Tak jsem se rozhodla udělat z pár nováčků mladé hvězdičky!
Vyzpovídala jsem přesně šest nováčků, kteří mi pověděli, jak se jim na tom našem přeúžasném hradě líbí: slečny Esthel Riley (E. R.), Nessie Snow Whiteovou (N. S. W.), Albu Jacquelin (A. J.), Cleu Roux (C. R.), Bellu Winslet (B. W.) a pana Trippa McFinna (T. M.).
Toto je mimochodem jen půlka interview, druhou půlku rozhovoru si nechám, až dotyční absolvují 1. ročník a uvidíme, co se za ten rok změní (ale pšt, ještě o tom neví).
Má první otázka zněla: Jaké byly tvé pocity, když ses poprvé přihlásil/a do hradu? Co jsi očekával/a a jak tě hrad nakonec překvapil?
E. R.: Bála jsem se, co řeknou tomu mému eseji a tak se mi hodně ulevilo, když mi přišla sova. Pokud jsem vůbec něco očekávala, tak to tu o miliardy světelných let překračuje. Tolik soutěží, až se bojím, že je nikdy nestihnu udělat všechny. Tolik věcí v obchodech! Taky brigády jsou super, stejně jako Silácký ring a Ďáblova jáma.
N. S. W.: Ták, první pocit byl úplně největší nadšení! Byla jsem ohromně vyjukaná, bylo tu strašně moc lidí, kteří mě zdravili a ptali se na tolik otázek. – smích – Očekávala jsem… Ani nevím, co jsem očekávala, asi vřelé přijetí. A toho se mi dostalo, což mě mile překvapilo. – úsměv –
A. J.: Byla to úleva. Bála jsem se, že se sem prostě nedostanu. Hrad mě především překvapil tou rozmanitostí. Dá se tu dělat tolik věcí. Myslím si, že každý kouzelník tady musí najít něco pro sebe šité na míru.
C. R.: Nemám moc orientační smysl, takže jsem se po hradě toulala děsně dlouho, než jsem se krapítek zorientovala. Ale každopádně jsem po celou tu dobu byla jak v deliriu, spokojeném deliriu. – úsměv –
B. W.: Brzy ráno jsem si šla zkontrolovat poštu a ten dopis tam byl! Nervózně jsem ho otevřela a pak už si jen vybavuji, jak jsem vyskočila do vzduchu. – smích – Ty pocity, když jsem poprvé vstoupila do hradu, jsou nepopsatelné a je jich hrozně moc. Jeden pocit si ale pamatuji – byla jsem hrozně moc šťastná, a to co jsem od hradu očekávala, tady opravdu je – skvělí lidé.
T. M.: Moje pocity byly velmi radostné. Po pravidelném „stepování“ a bloudění po návštěvní místnosti se mi konečně otevřel hrad. Najednou šlo všude vlézt a člověk to vše najednou uviděl na vlastní oči. Hrad mě překvapil opravdu velmi pozitivně.
Také jsem se ptala, kam v našem kouzelnickém světě chodí nejraději. A proč?
E. R.: Na Příčnou okukovat šaty a slintat. – smích – Taky zkoušet účesy a toužebně zírat na košťata.
N. S. W.: Mojí základnou se stala Velká síň. Baví mě sledovat drbající studentky vyšších ročníků a profesorky, které spřádají plány jak oblbnout mužské fialové osazenstvo.
A. J.: Nejradši chodím do jámy. Mám ráda různé hádanky a kvízy.
C. R.: Momentálně mě zaujalo Čaroku, mám vysoké cíle. – úsměv –
B. W.: Hned, když jsem sem přišla, šla jsem do Velké síně. Takže tam mě to baví určitě nejvíc. Ráda si zajdu i do Dívčí umývárny popovídat si s Uršulou, často si z ní dělám srandu. – culí se – Nebo si zajdu i do Příčné ulice a obdivuji tam všechny ty věci.
T. M.: Od prvního nasednutí na koště jsem si zamiloval letovou plochu. Tolik rekordů, které by se mohly překonat! Dál se mi líbí ve Velké síni, úžasné jsou Prasinky i Příčná ulice. Jen od toho Návštěvního parku si dám na nějaký čas pohov. – směje se –
Těšíš se na něco konkrétního co přijde, až budeš v koleji nebo ve vyšším ročníku?
E. R.: Nejvíc se asi těším na sklepení, protože konečně objevím, co se to tam vlastně skrývá.
N. S. W.: Upřímně? Těším se na všechno!
A. J.: Na výuku. Protože se dozvím něco nového o tom, co mě zajímá. Ráda bych zkusila i famfrpál.
C. R.: Těším se, nové místnosti pro mě budou dalším impulsem.
B. W.: Opravdu se těším, až budu mít nějakou jinou barvu než „lososovou“. – smích – Takže se těším na svou kolej a všechny ty lidi. Určitě se chci zapojit také do famfrpálu.
T. M.: Nejvíce se těším na famfrpál! Možná ještě víc se těším na Rozřazovací slavnost s Moudrým kloboukem – to budou nervy! Kupodivu se těším i na výuku.
Máš nějaké plány do budoucna? Čeho bys chtěl/a v našem kouzelnickém světě dosáhnout?
E. R.: Chtěla bych mít vlastní barák! Teda pokud se mi na to vůbec podaří našetřit; jak tak koukám, vydřidušství prodavačů domků v Godrikově dole si nikterak nezadá s Ďáblem v jámě.
N. S. W.: Ráda bych se stala známou tváří. I když návrhařinou bych nepohrdla, ale je tu dost vysoká konkurence, takže to chce mít ostré lokty a dobré nápady.
A. J.: Chci tady studovat, učit se novým věcem, a pokud v tom budu nejlepší, budu ráda. Prostě se budu snažit a čas ukáže.
C. R.: Momentálně mám plán dopracovat se k prvnímu ročníku, budoucnost zatím neřeším.
B. W.: Nemám žádné plány do budoucna. Ještě jsem nad tím nepřemýšlela.
T. M.: Mým cílem je dokončit studium v řádné době bez propadnutí a pokud možno s příjemným bodovým ziskem, za který se nebudu stydět. Kdybych po cestě studentským životem narazil na nějaký ten odznak, tak bych se také nezlobil. Určitě bych se pak chtěl prosadit ve famfpálu. No a jednou, když se zadaří, bych se rád stal zdejším profesorem.
A nakonec tu nejzatíženější otázku: Do jaké koleje bys chtěl/a nejvíce a proč?
E. R.: Pokud se mi podaří se tady s někým spřátelit, tak do jeho koleje. A taky tam, kde mě nesní! – smích –
N. S. W.: Ééééé… Havraspár! Tam přece patří takoví jako já!
A. J.: Ráda bych šla do Mrzimoru. Když jsem čekala před hradem, než nám povolí vstup, poznala jsem mnoho lidí z této koleje a byli strašně fajn.
C. R.: Nechávám se překvapit, ale myslím, že zelený nebo modrý odstín hábitu by mi šel k pleti nejlépe.
B. W.: Jedna slečna mi tu říkala, že každá kolej je něčím výjimečná a v každé koleji jsou skvělí lidé. V každé koleji budu šťastná.
T. M.: Ještě nemám vyloženého favorita. Nakonec to přece jen je na Moudrém klobouku, ne? – úsměv –