ze žlutých pak pronesl tu zásadní větu: Dal bych si sušenky.

Pak už vzaly události rychlý spád. Po mrzimorském stole pochodovaly zástupy sušenek, umně se vyhýbaly okrajům stolů, u kterých seděli hladoví studenti. Myslím, že to byla modrá Nicole Landin, kdo zavelel k útoku. Jako první se vrhla na mrzimorský stůl a svým vlastním tělem rozdrtila část sušenkového zástupu. Zbylé sušenky se rychle sešikovaly. Bylo jasné, že pomstí smrt svých padlých. Všichni, vyjma Andrewa, již tušili, že jde do tuhého. Sušenky se rozeběhly proti studentům a zaútočily. Vrhly se na Nicole, zakously se do Andyho. Abe, schopný kreativec, si vyrobil primitivní zbraň – začal chytat sušenky ve velkém. V té chvíli se ještě brali zajatci.

Situace se měnila s každým okamžikem. Abe se vrhl neohroženě na stůl, kde začal rozdupávat útočící sušenky. Bylo jich velmi mnoho. Jednu zašlápl, další dvě se postavily na její místo. Teď už to bylo kdo s koho. Muž proti sušence, tváří v tvář nelítostné krutosti, která se zmocnila všech bojujících stran.

Vítězství bylo naše. Avšak navzdory rozšlapaným davům sušenek jsme si odnesli něco, co nás tíží. Vědomí, že příště to může dopadnout jinak…